Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Jako satanismus se označuje kult „padlého anděla“ Satana, chápaného (na rozdíl od křesťanství) jako protiklad Boha.[1][2] Protože pro křesťany je Bůh zdrojem veškerého dobra, je Satan naopak ztělesněním zla, a satanismus proto lze ve většině jeho forem chápat mj. jako negaci tradičního křesťanství, touhu vymezit se proti němu a do značné míry i znechucení většinovou společností. Pro tento negativní charakter se satanismus obvykle nezařazuje mezi křesťanské směry, i když z křesťanské teologické tradice vychází a v řadě svých směrů je ideově na křesťanství závislý. Satanismus je typickým představitelem stezky levé ruky.
Satanismus není organizačně ani myšlenkově jednotný, během historie vzniklo mnoho různých hnutí, sekt a ideologií označovaných jako satanistické. V současné době je satanistické hnutí v anglosaském světě silně ovlivněno dílem Antona Szandora LaVeye[3][4], který vycházel z antického hédonismu a Nietzscheho nihilismu. Vedle tohoto filozofičtějšího satanismu ovšem existovaly a existují i satanistické socio-patologické skupiny a jedinci, pro něž satanismus mimo jiné znamená přinášení krvavých obětí nebo páchání jiných zločinů.[5][6][7]
Obsah |
Satanismus své jméno odvozuje od Satana, zlého démona, jenž se vzbouřil samotnému Bohu a stal se protivníkem jeho syna Ježíše Krista. Z religionistického hlediska je důležité, že se Satan objevuje i v ostatních abrahámovských náboženstvích. Satan je často ztotožňován s Antikristem a Luciferem, což však není zcela přesné. Antikrist je obvykle popisován nikoliv jako jedna postava, ale jako kdokoliv, kdo se vzbouří proti Kristu. Etymologie pojmu Lucifer je složitější, původně se jednalo o jitřenku, později se z něj v západním křesťanství stal padlý anděl, ve východním křesťanství si však slovo zachovalo svůj pozitivní charakter.
Satan (hebrejsky שָׂטָן Satan, aramejsky שִׂטְנָא Sitna: obě slova znamenají protivník či žalobce) je v knize Jób nazýván syn Boží (anděl). Satan hraje různé role v Starém i Novém zákoně a apokryfech, jakož i v Koránu. V apokryfech a Novém Zákoně je Satan zobrazen jako zlý vzbouřený démon, který je nepřítelem Boha a pokušitelem lidstva.[8] Jako protivník se objevuje ve vztahu k Ježíši Kristu. Tím se ze Satana stává Antikrist a synonymum zla. Z řeckého překladu slova Satan, diabolos, pochází slovo „ďábel“. Někteří satanisté toto křesťanské pojetí Satana v zásadě přejímají, jiní Satana chápou například jako „hybný faktor v přírodě“[9] či jako pomůcku k ozvláštnění sexuálního života.[10]
Antikrist (z řeckého αντί + χριστος, protivník Kristův, protivník Mesiáše) je v křesťanství bytost nebo člověk, jenž je nepřítelem Ježíše Krista a jeho následovníků, a tím i samotného Boha. Často je antikrist ztotožňován se Satanem, Luciferem a jinými nadpřirozenými entitami symbolizujícími zlo, což ovšem není přesné. Nový zákon popisuje antikrista nikoli jako jednu postavu, ale jako celou škálu postav a používá tento pojem jako charakteristiku pro odpůrce Boha a Ježíše Krista jako syna Božího.[11] Antikrist jakožto protivník Kristův hraje v křesťanství důležitou roli, byť negativního charakteru.
Lucifer je jedno ze jmen obvykle používaných pro Satana či jako antonymum pro Krista, ale slovo původně znamenalo planetu Venuši, jitřenku[12][13]. Slovo pochází z latiny (lux = světlo, fero = nesu) a znamená v překladu světlonoš. Planetu Venuši tak nazývali římští astrologové než dostala v křesťanské éře své dnešní jméno. Svatý Jeroným tímto termínem překládá verš v knize Izaiáš 14,12: Jak jsi spadl z nebe, třpytivá hvězdo, jitřenky synu! Jak jsi sražen k zemi, zotročovateli pronárodù! (lat.: Quomodo cecidisti de caelo lucifer qui mane oriebaris corruisti in terram qui vulnerabas gentes). V původním významu tento verš nemá se Satanem nic společného. Avšak v křesťanské mytologii, která se rozvinula po Jeronýmovi, se Lucifer stal nejvyšším andělem, hodností a mocí hned po Bohu. Pro svou pýchu však se postavil proti němu a Bůh jej srazil z nebe i s anděly, kteří jej následovali. V Satanské bibli je Lucifer chápán jako jeden ze čtyř hlavních démonů.
