Sedmihradsko

Mapa Rumunska s vyznačením Sedmihradska (žlutě historické Sedmihradsko, okrovou barvou Sedmihradsko v širším významu).

Sedmihradsko (též Transylvánie, rumunsky: Transilvania nebo Ardeal, maďarsky Erdély, německy Siebenbürgen) je historické území v dnešním Rumunsku.

[editovat] Poloha a geografie

Historický znak Sedmihradska

O Sedmihradsku (resp. Transylvánii) se dnes hovoří ve dvou významech:

• historické Sedmihradsko tvoří centrální část Rumunska ohraničenou hřebeny Východních, Jižních a Západních Karpat (Munţii Apuseni). Toto území se přibližně kryje s dnešními župami Alba, Bihor, Bistriţa-Năsăud, Braşov, Cluj, Covasna, Harghita, Hunedoara, Mureş, Sălaj a Sibiu a zaujímá zhruba 57 000 km².
• v současné době se jako Sedmihradsko či Transylvánie označuje celá západní část Rumunska, tedy historické Sedmihradsko včetně Banátu a regionů Krišana, Satmar a Maramureš. Rozloha tohoto území činí přibližně 100 000 km² (tj. 42 % rozlohy země).

[editovat] Dějiny

Jan Hunyadi

Pohled na město Sibiu

[editovat] starověk a středověk

Ve starověku území dnešního Rumunska obývali Dákové; v místech dnešního města Hunedoara stálo dácké středisko Sarmizegetusa. Po roce 100 byl dácký král Decebalus poražen Trajánem a vítězní Římané v kraji vybudovali doly, silnice několik sídlišť (Apulum, dnes Alba Iulia; Napoca, dnes Cluj-Napoca). Roku 271 získali území Vizigóti, později Hunové, resp. Avaři. Během stěhování národů tudy prošla výrazná vlna slovanské migrace.

Sedmihradsko se vyprofilovalo jako knížectví v rámci Uherského království. Ve 13. století sem přišli němečtí osadníci (převážně z Porýní a Vestfálska), kteří založili mj. města Kronstadt (Braşov), Schäßburg (Sighişoara) či Hermannstadt (Sibiu).

[editovat] novověk

V 15. století, kdy sílily nájezdy Turků, vynikl sedmihradský rodák Jan Hunyadi, který zvítězil v bitvě u Varny (1444). Po bitvě u Moháče roku 1526 se Sedmihradsko stalo v čele s Janem Zápolským načas samostatným knížectvím. V následujícím 16. a 17. století hrálo úlohu důležitého nárazníkového pásma mezi impériem rakouských Habsburků a Osmanskou říší. Na přelomu 17. a 18. století se znovu vrátilo pod Uhry. Po první světové válce přiřkla Trianonská smlouva Sedmihradsko včetně Banátu a dalších území Rumunsku; tomu patří dodnes (s malou mezihrou v letech 1940–1947, kdy byla jeho severní část na nátlak Německa postoupena Maďarsku).

[editovat] Obyvatelstvo

Většina obyvatel jsou Rumuni (74,7 % v roce 2002), existuje zde však silná maďarská menšina (19,6 %)^[1], která přežila drastickou rumunizaci v průběhu 20. let a zejména po druhé světové válce za komunistické diktatury. Němci, kteří ještě v 19. století tvořili okolo 12 % obyvatel, zaujímají nyní pouze 0,7 %. Další výraznější menšinou jsou Romové (okolo 3 %).

[editovat] Reference

1. ↑ Árpád Varga E., Hungarians in Transylvania between 1870 and 1995, Original title: Erdély magyar népessége 1870–1995 között, Magyar Kisebbség 3–4, 1998 (New series IV), pp. 331–407. Translation by Tamás Sályi, Teleki László Foundation, Budapest, 1999

v průběhu 20.st.

[editovat] Externí zdroje

• Sedmihradsko na www.navychod.cz
• Tomáš Vašut: Sedmihradsko a Maďaři

Rumunská historická území
Bukovina (Severní Bukovina | Jižní Bukovina) • Dobrudža (Severní Dobrudža | Jižní Dobrudža) • Moldávie (Besarábie | Budžak | Herca) • Sedmihradsko – Transylvánie (Banát | Krišana | Maramureş | Satmar) • Valašsko (Muntenia | Oltenia)