Sulfan

Sulfan
Molekulový vzorec	H2S
Molární hmotnost	34,08 g/mol
Teplota tání	-85,6 °C
Teplota varu	60,75 °C
Registrační číslo CAS	[7783-06-4]

Sulfan (dříve sirovodík, H₂S) je bezbarvý plyn. Může se tvořit rozkladem organického materiálu (např. při výrobě bioplynu z něhož se často musí odstraňovat) a síranů při nedostatku kyslíku.

[editovat] Sulfanová řada

Sulfan je nejjednodušší sloučeninou síry s vodíkem. Je to také nejstálejší a nejdůležitější sloučenina těchto dvou prvků. Je prvním členem homologické řady sulfanů. Obecný vzorec těchto sloučenin je H₂S_n, takže např. vzorec disulfanu je H₂S₂, trisulfanu H₂S₃ atd.

[editovat] Příprava

Sulfan se připravuje reakcí sulfidu železnatého s kyselinou chlorovodíkovou, nebo jej můžeme připravit přímým sloučením vodíku a síry:

FeS + 2 HCl → H₂S + FeCl₂

H₂ + S → H₂S

[editovat] Vlastnosti sulfanu

Sulfan je bezbarvý plyn zapáchájící po zkažených vejcích. Je silně jedovatý, ve větších dávkách může způsobit smrtelné otravy. Je těžší než vzduch a snadno se zkapalňuje. Je dobře rozpustný v různých kapalinách včetně vody a alkoholu. Rozpouštěním ve vodě vzniká kyselina sulfanová, dříve nazývaná sirovodíková. Její vzorec je stejný jako vzorec sulfanu. Je to slabá kyselina, tvoří soli dvojího typu - sulfidy (S^2-) a hydrogensulfidy (HS^-). V bakeriích, které žijí v sopkách nahrazuje při fotosyntéze vodu a vzniká tak pevná síra, kterou bakterie vylučují pod sebe.

Rozlišujeme dva druhy spalování sulfanu, máme tzv. spalování dokonalé tj. za dostatečného přístupu vzduchu a spalování nedostatečné tj. za nedokonalého přístupu vzduchu. Dokonalým spalováním sulfanu vzniká oxid siřičitý a voda:

2 H₂S + 3 O₂ → 2 H₂O + 2 SO₂

Při nedokonalém spalování vzniká síra a voda:

2 H₂S + O₂ → 2 S + 2 H₂O

V analytické chemii se sulfan používá jako činidlo. Lze jím totiž vysrážet nerozpustné sulfidy kovů a dokázat tak přítomnost daných kovových kationtů.

[editovat] Použití

Sulfan se používá v analytické chemii pro analýzu iontů kovů. Dále se používá v hutnictví pro přípravu kovových sulfidů. Své uplatnění má i při přípravě olejových doplňků a v organické syntéze. Používá se i při zpracovávání deuteria, což je jeden ze tří izotopů vodíku.