Sapfická strofa

Sapfická strofa (také sapfická sloka) je básnická forma, vytvořená a používaná antickou básnířkou Sapfó a velmi rozšířená v antické lyrické poezii. Přestože počítá s antickou metrikou, jedná se patrně o nejvíc používanou antickou sloku (experimentoval s ní například Allen Ginsberg). Byla užívána i v naší poezii, občas je stále.

[editovat] Struktura

Sloka je nerýmovaná, ve staré řečtině byla založena na časoměrné prozódii, v češtině se ze všeho nejdříve napodobovala sylabickým veršem (tj. dodržován byl pouze počet slabik jednotlivých veršů, tedy 11-11-11-5 - takovéto sapfické strofy psal například Mikuláš Konáč z Hodiškova), později bylo zachováváno časoměrné schéma veršů (u Jana Blahoslava), až nakonec byly původní řecké délky nahrazeny českými slovními přízvuky, jak je to obvyklé při překladu časomíry.

V sapfické strofě je pevně dáno rytmické schéma jednotlivých veršů, a to takto:

-U -U -UU -U -U
-U -U -UU -U -U
-U -U -UU -U -U
-UU -U

(Znak - znamená dlouhou, respektive přízvučnou slabiku, znak U krátkou, respektive nepřízvučnou slabiku. Mezera slouží k oddělení jednotlivých stop a nemá žádnou jinou funkci.)

První tři, jedenáctislabičné verše, se nazývají verše sapfické, poslední, pětislabičný verš se nazývá verš adónský nebo adonický. Jinde než v sapfické strofě se však tyto verše, a tedy ani tyto termíny, nepoužívají.

[editovat] Příklad

Mrtvá, mrtvá v hlubinách věků dávno,
Sapfó, dřímáš, nad tebou časů vlny
dmou se, hlubší, děsnější nežli hrob tvůj
v lesbickém moři.

(Jaroslav Vrchlický - v této sapfické strofě jsou antické délky, tj. slabiky, značené ve výše uvedeném schématu pomlčkou, nahrazeny českými přízvuky, tyto slabiky jsou dále pro lepší orientaci vyznačeny tučně)