Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Smrk

Tento článek je o stromu. Další významy jsou uvedeny na stránce Smrk (rozcestník).
Wikipedie:Jak číst taxoboxSmrk
alternativní popis obrázku chybí
Smrk ztepilý
Vědecká klasifikace
Říše rostliny (Plantae)
Podříše cévnaté rostliny (Tracheobionta)
Oddělení nahosemenné (Pinophyta)
Třída jehličnany (Pinopsida)
Řád borovicotvaré (Pinales)
Čeleď borovicovité (Pinaceae)
Rod smrk (Picea)
A. Dietrich, 1824
Druhy

viz text

Některá data mohou pocházet z datové položky.

Smrk (Picea) je bohatě zastoupený rod stromů, výjimečně keřů z čeledi borovicovité. Patří do něho dle různých pojetí 33 až 40 druhů rostoucích v chladných a mírných oblastech severní polokoule.

Popis[editovat | editovat zdroj]

Tuhá šiška smrku ztepilého

Smrky jsou vždyzelené stromy obvykle dosahující mohutného vzrůstu (nejvíce smrk sitka až 80 m[1]), s korunou většinou kuželovitého nebo válcovitě kuželovitého tvaru. Větvení je výrazně monopodiální, větve vyrůstají v přeslenech. Architektura větví a koruny je morfologicky značně proměnlivá, a to i v rámci jednotlivých druhů, s větvemi nižších řádů deskovitě uspořádanými nebo převisajícími. Kůra (borka) je tenká, drsná, šupinovitého vzhledu, dřevo obsahuje pryskyřičné kanálky.

Jehlice jsou dvojího typuː jednak čtyřhranného průřezu s jedním cévním svazkem (většina druhů), jednak ploché, na rubu se dvěma bílými průduchovými proužky jako u jedle (smrk omorika, sitka). Na rozdíl od jedle vyrůstají na vystouplých listových polštářcích, po jejich opadání jsou tedy větvičky drsné, což je jedním z hlavních rozlišovacích znaků tohoto druhu od ostatních jehličnanů.

Měkká světlá šiška smrku pichlavého

Všechny druhy jsou jednodomé, anemogamní; samčí šištice vyrůstají v paždí jehlic na loňských větvičkách, samičí šištice na konci loňských větviček, většinou ve špičce koruny. Samičí šištice jsou na větévkách během kvetení vzpřímené, po opylení se stáčejí směrem dolů. Dozrálé šišky jsou složeny ze značného počtu zdřevnatělých šupin, uspořádaných ve šroubovici; dozrávají už během prvního roku a opadávají vcelku. Jsou opět dvojího typuː tuhé, s tmavěji hnědými, neohebnými semennými šupinami (typ "Morinda", např. smrk ztepilý), a měkké, s ohebnými, světle hnědými, papírovitými šupinami (typ "Casicta", např. smrk pichlavý). Semena jsou opatřena snadno oddělitelnými blanitými křidélky.[2]

Výskyt[editovat | editovat zdroj]

Původní areál rozšíření příslušníků tohoto rodu je chladnější pásmo severní polokoule. Těžištěm výskytu jsou boreální lesy severní Evropy, Sibiře a Severní Ameriky, ve vyšších polohách roste i v mírném pásu, v horách zasahuje až k severní hranici subtropů. Nejjižněji zasahuje P. morrisonicola na Taiwanu a P. chihuahuana v Mexiku. V Evropě jsou původní tři druhy (smrk ztepilý, na Balkáně smrk omorika, ze Sibiře do severovýchodní Evropy zasahuje areál smrku sibiřského); 7–9 druhů pochází ze Severní Ameriky (vesměs hojně sadovnicky pěstované druhy jako smrk pichlavý, sivý, černý či sitka). Největší druhové pestrosti dosahuje rod ve východní Asii.[2]

Dnes se smrky lesnicky pěstují na celé mírné a chladnější části severní polokoule, jako okrasné stromy se vyskytují i na jižní polokouli (zejména v Austrálii a na Novém Zélandu).

