Severní válka

Severní válka
Konflikt:
Bitva u Poltavy, výřez z mozaiky (M. Lomonosov)
Trvání: únor 1700–1721 Místo: Evropa Casus belli: {{{příčina}}} Výsledek: vítězství Ruska Změny území: {{{Území}}}
Strany
Švédsko Osmanská říše (1710–1714) Ukrajinští kozáci	Rusko Dánsko-Norsko Polsko-litevská unie Sasko později také Prusko, Hannoversko
Velitelé
Karel XII. Ahmed III. Ivan Mazepa	Petr Veliký Frederik IV. August II. Silný Fridrich Vilém I. Jiří I.
Síla
77 000 na začátku války 110 000 v roce 1707 Osmané přivedli 100–200 tisíc mužů neznámý je počet kozáků	na začátku 170 000 Rusů 40 000 Dánů 100 000 Poláků a Sasů mnohem více na konci války
Ztráty
25 000 Švédů v bitvách a 175 000 z jiných příčin (nemoci, zajatí a pohřešovaní) 83 000 Osmanů a ztráty kozáků nejsou známy	75 000 Rusů a neznámý počet mužů na švédské frontě
{{{poznámky}}}

Severní válka, resp. Velká severní válka (1700–1721) představovala střetnutí mezi koalicí Dánska, Norska, Saska a Ruska na straně jedné a Švédskem, které po jistou dobu podporovala Osmanská říše. Její rozhodující fáze probíhala souběžně s válkami o španělské dědictví a byla tak mimo centrum pozornosti tehdejšího světa, ačkoliv její význam byl minimálně srovnatelný.

[editovat] Začátek války

Utvoření protišvédské koalice následovalo poté, kdy na švédský trůn nastoupil mladičký Karel XII., kterého jeho nepřátelé nepovažovali za způsobilého udržet si mocenské postavení země zděděné po předcích. Koalici, v níž hlavní slovo měli dánský král a ruský car, nahrávala situace, kdy se většina zemí soustředila na krizi vzniklou v souvislosti s blížící se smrtí španělského krále Karla II. a otázkou jeho nástupnictví. Ve skutečnosti situace nebyla tak jednoduchá jak by se na první pohled mohlo zdát. Švédsko mělo jednu z nejlepších armád v evropě a navíc byl švédský král skvělý taktik což se nejednou ukázalo. Na začátku vpadlo Dánsko do Holštýnska na čež poslal švédský král do pomořan 8000 mužů jako pomoc holštýnskému vévodovi. Současně Sasko vpadlo do Livonska. Když se Karel XII. dověděl odplul ke Kodani havnímu dánskému městu které se vzdalo jakmile se u něj objevil a 5. srpna pod hrozbou zničení Kodaně uzavřel dánský kral ve prospěch holštýnska mír a zavázal se že nepodnikne nic proti švédům. Mezitím August II. oblehl Rigu hlavní livonské město a ruský car Petr I. s 40ti tisícovou armádou oblehl Narvu. Karel XII. se nakonec rozhodl jít na pomoc Narvě. 15. listopadu jakmile se car dověděl o tom že Karel táhne na pomoc Narvě opustil své vojsko. 20. listopadu se u Narvy objevil Karel XII. s 8000 muži a v krátké bitvě u Narvy skončila drtivou ruskou porážkou. Po bitvě u Narvy nabýdl Karel XII. Ruskému carovi Petrovi I. oddech k formování nových sil čehož Petr I. využil. Karel XII. strávil zimu u Narvy a na jaře 1701 přišel na pomoc obležené Rize zvítězil zde nad sasy a poté se vydal k Mitavě a cestou obsazoval města a poté vtrhl do Litvy.