Satanismus se v průběhu věků vyvíjel. Jako první formu satanismu můžeme označovat lidové čarodějnictví, jenž bylo první čistě náboženskou vzpourou proti křesťanství, jenž z něj (stejně jako satanismus) v mnoha ohledech vycházelo, ale v některých ohledech s ním nesouhlasilo. Osvícenství přineslo určité uvolnění náboženského života a nastala nová vlna rozumové kritiky církví, náboženství i víry obecně. To se projevovala jak v literatuře, tak i v rozvoji magie. V 18.století vznikaly v Evropě (zvláště ve Velké Británii) kluby, kde se scházeli šlechtici pod účelem pořádání satanistických orgií. Nejznámějším byl Klub Pekelného Ohně. V 20. století ovlivnil pohled veřejnosti na satanismus Charles Manson, jež provozoval brutální rituální vraždy pod vlajkou své vlastní satanistické ideologie. Motto klubu bylo Fait ce que voudras (Do what thou wilt).
Čarodějnictví je jedno z prvních hnutí jenž se stavělo proti dominantní křesťanské katolické církvi. Čerpalo z pohanských praktik a dualismu. Myšlenkový základ pro některé představy o čarodějnictví poskytla scholastická filosofie a teologie, v jejichž rámci se rozvíjela mimo jiné angelologie a démonologie. Kupříkladu Tomáš Akvinský tak ve stěžejním díle Summa theologiae dosvědčuje existenci čarodějnictví ve 13. století a konkrétně o údajné praxi tělesného kontaktu s démony. Čarodějnictví bylo církvi stíháno a trestáno, obvykle smrtí, ukázkou mohou být Čarodějnické procesy.[14]
Roku 1749 založilo v Anglii několik vysoce postavených osob Klub Pekelného Ohně (v původním názvu Hellfire Club), jeho vedoucím byl sir Francis Dashwood[15].Členové klubu sloužili černé mše na tělech nahých dívek a scházeli se k satanistickým orgiím v rozvalinách cisterciáckého opatství. Hlavní náplní bylo nezvyklé sexuální dobrodružství v tehdejší puritánské společnosti, náboženská funkce sdružení buďto nebyla vůbec nebo byla zcela minimální.
Satanistická sekta, která sama označovala jako „Rodina“, byla vedena Charlesem Mansonem a fungovala v letech 1967-1969 v USA.[16] K životnímu stylu „Rodiny“ patřilo žebrání, používání LSD i nevázaný sex. Postupem času se sekta stávala stále více radikálnější a radikálnější. Členem skupiny byl například i Tex Watson, bývalá fotbalová hvězda.
Počátkem roku 1969 začal vůdce skupiny Charles Manson sepisovat „seznam prasat“, tedy lidí určených k likvidaci. První vražda se uskutečnila 25. července 1969, kdy hudebníkovi Gery Hinmanovi v jeho bytě Charles Manson nejprve usekl ucho a až po několika hodinách utrpení dal příkaz k jeho zabití. Neodešli ale vychutnali si jeho smrt až do posledního vzdechu. Svoji nejslavnější vraždu spáchali o přibližně dva týdny později 8. srpna 1969, kdy vtrhli do vily manželů režiséra Romana Polanského a herečky Sharon Tateové.[17] Slavný režisér byl v tu dobu v Anglii, doma byla jenom jeho manželka v osmém měsíci těhotenství se svými třemi přáteli. Skupina všechny povraždila a na stěnu pokoje jejich krví napsala „Smrt Prasatům“. Skupina vykonala ještě jednu dvojnásobnou vraždu a 1. prosince 1969 byli všichni účastníci vražd zadrženi a odsouzeni k trestu smrti, avšak v průběhu procesu byl zastaven výkon trestu smrti, proto vykonávají pouze doživotí. Během procesu zůstala skupina a zvláště Charles Manson věrni svému stylu a například Manson začal vyznávat fašistickou a rasistickou ideologii. Také u soudu prohlásil: „Jestliže je třeba násilí a strachu, aby se té dolarové společnosti otevřely oči, zosobnění tohoto strachu může být jméno Charles Manson “.
V současné době působí mnoho rozličných náboženských skupin, jenž se hlásí k satanismu. Nejpočetnější skupinu tvoří přívrženci LaVeyova satanismu, jenž vznik roku 1969, kdy Anton Szandor LaVey napsal Satanskou bibli. Tento směr založený na nihilismu a sociální darwinismus, považuje za nejvyšší cíl konzumní sebeuspokojení a kladení sama sebe do středu veškerého dění, tento souhrn myšlenek je někdy nazýván egoteismus. Další rozsáhlou větví je teistický satanismus, jenž chápe Satana jako reálnou božskou bytost a uctívá ji. Dále existují náboženské řády, spojené se satanismem, jenž se zaměřují na rituály a magii, mezi ně patří kupříkladu Ordo Templi Orientis.
