Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
|
Slunečnice |
||||||||||||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Slunečnice
|
||||||||||||||
| Vědecká klasifikace | ||||||||||||||
|
Slunečnice (Helianthus L., 1753) je rod vysokých bylin z čeledi hvězdnicovitých. Celý rod obsahuje přibližně 55 až 67 druhů, dva z nich, slunečnice roční a slunečnice topinambur, se pěstují po celém světě. V Česku se můžeme běžně setkat s pěti druhy a s jedním křížencem.
Obsah |
Helianthus L., 1753
| Typ: | H. annuus L., 1753 (lektotyp) |
| Nomenklatorická synonyma: |
≡Vosacan Adanson, 1763 |
| Taxonomická synonyma: |
=Helianthus subg. Harpalium Cass., 1818 =Harpalium (Cass.) Cass. in F.Cuvier, 1825 =Discomela Raf., 1825 =Echinomeria Nutt., 1840 =Linsecomia Buckley, 1861 |
Mezi slunečnicemi nalezneme jednoleté i vytrvalé rostliny. Mají silný, chlupatý stonek s velkými, řapíkatými, zubatými listy. Níže rostoucí listy jsou střídavé, oválné nebo srdčité, listy při vrcholu stonku jsou užší a střídavé. Dosahují i značné výšky, 60 – 390 cm.
Velké úbory se žlutými jazýčkovitými květy vyrůstají na konci stonku. U slunečnice roční existují i odrůdy se smetanovými, oranžovými nebo červenými květy. Mladá rostlina je heliotropní, tzn, že květy se otáčejí za sluncem. Až při dozrávání semen úbor postupně těžkne a sklání se k zemi.
Většina druhů tohoto rodu pochází ze Severní Ameriky, převážně z USA, areál rozšíření zahrnuje i jižnější oblasti Kanady. Několik druhů pochází i z horských oblastí Jižní Ameriky.
Vzhledem k pěstování se vytvořily u několika druhů i sekundární areály, ve kterých se zplanělé formy uchytily.
Druhy v následujícím seznamu s uvedeným českým jménem se vyskytují i v ČR. Druhy, označené (*) byly vzácně pěstovány v našich zemích pro okrasu, ale ve volné přírodě se nikdy nevyskytly.
Květena České republiky, díl 7. B. Slavík, J. Štěpánková (Eds.). Praha: Academia, 2004. - S. 322–331. - ISBN 80-200-1161-7