Semitské jazyky

Semitské jazyky je samostatná podskupina afroasijských jazyků. Z jazykového hlediska je celkem přesně vymezena a zahrnuje (živé i mrtvé) jazyky.

Název semitský pochází z biblického jména Šém, což byl jeden ze tří synů Noemových (Genesis 5,32). Z Noeho, jediného přeživšího po potopě, vzešli podle tohoto vyprávění všichni lidé, dělící se do tří skupin: Šém je praotcem Semitů, Cham praotcem Hamitů a Jafet praotcem těch, které dnes obecně označujeme obvykle jako Indoevropany. Poprvé tento termín použil pro jazyky spřízněné s hebrejštinou Ludwig Schlözer v Eichhornově „Repertoriu“.^[1]

[editovat] Základní znaky

Semitské jazyky se odvozují díky své značné podobnosti často od tzv. protosemitského jazyka, jímž měli hovořit obyvatelé Předního Východu před roztříštěním na různé jazykové skupiny — tato teorie je dnes však již překonána a o protosemitštině se mluví jako spíše o skupině vzájemně si velmi podobných dialektů. Protosemité patrně sídlili na dnešním Arabském poloostrově. Jiní kladou jejich vlast do Etiopie.

Semitské jazyky vykazují tyto základní znaky:

1. Zvuk semitských jazyků je poměrně „temný“, což je dáno tím, že laryngály ע ,ח ,ה ,א jsou v jiných jazycích vzácné, ח se jinde zřejmě vůbec nevyskytuje. Podobně je tomu u veláry ק.
2. Základní význam slova je nesen konsonanty, vokály pak slouží jen k detailnějšímu určení významu. Dvojhlásky v pravém slova smyslu se nevyskytují.
3. Kořen slova sestává ze tří konsonantů (radikálů) — změnou vokálů a přidáváním prefixů a sufixů pak vznikají jednotlivé tvary.
4. Disponují širokou škálou tvarů sloves, díky níž jsou schopny vyjádřit i jemné nuance. Jde zejména o aktivum, pasivum, medium, reflexiv, intenziv, konativ, kauzativ.
5. Rody rozlišují pouze dva — maskulinum a femininum, čísla však tři — kromě singuláru a plurálu také duál.
6. Zájmena se vyskytují většinou jen jako sufixy, samostatně se vyskytují jen osobní zájmena v nominativu, popř. akuzativu.
7. Syntax je poměrně jednoduchá. Je postavena na používání genitivní vazby, kdy nejprve stojí řídící jméno ve statu constructu a na něj je navázáno řízené jméno ve statu absolutu. V mechanismu spojování vět převládá souřadnost, vztažné věty jsou pak navazovány mnohdy zase skrze genitivní spojení.

[editovat] Dělení

Níže uvedené dělení vytvořil Robert Hetzron roku 1976, později (1997) bylo doplněno dodatky (John Huehnergard) a je dnes nejvíce uznávaným, nicméně stále diskutovaným dělením.

Mrtvé jazyky jsou označeny †.

[editovat] Východosemitské jazyky

• akkadština † — babylónština • asyrština
• eblaitština †

[editovat] Západosemitské jazyky

(středosemitské jazyky)

[editovat] severozápadní semitské jazyky

• amuritština †
• ugaritština †
• kenaánské jazyky
  • féničtina † — punština †
  • amonitština †
  • moabština †
  • edomitština †
  • hebrejština
• aramejština
  • západní aramejština
    • nabatejština †
    • středozápadní aramejština — židovská středopalestinská aramejština † • samaritánština † • křesťanská palestinská aramejština †
    • západní novoaramejština
  • východní aramejština — biblická aramejština † • hatranská aramejština † • syrština • židovská středobabylonská aramejština † • chaldejská novoaramejština • asyrská novoaramejština • senajština • koy sanjaq surat • hertevinština • turojština • mlahsö † • mandejština • judeo-aramejština

[editovat] arabština

• fusha (spisovný jazyk) — klasická arabština † • střední arabština (nepoužívaná) • moderní standardní arabština
• dialekty moderní arabštiny
  • východní arabské dialekty
    • dialekty Arabského poloostrova — dhofarská arabština (Omán, Jemen) • hadramská arabština (Jemen) • hijazijská arabština (Saudská Arábie) • najdijská arabština (Saudská Arábie) • ománská arabština • san'ánská arabština (Jemen) • ta'izzijsko-adenská arabština (Jemen) • judeo-jemenská arabština
    • beduínské dialekty — východoegyptská beduínská arabština • poloostrovní beduínská arabština (Arabský poloostrov)
    • středoasijské dialekty — tajikijská arabština • uzbecká arabština
    • egyptské dialekty (Káhira a delta Nilu) — saidská arabština (horní Egypt)
    • dialekty Perského zálivu — baharnská arabština (Bahrajn) • arabština perského zálivu • shihhijská arabština (SAE)
    • levantanské dialekty
      • kyperská arabština (kypersko-maronitská arabština)
      • severolevantanská arabština (Libanon, Sýrie) — libanonská arabština
      • jiholevantanská arabština (Jordánsko, Palestinská autonomie, Izrael) — palestinská arabština
    • irácká arabština - Irák
    • severomezopotámská arabština - severní Irák, Sýrie
    • judeo-irácká arabština
    • súdánská arabština
  • maghrebské arabské dialekty (západní arabština)
    • alžírská arabština
    • saharská arabština
    • shuwanská arabština - Čad
    • hasanijská arabština - Mauritánie a Sahara
    • libyjská arabština
    • judeo-tripolijská arabština - židovský dialekt v Libyi
    • andaluská arabština †, někdejší jazyk Pyrenejského poloostrova
    • sicilská arabština † — maltština (samostatný jazyk)
    • marocká arabština
    • judeo-marocká arabština
    • tuniská arabština
    • judeo-tuniská arabština
    • judeo-arabština - souhrné označení židovských dialektů arabštiny

[editovat] Jihosemitské jazyky

• jihozápadní semitské jazyky
  • staré jihoarabské jazyky † — sabejština † • minejština † • qatabanština † • hadhramautština †
  • etiopské jazyky
    • severní etiopské jazyky — ge'ez † (stále používaný v náboženství) • tigriňňa • tigré • dahlik
    • jižní etiopské jazyky
      • amharsko-argobbské jazyky — amharština (etiopský národní jazyk) • argobbština
      • harari-východní gurage
        • harari
        • východní gurage — seltština • zwayština • ulbarština • wolanština • inneqorština
      • skupina n — gafatština † • soddština • goggotština
      • skupina tt
        • mesmeština †
        • muherština
        • západní gurage
          • masqanština (CPWG)
            • vnitřní západní gurage — ezha • chaha • gura • gumer
            • vnější západní gurage — gyeto • ennemor • endegen
• jihovýchodní semitské jazyky
  • batharština
  • harsuština
  • hobyotština
  • džibbalština — mehri • suqutri

[editovat] Odkazy

[editovat] Poznámky

1. ↑ EICHHORN, J. G. Repertorium für biblische und morgenländische Literatur VIII. Leipzig, 1781. Str. 161.

[editovat] Bibliografie

• MEYER, Rudolf. Hebräische Grammatik. Berlin, 1992. ISBN 3-11-013694-5.