Satanská bible napsaná roku 1969 Antonem Szandor LaVeyem se inspirovala nihilismem, sociálním darwinismem a Friedrichem Nietzschem. Za smysl své existence považují konzumní sebeuspokojení, a tento životní postoj někdy nazývají egoteismem. LaVeyovi přívrženci ve skutečnosti nevěří v reálnou existenci Satana ani žádné jiné vyšší bytosti. Satana používají jako metaforu, jíž se vysmívají všem náboženstvím (speciálně křesťanství).[10] Tento směr rozhodně zavrhuje rituální obětování lidí a zvířat.[2][18] Církev Satanova (Church of Satan), založená přímo Antonem Szandorem LaVeyem, má i v Čechách svou pobočku, takzvanou „sluj“ (grotto). LaVeyovo učení však ovlivnilo i většinu ostatních současných satanistických organizací [2].
LaVeyovský satanismus přímo k trestné činnosti nevybízí, byl však již zapleten do skandálů. Například Martin Lamers z holandské sluje, který vlastnil v Amsterodamu několik nevěstinců, počátkem sedmdesátých let žádal státní úřady o osvobození od daní na základě toho, že striptérky svých podniků označil za klášterní sestry a jejich masturbaci za realizaci symbolického spojení se Satanem.[2]
Jedním z hlavních rozdílů mezi různými satanistickými směry je to, jak postavu Satana chápou. V takzvaném teistickém satanismu (neboli tradičním satanismu) je uctíván a oslavován takto křesťansky chápaný Satan, žalobce Boha.[19] Rituály tohoto typu satanismu obvykle parodují křesťanské obřady. Do této větve satanismu se řadí kupříkladu:
Ordo Templi Orientis byl nábožensko-magický klášter založený roku 1885 Carlem Kellnerem a Theodor Reussem, jenž měl být původně založený na svobodném zednářství [20] mezi jeho slavné velmistry patřil Aleister Crowley (jenž nemálo změnil filozofii a směřování řádu).[20] Nejdůležitější knihou pro členy řádu je Liber AL vel Legis (The Book of the Law) od jejich velmistra Aleistera Crowleyho. Členové řádu se praktikováním jak běžných tak i méně běžných sexuálních praktik, užíváním drog a magií dostávali blíže k Satanovi. V řádu existuje církevní hierarchie a v poněkud pozměněné podobě funguje dodnes, v současné době má okolo 3000 členů v 58 zemích (polovina z nich žije v USA).[21] Řád se také věnuje tantrickým naukám a thelémské magii.
Séthův chrám je satanistický kult utvořený roku 1975 Michaelem Aquinem a některými bývalými členy Church of Satan.[22] Za hlavní pilíř chrámového učení bylo kromě odmítání krvavých obětí prohlášeno přijetí Sétha neboli Satana jako doslovné osoby. Aquino prohlašoval, že anděl Aiwass, který se zjevil Crowleyovi v roce 1904 v Káhiře, byl ve skutečnosti bůh smrti Séth. Ten prý obdaroval člověka inteligencí a umožnil mu stát se bytostí podobnou Bohu. Aby toho dosáhl, musí se ovšem člověk nejdříve zbavit „spánku“, který je jeho normálním funkčním stavem, a dosáhnout „sebeuvědomění“ pomocí procesu zvaného xepering. Ten pozůstává z četby, přijímání vědomostí a provádění rituálů.[2]
Příznivci satanismu používají různé symboly, sloužící k mnoha rozličnými účelům,především k vyjádření určitých archeotypů a negaci křesťanství[23].Symboly vycházejí z křesťanské a pohanské symboliky[24].Část z nich převzala metalová komunita a nosí ji příznivci metalu či příslušníci gotického hnutí. Některé symboly se využívají k rituálním účelům a část z nich slouží jen jako metafora vzdoru. Nejčastějšími jsou bafomet (obrácený pentagram s hlavou kozla),samotný pentagram, číslo 666 a Petrův Kříž (obrácený kříž).
Mezi symboly, často spojované s satanismem patří například bafomet (obrácený pentagram s hlavou kozla). Toto slovo vzniklo pravděpodobně zkomolením jména islámského proroka Mohameda.[25] Také to mohla být dvě řecká slova spojená dohromady, a pak by to znamenalo „rozplynutí se v moudrosti“. Údajně jej uctívali templáři a to posloužilo církvi jako záminka pro jejich brutální vyvraždění.[25]V 19. století začali pentagram využívat okultisté jako Aleister Crowley nebo Eliphas Levi a později se stal součástí satanistické symboliky a po nástupu black metalu i součástí metalové módy.
