Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Saranda

Saranda
Saranda Albania 2016.jpg
Saranda – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát AlbánieAlbánie Albánie
Saranda
Saranda
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 58,96 km²
Počet obyvatel 41 000 (2017)[1]
Hustota zalidnění 695,4 obyv./km²
Správa
Oficiální web www.sarandaweb.net
Telefonní předvolba (0)85
PSČ 9701–9703
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Saranda (albánsky též Sarandë, řecky Άγιοι Σαράντα, italsky Santi Quaranta) je přístavní město na jihu Albánie, nedaleko hranic s Řeckem. Turistické letovistko se nachází v regionu známém jako tzv. Severní Epirus (v řeckých pramenech), resp. Chameria (v albánských pramenech).

Název[editovat | editovat zdroj]

Název města pochází od byzantského kláštera Agioi Saranda (řecky Άγιοι Σαράντα), který znamená v češtině Čtyřicet svatých a odkazuje na Čtyřicet mučetníků ze Sebaste[2]. V dobách turecké nadvlády bylo město známé pod názvem Aya Sarandi a později jako Sarandoz. Benátčané jej ve svých mapách nazývali Santi Quaranta a tento název se v italsky mluvícím prostředí dobře ujal. Byl proto užíván později na různých italských mapách.

Přírodní poměry[editovat | editovat zdroj]

Město Saranda se nachází na samém jihu Albánie, na pobřeží Jónského moře, ve vzdálenosti 280 km jižně od metropole Tirany a 35 km severně od hraničního přechodu Konispol s Řeckem. Samotné město se rozkládá na svazích, které prudce klesají k mořskému pobřeží. Jeho zástavba je rozmístěna okolo malého a nepříliš chráněného zálivu, který obklopují 200 až 400 m vysoké kopce (Mali i Lëkurësit).

Severně od města tyto svahy dále přecházejí v horské hřebeny, jižně se potom nacházejí úrodná pole (tzv. Vrionské pole) a široká údolí. Pobřeží moře zde má četné zálivy a pláže. Jižně od města pak ústí do moře řeka Bistrica.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V dobách antiky bylo město známé pod řeckými názvy Onchesmos (řecky Ογχησμος), resp. Anchiasmos a bylo řeckou osadou, která úspěšně obchodovala s dalšími řeckými sídli na pobřeží Středozemního moře.

V roce 551 město vyplenili Ostrogóti, později se stalo cílem pirátských nájezdů gótských lodí. V roce 1191 nakonec zůstalo opuštěné, později není v různých středověkých dokumentech připomínáno vůbec. Nová středověká osada, která vznikla na počátku 15. století, získala název podle nedalekého kláštera, který se italsky jmenoval Agioi Saranta a vznikl v 6. století. Nachází se přibližně 1 km od centra moderního města. V blízkosti města vznikl také středověký hrad (Kalaja e Lëkurësit)

Pohled na přístav na počátku 20. století.

Od 15. století byla Saranda součástí Osmanské říše. Administrativně příslušela Delvinskému sandžaku.

V roce 1878 došlo v Sarandě k povstání řeckého obyvatelstva. Vzbouřenci proti turecké nadvládě obsadili ještě také nedaleké město Delvinë. Osmanské vojsko vzpouru potlačilo, vypálilo však okolo dvaceti vesnic.[zdroj?] Nepokoje probíhaly v Sarandě a celé jižní Albánii na přelomu 19. a 20. století pravidelně a podobně tak, jako tomu bylo v celém regionu. V roce 1907 vzbouřenci otevřeně napadali pracovníky turecké státní správy. V květnu 1908 byla v Sarandě vyrabována místní pošta a celní úřad.[3]

Od roku 1912 bylo město součástí moderního albánského státu. Dvakrát bylo následně okupováno Řeckem, a to v letech 1913 a v roce 1914 (až do roku 1916. Pozdější vyjednávání mezi představiteli Autonomní republiky Severního Epiru (která Sarandu obsadila[4]) a centrální vládou Albánie v Tiraně skončila tím, že Saranda bude sice součástí zmíněného útvaru, nicméně fakticky zůstane součástí Albánie.[zdroj?] Řecko i nadále usilovalo o získání oblasti, kde žil značný počet řeckého a pravoslavného obyvatelstva. Přestože po jednáních mocností byly hranice stanoveny, Řekové získali pouze přístav Ioannina, Sarandu však nikoliv.[5][4]

Pozůstatky původního ortodoxního kostela.
Saranda v roce 1991.

Po první světové válce mělo město jen něco málo přes sto obyvatel. V roce 1927 se tento počet zvýšil na 810 a ve třicátých letech získalo první moderní veřejné stavby a moderní silnice.

V roce 1939 Sarandu obsadili Italové, kteří ji považovali za strategický přístav a potřebné zázemí pro plánovanou invazi do Řecka. Město bylo pojmenováno Porto Edda na počest nejstarší dcery Benita Mussoliniho.[2] Poté, co vypukla válka s Řeckem, obsadily v prosinci 1940 Sarandu řecké jednotky, nicméně pouze na krátkou dobu. Na jaře 1941 obsadilo nacistické Německo Řecko a Řekové tak byli ze Sarandy vytlačeni. Pod italskou, resp. německou správou zůstala Saranda až do podzimu 1944. V závěru léta 1944 se uskutečnilo společné anglo-americké vylodění v blízkosti města, které mělo za cíl vypudit německou armádu. Dne 9. října 1944 vstoupily do Sarandy britské jednotky podporované místními partyzány. Přestože britské námořnictvo původně plánovalo zřídit v přístavu permanentní základnu[6], britští vojáci nedlouho po svém příchodu z Albánie odešli.

