SdKfz 251

Sd.Kfz. 251/7 „Pionierpanzerwagen“

Sd.Kfz. 251/9 „Stummel“

SdKfz 251 byl základní obrněný transportér německé armády vyvinutý ve firmě Hanomag jako typ HKL6p. Vážil 9 tun a uvezl 10 pěšáků, velitele a řidiče. Stejně jako SdKfz 250 byl standardně vyzbrojen dvěma kulomety MG 34 nebo 42. Začal se používat v roce 1939 a byl nasazen hlavně u tankových divizí. S jeho zavedením k dalším jednotkám se však muselo čekat, protože německý zbrojní průmysl nestačil vysokému tempu zbrojení a tak jím byly jednotky vybavovány až během války. Transportér byl stejně jako SdKfz 250 modifikován pro více rolí a zájem o něj měly složky Wehrmachtu i Zbraní SS.

Součásti k transportéru SdKfz 251 se za 2. světové války vyráběly i na území Protektorátu ve firmě Škoda Plzeň a Bohemia v České Lípě. Po skončení války zůstalo na území Československa značné množství těchto vozidel, které byly zařazeny do výzbroje čs. armády pod označením HKL6p, lidově se jim říkalo „Hakl“. Tento stroj byl inspirací pro pozdější československý obrněný transportér OT-810.

[editovat] Varianty

V průběhu výroby polopásového transportéru nezůstalo u jediného typu a základní modelová řada byla postupem času dělena na čtyři hlavní skupiny (A, B, C, D). Každá ze skupin nakonec obsahovala další desítky subverzí, které byly speciálně upravovány pro potřeby jednotlivých druhů vojsk.

Zde je stručná charakteristika jednotlivých subverzí:

• SdKfz 251/1 – Základní varianta pro přepravu plně vyzbrojeného pěchotního družstva. Deset vojáků mohlo sedět po stranách korby na sklápěcích lavicích. Vedle individuální výzbroje vojáků byl transportér opatřen také dvěma kulomety MG 34 nebo MG 42. Přední, který byl umístěn nad kabinou na čelním pancéřování, sloužil hlavně ostřelování pozemních cílů. Druhý Kulomet, který byl výklopně zavěšen na zadní části korby, mohl sloužit i k obraně proti letadlům.

• SdKfz 251/2 – Druhá verze sloužila jako nosič středního minometu ráže 81 mm. Osádku představovalo 8 mužů, kteří obsluhovali minomet s obvykle 65 kusy granátů. Vlastní zbraň byla připevněna k podlaze bojového prostoru vozidla. K dispozici byl také kulomet MG 34 na zadní části korby.

• SdKfz 251/3 -

• SdKfz 251/4 - Verze sloužící jako muniční vozidlo pro přepravu dělostřeleckých granátů. Původně se jednalo o 120 granátů ráže 75 mm, které byly uloženy v kovových schránkách. Pokud ovšem tyto prostředky zásobovaly děla a houfnice jiných ráží, jednalo se určitý počet nařízené munice.

• SdKfz 251/5 - Ženijní vozidlo, které vedle vlastní obsluhy (9 mužů) vezlo i veškerý ženijní nebo vyprošťovací materiál. K vlastní obraně sloužila dvě kulometná stanoviště.

• SdKfz 251/6 - Velitelská varianta. Byla vybavena různými typy radiostanic nebo i zařízeními pro utajený rádiový provoz. Osádka se skládala ze sedmi mužů. Výzbroj byla omezena na jediný kulomet na zadní části korby.

• SdKfz 251/7 -

• SdKfz 251/8 - Sanitní varianta bez výzbroje. Přepravovala raněné vojáky z oblasti bojů do vzdálenějších zdravotnický center nebo je předávala, mimo dosah ostřelování, běžným sanitním vozům. Speciální závěsy dovolovaly přepravovat dvě lehátka s raněnými a čtyři sedící lehce raněné.

• SdKfz 251/9 -

• SdKfz 251/10 -

• SdKfz 251/11 - Spojovací varianta. Osádka pěti mužů přepravovala a kladla telefonní kabely, které byly uloženy na cívkách uvnitř bojového prostoru transportéru. Společně s kabely byly uloženy také sady polních telefonů. Výzbroj byla standardní, dvě kulometná stanoviště na obvyklých místech.

• SdKfz 251/12 -

• SdKfz 251/13 -

• SdKfz 251/14 -

• SdKfz 251/15 - Pomocná dělostřelecká varianta. V bojovém prostoru byl umístěn světlomet a osvětlovací rakety. Tato kombinace se využívala při nočních dělostřeleckých přepadech pro lepší identifikaci cílů.

• SdKfz 251/16 - Plamenometná varianta s osádkou pěti mužů. Po stránách bojového prostoru byly nad horním okrajem umístěny dva plamenomety ráže 14 mm (na každé straně jeden) s odměrem 90 stupňů a náměrem 0 až +40 stupňů. Uvnitř bojového prostoru byly nádrže s hořlavou směsí o celkovém objemu 700 litrů. Další výzbrojí transportéru byly dva lehké kulomety na standardních místech a jeden přenosný plamenomet.

• SdKfz 251/17 -

• SdKfz 251/18 - Průzkumná varianta s výkonnou radiostanicí pro spojení s Luftwaffe. Charakterickým znakem byla rámová anténa tesně nad horní hranou bojového prostoru.

• SdKfz 251/19 - Spojovací varianta. Komplexní mobilní telefonní ústředna vybavená telefonními kabely, polními telefony a propojovací ústřednou.

• SdKfz 251/20 - Speciální noční varianta s osádkou čtyř mužů. Od poloviny roku 1944 disponovaly tankové jednotky středními tanky Panther s aktivními infračervenými zaměřovači pro vedení noční palby. Svůj cíl si osvětlovaly vlastním světlometem. Ten však neměl dostatečný dálkový dosah, a proto byla vyrobena tato varianta v omezené sérii. V bojovém prostoru byl velký infračervený světlomet o průměru 600 mm s dosahem až 1 500 metrů. Díky tomu získal přezdívku „Uhu“.

• SdKfz 251/21 -

• SdKfz 251/22 -

[editovat] Externí odkazy

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

SdKfz 251

• Německý transportér SdKfz. 251 - Základní informace a fotografie

Tento článek o bojovém vozidle je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.