[editovat] Boje s poláky a sasy 1701-1706

Bitva u Kliszówa

Obav a z útoku švédů na Polsko vedla k tomu že v prosinci 1701 s sešel ve Varšavě sněm na němž se chtěli poláci dohodnout co dál. Předsedou sněmu byl kardinál Radziejowski. V době Sněmu Karel XII. si získával v řadách šlechty své přívržence mezi nimiž byli nejvýznamnější kardinál Radziejowski a vévoda Stanislav Leczyňski. Polský král a saský kurfiřt August II. Silný si uvědomoval že Karel XII. má ve sněmu velkou podporu a proto s ním začal tajně jednat. Karel XII. měl tou dobou tábor v Litvě a prohlásil ž e bude jednat jen s posly sněmu protože Augusta nenáviděl a byl rozhdnut jej svrhnout. Ke Karlovi brzy přijely také poslové sněmu kterým zdělil chce mír s Polskem o kterém se rozhodne až ve Varšavě načež se k ní vydal a 5. května 1702 se město vzdalo bez boje. Mír který zde měl být uzavřen Karel odmítnul neboť nenáviděl polského krále. Když se o tom August dověděl tak vytáhl k Varšavě s 24tisícovou armádou a 19. července 1702 se střetl s švédským králem u Kliszówa, ale utrpěl porážku a stáhl se pronásledován Karlem XII. Nakonec švédové pronásledování zastavily protože Karel se během něj těžce zranil když pod ním padl kůň a rozdrtil mu nohu a byl převezen do Krakowa který krátce předtím obsadil. Mezitím August nechal sejít sněm v Lublinu kde mušlechta neboť si myslela že Karel XII. zemřel (jeho zranění dalo pdnět této pověsti) a rozhodlo se o tom že bude vybudována silná a velká armáda a že švédové musí být vyhnáni z Polska. Mezitím (během šesti měsíců se uzdravil Karel XII. a znovu vytáhl proti sasům a několikrát je porazil a August musel ustoupit do Toruně kterou později Karel XII. dobyl a v té době byl svolán švédským králem další sněm ve Varšavě na němž se volil nový polský král jímž byl zvolen 12. července 1704 Stanislav Leczyňsky. Poté Karel vytáhl na Lvov, který dobyl. Mezitím k Varšavě přitáhl s vojskem August a obsadil. Stanislav musel utéct. Dlouho se z úspěchu August neradoval protože se vrátil Karel a vyhnal jej z Varšavy. August utekl do saska a chystal se zde Karlův útok který začal 1. září 1706. August žádal o mír za který žádal Karel kruté podmínky mezi nimiž například bylo že se vzdá trůnu a vydá livonského šlechtice Patkula. Nakonec je August musel přijmout, ale Patkulovi dal příležitost uniknout. Patkul ji odmítl a byl později švédy krutě popraven což rozuřilo ruského cara jenž poté vtrhl do Polska a ovládl Lvov, ale musel ustoupit protože měl nedotatek potravin. Nyní chystal Karel tažení do Ruska.

[editovat] Rusko mezi Narvou a švédským vpádem

Po bitvě u Narvy se Rusko soustředilo na nahrazení ztrát a reorganizaci armády a zlepšení jejího stavu. To přineslo své ovoce. Například 30. prosince 1701 porazil Boris Šeremetěv oddíl generála Schlippenbacha u Erastferu (Livonsko). V dalších bitvách Šeremetěv dosahoval rovněž vítězství nad Schlippenbachem. Nakonec postupně padlo mnoho pevností v pobaltí. V říjnu 1702 Nottenburg přejmenovaný Petrem I. na Šlisselburg, v roce 1703 Koporje,1704 Dorpat a roku 1705 se Petr I. dostal až do Kuronska. Roku 1705 byla většina Estonska a Livonska v Petrových rukou. 16. května 1703 mimo jiné začala stavba Petrohradu. V lednu roku 1706 Karel XII. obklíčil hlavní ruské síly u Grodna. Tehdy ruskou armádu zachránil carův přítel generál Menšikov jenž rozptýlil armádu do malých skupin které vyšli z obklíčení. Karel se poté obrátil Saska čímž dal rusům možnost se lépe připravit.

[editovat] Ruské tažení (1707-1709)

Bitva u Poltavy, výřez z mozaiky (M. Lomonosov)

