Slovenština

Slovenština je západoslovanský jazyk, nejbližší češtině z důvodu historické příbuznosti i vzájemného ovlivňování zejména v dobách společného Československa. Největší rozdíly jsou ve slovní zásobě. Slovenština má jednodušší (pravidelnější) pravopis i gramatiku než čeština; například ve dvou sousedních slabikách nesmějí být dlouhé samohlásky, nerozlišují se rody sloves minulého času množného čísla (ženy, muži, dievčatá boli) a přechodníků.

[editovat] Písmo a abeceda

Slovenština se píše upravenou latinkou s následujícími přidanými znaky:

á ä č ď dz dž é ch í ľ ĺ ň ó ô ŕ š ť ú ý ž

[editovat] Výslovnost

Stejná jako v češtině, až na následující hlásky:

ä - vyslovuje se jako e (päť, pamäť) ^[1]

ľ - měkké l (ľahký)

ĺ - dlouhé slabikotvorné l (dĺžka)

ŕ - dlouhé slabikotvorné r (vŕba)

ô - uo (hôrka)

[editovat] Nářečí

Slovenština je nářečně více diferenciovaná než čeština. Hrubě lze vydělit nářečí západoslovenská (nejbližší češtině, resp. východomoravským dialektům), středoslovenská (jež jsou nejblíže spisovné podobě jazyka) a východoslovenská (mající některé rysy shodné s polštinou, např. nepřítomnost fonologické délky či přízvuk na penultimě). Převážně na severu slovenského jazykového území - na Spiši, Oravě a Čadecku - se vyskytují tzv. goralská nářečí, což jsou dialekty polského původu.

[editovat] Ukázky slovenského textu a lexika

Všeobecná deklarace lidských práv

[editovat] Znamení horoskopu

[editovat] Jednotné a množné číslo

Slovenština má stejně jako čeština jednotné a množné číslo, také má pomnožná a hromadná podstatná jména.

Pomnožná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar jednotného čísla, ale označují jednu věc (hodiny, nohavice, nožnice…)

Hromadná podstatná jména jsou taková, která nemají tvar množného čísla, ale označují větší počet (ľudstvo, lístie…)

[editovat] Příslovce

Pojmenovává okolnosti dějů, vlastností a předmětů. Část příslovečných určení (zejména příslovce odvozená od jakostních přídavných jmen) je možné stupňovat.

Rozeznávají se tyto druhy příslovcí:

• miesta (místa): hore, dolu, vrchom, blízko, tu, tam, dnu, zdola;
  ptáme se na ně: kde?, kade?, odkiaľ?, pokiaľ?
• času (času): teraz, hneď, zajtra, včera, dávno;
  ptáme se na ně: kedy?, odkedy?, dokiaľ?
• spôsobu (způsobu): dobre, zle, pekne, veselo;
  ptáme se na ně: ako?
• príčiny (příčiny): náročky, naschvál, náhodou;
  ptáme se na ně: prečo?, načo?

[editovat] Příjmení

Mají rody (přechylování) jako v češtině, i když výjimky jsou častější (viz známá zpěvačka Jana Kirschner).

[editovat] Rozdíly mezi slovenštinou a češtinou

Podrobnější informace naleznete v článku Rozdíl mezi češtinou a slovenštinou.

• Slovenská písmena která se v češtině nevyskytují jsou ä, dz, dž, ľ, ŕ, ĺ a dvouhlásky ia, ie, iu, ô. Česká písmena ř, ě, ů nejsou ve slovenštině.
• Slovenština více palatalizuje, takže zní měkčeji.
• Spodoba znělosti je silnější ve slovenštině.
• Slovenština
  • má pravidelnější gramatiku než spisovná čeština, protože ta byla zatížena ideálem jazyka 15. - 16. století a zjednodušení v obecné češtině do ní jen těžko pronikala.
  • má jiné koncovky a vzory skloňování a časování.
  • má 6 pádů - 5.pád (oslovujeme, voláme) byl nahrazen 1. pádem.
• Některá základní slova si vůbec nejsou podobná a zase některá podobná slova mají úplně jiný význam. Některá odborná terminologie byla přejata z češtiny do slovenštiny, ale například názvy rostlin a zvířat jsou značně rozdílné.
  • příklady rozdílných slov v základní zásobě: hovoriť - mluvit; hej - jo; ak - jestli, -li; Dovidenia - Na shledanou; január - leden; mačka - kočka; bozkať - líbat; teraz - nyní, teď; tovar - zboží
    • kapusta - zelí
    • kaleráb - kedlubna
    • poľovník - myslivec
  • rozdílné koncovky (-cia, -dlo, -ť, -om x -c(i)e, -tko, -t, -em), vyjádření (treba, možno x je třeba, je možné), předložky (na x k, pro) . . .
  • příklady rozdílných významů: topiť (topit pod vodou) x topit (kúriť); kúriť (topit) x kouřit (fajčiť cigaretu, dymiť z komína); horký (hořký) x horký (horúci) . . .
• Slovenština používá trpný rod tvořený pomocí trpného příčestí ještě méně než čeština a dává předost tvaru se zvratným zájmenem sa.

[editovat] Reference

1. ↑ Štefan Papp & Mária Lipková; Slovenčina, prehľadná gramatika, Agentura INFOA, Dubicko; ISBN 80-85836-76-9 - tabulka 13, Písanie samohlásky ä: (...)v bežnej slovenskej spisovnej výslovnosti (v neutrálnom štýle) sa namiesto samohlásky ä vyslovuje samohláska e. V pravopise sa bez ohľadu na rozdiel vo výslovnosti zachováva písanie ä.

[editovat] Externí odkazy

Wikislovník obsahuje slovníkovou definici slova slovenština.

Jazykový portál