Slezská expozitura země Moravskoslezské

Někdejší Slezská expozitura země Moravskoslezské na mapě dnešního Česka

Slezská expozitura země Moravskoslezské - vznikla po osvobození v květnu 1945 v reakci na požadavek obnovení samosprávy země Slezské. Jejím centrem se stala Ostrava, v níž sídlila expozitura moravskoslezského zemského národního výboru. Vedle území původního Českého Slezska do ní byly začleněné i původně moravské politické okresy Nový Jičín a Místek, a již za okupace zrušený moravský politický okres Moravská Ostrava. Na východě, severu a jihozápadě území expozitury hraničilo s Polskem; na jihu pak s moravskými politickými okresy Šumperk, Rýmařov, Moravský Beroun, Hranice a Valašské Meziříčí; na jihovýchodě se slovenským politickým okresem Čadca.

[editovat] Správní členění

10 politických okresů: Bílovec, Bruntál, Český Těšín, Fryštát, Hlučín, Jeseník, Krnov, Místek (zahrnoval i území zrušeného politického okresu Frýdek, a obce Proskovice, Stará Ves nad Ondřejnicí a Krmelín z bývalého politického okresu Moravská Ostrava), Nový Jičín, Opava-venkov; a 2 statutární města: Opava a Ostrava (zahrnovalo většinu území zrušeného politického okresu Moravská Ostrava, bývalého soudního okresu Slezská Ostrava a obce Kunčice ze soudního okresu Frýdek).

[editovat] Historický přehled

Už za války přišla v roce 1944 Slezská národní rada s návrhem začlenit do Českého Slezska moravské politické okresy Moravská Ostrava, Místek a Nový Jičín, a požadovala navíc revizi hranic za Olší a na pravém břehu Odry.

Po osvobození byla opět slezská otázka projednávána v rámci úvah o novém členění státu. V podstatě se obnovily poměry z období před Mnichovem. Určitým kompromisem se zastánci slezské samosprávy bylo vytvoření expozitury moravskoslezského zemského národního výboru v Ostravě (v té době ještě nazývána Moravská Ostrava, ačkoliv už několik let předtím došlo ke sjednocení Moravské Ostravy se Slezskou Ostravou), k němuž došlo už v květnu 1945. Vznikalo napětí mezi Ostravou a Brnem o kompetencích expozitury, i mezi Ostravou a Opavou, která se dožadovala přenesení sídla expozitury do tradičního slezského hlavního města. Současně řada činitelů v oblasti (např. dr. Sanetřík) nebo i v „centru“ (např. místopředseda vlády Josef David) vystoupila s požadavky na připojení Ratibořska, Kladska, nebo i celého Slezska v hranicích před rokem 1742 k Československu. V tomto smyslu vyzněl i takřka stotisícový tábor na Ostré hůrce 23. září 1945. Poláci zase žádali úpravu hranic na Těšínsku ve svůj prospěch.

V dalších měsících se střetávala řada různých koncepcí politických stran a skupin, z nichž některé žádaly plné obnovení slezské zemské samosprávy. To se všechno prolínalo s řešením hospodářských problémů, s odsunem německého obyvatelstva a zejména s politickým bojem o moc.

Po únoru 1948 se vytvořením mocenského monopolu KSČ urychlila práce na přípravě nového správního členění, které vstoupilo v platnost 1. ledna 1949, a jímž se rušilo zemské uspořádání a vytvářely se kraje. Území stávající slezské expozitury bylo rozděleno mezi kraje Olomoucký a Ostravský. Po další správní reformě, jež vstoupila v účinnost 1. července 1960, patřilo celé území někdejší expozitury k Severomoravskému kraji. Když k 1. lednu 2000 vznikly vedle starých krajů kraje nové (samosprávné), bylo toto území opět rozděleno mezi nové kraje Olomoucký a Moravskoslezský (původně Ostravský).