Tažení do Ruska začalo v září roku 1707 a v lednu 1708 Karel XII. přešel Němen. Dosahoval zde nad rusy v menších bitvách jasných vítězství, ale k generální bitvě se mu je nepovedlo přimět. Karel postupoval k Moskvě, ale byli potíže se zásobováním. Navíc 28. září 1708 Petr porazil Lewenhauptův sbor v bitvě u Lesné který Karlovi vezl střelivo a zásoby. Tou dobou ovšem Karel nepostupoval již k Moskvě, ale najih na Ukrajinu kde si chtěl doplnit zásoby a získat spojence hetmanu Mazepovi. Ivan Mazepa byl doposavaď věrný carovi ale toužil po úplné samostatnosti Ukrajiny a proto se stal spojencem švédů. Brzy poté co se přidal na stranu rusů ovšem Menšikov vypálil jeho sídelní město Baturin. V květnu 1709 Karel oblehl Poltavu. Petr chápal že udržení Poltavy je důležité protože by protiruské nálady tím dostaly nové pdněty a proto se jí vydal na pomoc. Naneštěstí pro švédy byl Karel 27. května raněn na noze a musel být na nosítkách. Velení převzal maršál Rehnskiöld. 8. července byla svedena bitva u Poltavy v níž Petr I. porazil švédskou armádu která navíc utrpěla velmi těžké ztrát a navíc se zbytky po bitvě vzdaly u Perevoločné. Karel musel s Mazepou utéct do Turecka. Bitva u Poltavy znamenala zvrat ve válce která se nyní vyvíjela v neprospěch Švédska.

[editovat] Od Poltavy ke Karlovu návratu na sever (1709-1714)

Bitva u Helsinborgu

Po bitvě u Poltavy vyhlásil Švédsku i dánský král který se vylodil ve Skonsku a dobyl Helsinborg, ale 28. února 1710 jej Švédové v bitvě porazily zatímco v Polsku získal August II. znovu převahu. Karel byl mezitím v Bendeře a povedlo se muzískat v Turecku spojence. Petr žádal Ahmeda III. o Karlovo vydání a vyvíjel na Turecko tlak. Turecký sultán Ahmed III. na ruský tlak reagoval zatčením ruského velvyslance a vyhlášením války Rusku (listopad 1710). Petr si byl jist vítězstvím a zahájil takzvané Prutské tažení jež proběhlo v červenci 1711 a skončil tím že byl Petr obklíčen na řece Prutu. Výsledek bitvy která hrozila byl jasný proto se car rozhodl pokusit se s turky uzavřít mír. Vezír Ali paša jenž velel turecké armádě kupodivu přijal a car mohl i se svojí armádou odejít z obklíčení na Prutu, ale když se sultán dozvěděl v jaké byli rusové situaci a že je vezír propustil tak jej popravil. Přesto byl v srpnu 1713 byl uzavřen mír v Adrianopoli a téhož roku Petr obsadil téměř celé Finsko a Menšikov dobyl Štětín jenž předal Prusku které se později stalo spojencem Ruska ve válce.

[editovat] Porážka švédska (1714-1721)

Bitva u Grengamu

1. října Karel XII. vyjel na cestu domů a mířil ke Stralsundu. V květnu 1715 vstupilo do války Prusko a téhož roku vstoupilo do protišvédské koalice i Hannoversko v červnu 1715 bylo obleženo dány a němci město Wismar jiná armáda se vydala proti Stralsundu v němž byl Karel XII. přichystán na obranu. Dánsko-prusko-saskými vojsky byl obklíčen Stralsund jenž byl nakonec v prosinci 1715 dobyt, ale Karel XII. stačil uniknout. Poté se Karel vrátil do Stockholmu kde zůstal krátce a v březnu 1716 vpadl do Norska a dostal se až ke Kristianii (dnes Oslo), ale z nedostatku zásob musel ustoupit a proto naplánoval druhé norské tažení. Před zimou 1718 Karel znovu vpadl do Norska a oblehl Frederikshald, ale 11. prosince 1718 byl Karel XII. zabit. Po králově smrti švédové od Frederikshldu ustoupili. V letech 1719-1720 ruské námořní desanty plenily švédské pobřeží. Nakonec byl 10. září 1721 podepsán Nystadský mír

[editovat] Následky

Nystadský mír (podepsán 10. září 1721), který znamenal ztrátu švédských pozic v pobaltských státech a v části Karelie a jeho ústup z postavení velmoci, v níž ho definitivně nahradilo Rusko, které získalo přístup k Baltu. Švédsko po této válce změnilo politiku a začalo těžit ze svého postavení které mu umožňovalo vyhnout se přímé účasti v evropských konfliktech. Během války byl také postaven Petrohrad. Jenž se stal později hlavním městem Ruska.

[editovat] Literatura

• Kolektiv autorů: Dějiny Ruska
• Otakar Dorazil: Vládcové nového věku 1. díl

[editovat] Související články

• Nystadský mír
• Bitva u Narvy
• Bitva u Lesné
• Bitva u Poltavy