Číslo 666 se poprvé objevuje ve Zjevení Janově[26][27],kde označuje Antikrista: „A nutí všechny, malé i veliké, bohaté i chudé, svobodné i otroky, aby měli na pravé ruce nebo na čele cejch, aby nemohl kupovat ani prodávat, kdo není označen jménem té šelmy nebo číslicí jejího jména. To je třeba pochopit: kdo má rozum, ať sečte číslice té šelmy. To číslo označuje člověka, a je to číslo šest set šedesát šest.“ Tato část bible dala příležitost k vzniku nespočtu konspiračních teoriích spojených s tímto číslem, číslem 666 označoval například Martin Luther tehdejšího papeže.[28]
Jako satanistický symbol je také používán Petrův Kříž, i když je to zároveň jeden z nejstarších křesťanských symbolů (symbolizující mj. papežský úřad), ten vznikl aby připomínal Petrovu pokoru, kdy se nechal ukřižovat hlavou dolů, jelikož si myslel že není hoden svému pánu.[29]Symbol používaný satanisty vypadá stejně jako Petrův Kříž ale nejedná se o žádnou narážku či návaznost na něj, v případě satanismus obrácení křesťanského kříže symbolizuje obrácení celé křesťanské víry.
Jako pentagram se označuje pěticípá hvězda nakreslená pěti přímými tahy. Je prastarým magickým znamením. Slovo pentagram pochází z řeckého slova πεντάγραμμον (pentagrammon), znamenajícího přibližně pět přímek. Pentagram může symbolizovat mnoho věcí. Ať už čtyři živly a éter, fáze života (zrození, zrání, dospělost, stárnutí, smrt) či planetu Venuši. Někteří křesťané ho používají jako symbol Ježíše Krista.[30][31]
Nejvíce ovlivňuje satanismus metalovou hudbu,[32]obzvláště její „tvrdší“ a „temnější“ odnože jako například black metal, death metal nebo grindcore, mezi skupiny hrající tyto žánry patří například Dimmu Borgir, Cradle of Filth, Mayhem nebo Cannibal Corpse.[33]Satanistická témata se však objevují například i v textech heavy metalových skupin jako jsou Iron Maiden (The Number of the Beast ze stejnojmenného alba), Guns N' Roses nebo AC/DC. Z křestanských kruhů a od hudebních laiků často přicházejí útoky na heavy metal[34], jako na „kolébku zla“, díky satanistickým textům a symbolům. Podle některých se však jedná jen o neškodnou uměleckou masku.[34]Stejné obvinění byla v šedesátých letech vynášeny nad obyčejným rock'n'rollem nebo rockem.[34] Stejně tak jsou nepodložená tvrzení, že se na koncertech „satanistických“ skupin ve velkém prodávájí a konzumují nelegální drogy[34].
Jisté satanistické motivy a filozofické postoje podobné LaVeyovi můžeme nalézat i v literatuře, například v dílech George Gordon Byrona, Markýze de Sade (jenž ve svých dílech řešil otázku cudnosti a sexuální orgie), Heinricha Heineho[35], Charlesa Baudelaira (jenž například v Květech zla publikoval báseň Litanie k Satanu), z českých autorů například S. K. Neumanna, k jehož nejslavnějším dílům patří právě báseň Ave Satan. Satan je pro tyto autory symbolem odporu proti křesťanství a povrchnosti křesťanské společnosti, symbolem boje proti zavedeným tabu a protestu proti současnému stavu lidstva obecně. Postavu Satana popisovali z opačného úhlu pohledu i křesťanští spisovatelé jako například John Milton.
Postava Satana se také častuje objevuje v hororech, příležitostně i v jiných filmech, například The Omen, Mask of Satan nebo starší Listy ze Satanovy knihy. Existuje dokonce filmový žánr, zvaný satanský horror, specializovaný právě na Ďábla a jeho činy. Ve filmu Constantine ztvárnil roli Satana Peter Stormare. Satan je zde relativně kladnou postavou - zabrání skutečnému nebezpečí, kterým je vypuštění jeho syna na svět (učiní tak ale z taktických důvodů - více zla na světě by znamenalo méně duší do pekla).
Využití Satana jako ztělesnění zla skýtá mnoho dějových příležitostí. V seriálu South Park se kupříkladu dosahuje politicky satirického účinku tím, že Satan v něm je týraným milencem (evidentně horšího) Saddáma Husajna. Jiní používají zápasy hrdinů se Satanem, aby zviditelnili lidské slabosti a nedostatky při snaze vést dobrý život – například Smlouva s ďáblem (2000 jako remake filmu z r. 1967).
.jpg)