Rozvoj města pokračoval po druhé světové válce. V roce 1957 žilo v Sarandě už 8,7 tisíc obyvatel a získala statut okresního města. V rámci různých programů socialistické výstavby byla Saranda industrializována a okolní pole získala zavlažovací kanály. Byly zde vybudovány podniky potravinářského průmyslu. Město však nikdy nezískalo napojení na albánskou železniční síť. V jeho okolí vznikly rozsáhlé háje, kde byly pěstovány různé citrusové plody. O nich se zmiňoval i Enver Hodža v okamžiku zhoršení vzájemných vztahů se Sovětským svazem. Albánie byla údajně donucena těmito plody uspokojovat poptávku z východního bloku a stát se "banánovou republikou" pro SSSR.[7]

Od roku 1960 do roku 1982 počet obyvatel Sarandy rostl průměrným tempem 2,7 procenta ročně. V té době mělo město přibližně 15 tisíc obyvatel a jeho rozvoj byl velmi omezen kvůli izolaci Albánie a ekonomickému úpadku země. V letech 19902004 město zvýšilo tempo svého růstu a díky příchodu dalších obyvatel z různých částí Albánie, především venkova, mělo v roce 1999 26 512 obyvatel.

Po roce 1991 se začal kdysi zpustlý přístav rozvíjet do podoby turistického letoviska. Dnes patří Saranda jedním z oblíbených turistických cílů. Město se začalo rozšiřovat především na jih dále po pobřeží; stavební boom umožnil vznik řady hotelů, klienti jsou však především z řad Albánců.

V roce 1997 po pádech pyramidových her a následných nepokojích, které se v Albánii rozmohly, byly v Sarandě vyrabovány tři místní muzea. Vzbouřenci neloajální vládě Sali Berishi na krátkou dobu obsadili město.[8]

Památky[editovat | editovat zdroj]

V samotném městě se nachází Kostel sv. Mikuláše z Bari, který vznikl v byzantském stylu. Slouží místní ortodoxní komunitě. Nad městem se u průsmyku Qafa e Gjashtes nachází středověká pevnost, resp. hrad Kalaja e Lëkurësit. Dochována je i místní synagoga, která odkazuje na přítomnost židovské komunity. Z antických dob jsou dochovány části zdí a pozůstatky raně křesťanské baziliky.[2] Jedinou památkou z dob Osmanské říše je stará mešita, která od roku 1967 neslouží svému účelu.[9]

V blízkosti Sarandy se také nachází archeologické naleziště Butrint, které je albánskou památkou na seznamu UNESCO a vyvěračka Syri Kaltër (Modré oko). V okolí se potom nachází celá řada turisticky atraktivních hor a mořské pobřeží.

Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]

Nové hotely na plážích jižně od města.
Palmy na pobřeží města.
Pobřeží moře.
Noc na pobřeží.

Saranda má okolo čtyřiceti tisíc obyvatel. Tento počet se průběžně zvyšuje především díky postupující urbanizaci Albánie. Naproti tomu někteří další obyvatelé města odešli buď do větších albánských měst (např. do Tirany) nebo do zahraničí (Itálie).

V současné době se několik tisíc místních obyvatel hlásí k řecké národnosti. Počet Řeků vytrvale klesá, neboť z celkem šesti tisíc osob, které se k této národnosti v roce 1990 přihlásily, jich nemalý počet po roce 1991 z různých důvodů emigroval do Řecka.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Vzhledem k horským hřebenům, které se táhnou podél Albánské riviéry, tak i jižní částí albánského vnitrozemí, má Saranda jen velmi omezené dopravní spojení se zbytkem země. Hlavním dopravním tahem je silnice SH8 která vede přes město Himara do přístavu Vlora. Další hlavní silnice směřují do Delvinë a k hraničnímu přechodu Konispol s Řeckem. Dopravní spojení se zbytkem Albánie i Řeckem zajišťují autobusy.

Místní přístav zajišťuje dopravní spojení s nedalekým řeckým ostrovem Korfu. Jeho využití pro nákladní dopravu je však poměrně nízké; v roce 2004 zde činil celkový obrat zboží pouhých 73 400 tun. Albánské námořnictvo jej nevyužívá.

Město nemá vlastní letiště (nejbližší se nachází na ostrově Korfu) a není napojeno na železniční síť; nejbližší nádraží se nachází v přístavu Vlora.

Podnebí[editovat | editovat zdroj]

Saranda má teplé středomořské podnebí. Počet slunečních dní se zde pohybuje okolo 300 ročně.[zdroj?] Průměrná lednová teplota se pohybuje mezi 8,6 až 13,3 ° C. Od května do října teploty neklesají pod 20 °C, maximální teploty však od června do srpna málokdy překračují 40 °C. Roční úhrn srážek činí 1100–1740 mm, většina srážek spadne v zimě, naopak v létě téměř vůbec neprší. Sníh a silný vítr jsou v Sarandě velmi řídké.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Sarandë na anglické Wikipedii a Saranda na německé Wikipedii.

  1. Dostupné online.
  2. a b c BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 292. (srbština) 
  3. BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 112. (srbština) 
  4. a b VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 80. (angličtina) 
  5. VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 78. (angličtina) 
  6. VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 156. (angličtina) 
  7. VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 184. (angličtina) 
  8. VICKERS, Miranda. The Albanians: A modern history. [s.l.]: I. B. Tauris, 2001. 652 s. S. 246. (angličtina) 
  9. BARTL, Peter. Albanci - od srednjeg veka do danas. Bělehrad: Clio, 2001. 324 s. S. 293. (srbština) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Saranda&oldid=16032322
Stránka byla naposledy upravena 21. 4. 2018 v 22:18. Editovat celý článek Saranda.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy