Severský jehličnatý les

Severský jehličnatý les – tajga (zeleně).

Příklad tajgy na Aljašce, v pozadí je viditelný Alaska Range.

Severský jehličnatý les je název pro biom, který se vyskytuje především v severních zeměpisných šířkách. Dominantními druhy stromového patra jsou jehličnaté lesy. Nejvíce takových lesů se vyskytuje v Kanadě a především na Sibiři, odtud pochází i místní název tajga.

Základními podmínkami pro rozšíření jehličnatých lesů jsou klima – především délka vegetačního období 1 – 4 měsíce. (Jde o období, v němž průměrná teplota vzduchu přesahuje 10 °C.) Na sever pak severský jehličnatý les přechází v tundru (přechodný pás s roztroušenou stromovou a keřovou vegetací se nazývá lesotundra). Na jihu pak v biomu smíšených a listnatých opadavých lesů. S jehličnatými lesy se setkáváme i často mimo jejich oblast přirozeného výskytu (např. ČR, Švýcarsko, Rakousko), kde rostou ve vysokých nadmořských výškách, jde o tzv. klimaxové smrčiny, popř. v podmáčených oblastech rašelinné smrčiny a podmáčené smrčiny. Někdy se tyto porosty označují i pojmem horská tajga. Nicméně většina jehličnatých lesů je nyní v Evropě uměle pěstována.

Jehličnany potřebují:

• převahu srážek nad výparem
• krátké a poměrně teplé léto
• jsou schopny přetrvat i výrazně chladnou zimu ⇒ výskyt i v oblastech permafrostu

Díky velkému množství srážek a následné chemické reakci se spadlým jehličím vznikají podzolové půdy. Následně kyselá voda vymývá sloučeniny železa z půdy, ty klesají níže a tvoří nepropustnou vrstvu ⇒ tvorba bažin, močálů a rašelinišť, které jsou pro sibiřskou tajgu typické. Organická hmota je soustředěna jak v živých rostlinách, tak v odumřelé biomase.

[editovat] Složení jehličnatých lesů

• ve vlhkém prostředí pouze smrky
• na sušších místech převažují borovice
• místa s velkými výkyvy teplot (Sibiř) modříny, tvoří nejsevernější hranici
• bylinné patro: převládají drobné keříčky - brusinky, borůvky, vřesy
• silně vytvořené mechové patro
• přechod mezi jehličnany a tundrou (oblast lesotundry) – velký podíl břízy

[editovat] Výskyt severských jehličnatých lesů

• Sibiř (zejména její střední a východní část)
• Skandinávie
• poloostrov Kola, Karélie a SZ Rusko
• Kanada, větší část Aljašky
• horské oblasti USA a střední Evropy
• jižní část Patagonie asi 45-50° j.š. (jediný větší výskyt na jižní polokouli)
• maloplošně v horských oblastech Australských Alp a jižního ostrova Nového Zélandu

Porosty různých druhů borovic, které ovšem neodpovídají biomu severských jehličnatých lesů, lze najít i ve Středomoří, Mexiku, JZ Asii a na různých ostrovech sopečného původu (např. Kanárské ostrovy).

V jehličnatých lesích žije řada ohrožených druhů savců, např. medvěd, vlk, los, rys, bobr, vychuchol atd. Hospodářsky významný je lov kožešinové zvěře, těžba surovin, těžba dřeva (především Skandinávie). Lidská sídla se v pásmu jehličnatých lesů vyskytují jen sporadicky, podobně i síť silnic a železnic není příliš rozvinutá, hlavní roli hraje letecká a vodní doprava. Z těžby je nejvýznamnější ropa a zemní plyn na Sibiři a Aljašce.

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Severský jehličnatý les