Dekorativní habitus smrku omorika

Význam[editovat | editovat zdroj]

Měkké smrkové dřevo je nejpoužívanějším jehličnatým dřevem v průmyslu, má široké použití jako stavební materiál, pro výrobu nábytku a v minulosti bylo používáno v konstrukcích letadel.[zdroj?] Dřevní hmota je též surovinou pro výrobu celulózy, zejména pro potřeby papírenského průmyslu. Smrk proto bývá masivně pěstován, často v monokulturních porostech devastujících původní lesní společenstva.

Řada druhů má značný sadovnický význam jako okrasné stromy v parcích a zahradách, vhodné pro solitérní i kulisovou výsadbu. Mladé smrky jsou též oblíbené jako vánoční stromečky, v Evropě především smrk ztepilý, v Americe smrk černý, sivý nebo pichlavý.

Jehlice a pryskyřice obsahují vonné silice, kterých se používá k léčbě revmatu, bolestí kloubů a zad, poruch prokrvení či zánětu dásní a k aromaterapii při stresu a vyčerpání. Také jsou vhodné pro léčbu astmatu, kašle a bronchitidy. Uhlí ze smrkového dřeva pohlcuje jedy ve střevech a má dezinfekční účinky.[3] Z čerstvých výhonků se v některých zemích vařilo a vaří smrkové pivo.[4]

Některé druhy smrku (ztepilý, sivá, ajanský) se využívají pro pěstování bonsají.[5]

Taxonomie a evoluce[editovat | editovat zdroj]

Smrk jako rod existuje patrně od konce druhohor, což zhruba odpovídá ostatním rodům v čeledi borovicovitých; současné druhy se diferencovaly v průběhu třetihor, kdy se též staly dominantami lesů severní polokoule. Předpokládaným vývojovým centrem rodu je buď východní Asie, odkud by se šířil jednak západní cestou do Evropy a na Sibiř, jednak východní cestou přes Beringovu šíji do Ameriky; tomu by napovídal výskyt vývojově starých druhů jako Picea koyamai na východě Asie.[2] Fosilní nálezy a některé fylogenetické studie naopak podporují myšlenky o severoamerickém původu rodu.[6]

Dle fylogenetických studií je nejbližším příbuzným rod Pinus (borovice), od nějž se však smrk vzhledově výrazně odlišuje. Jde o dobře vymezený monofyletický rod, jehož bazální větve představují P. breweriana a P. sitchensis. Zbytek se dále dělí do tří vývojových větví, z nichž první zahrnuje dva severoamerické smrky sivý a Engelmannův, druhá větší množství převážně asijských smrků a třetí pak smrky severozápadní Asie, Evropy a některé americké druhy (P. pungens, P. mariana).[6]

Taxonomický přehled[editovat | editovat zdroj]

P. A. Schmidt (1991) dělí rod dle typu šišek a jehlic do dvou podrodů. Do podrodu Picea řadí smrky s tuhými šiškami typu Morinda (viz výše), do podrodu Casicta smrky se šiškami měkkými. Tyto podrod se dále vnitřně dělí.[2]

Podrod Picea[editovat | editovat zdroj]

Podrod Casicta[editovat | editovat zdroj]

  • Smrk nachový (Picea purpurea) v čínských horách
    Sekce Sitchenses (ploché jehlice s bílými průduchovými proužky)
  • Sekce Pungentes (hranaté stejnobarvé jehlice s průduchy ze všech stran)

Druhy pěstované v ČR[editovat | editovat zdroj]

Česku a ve střední Evropě je původní jediný druh: smrk ztepilý (Picea abies). Další druhy se pěstují jako okrasné stromy, řidčeji i v lesních kulturách:

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Picea sitchensis (Sitka spruce) description. www.conifers.org [online].  [cit. 2017-11-18]. Dostupné online.  
  2. a b c d Musil, Ivanː Lesnická dendrologie 1ː Jehličnaté dřeviny. Prahaː ČZU 2003
  3. Léčivé síly smrku na doktorka.cz
  4. Smrkové pivo na pivovary.info (česky)
  5. CIESLA, William. Non-wood Forrest Products of Conifers. Řím : FAO, 1998. ISBN 92-5-104212-8. (anglicky)  
  6. a b Picea (spruce) description. www.conifers.org [online].  [cit. 2017-11-18]. Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Květena ČSR, díl 1. / S. Hejný, B. Slavík (Eds.). Praha : Academia, 1988. ISBN 80-200-0643-5. S. 317–326.
  • MUSIL, Ivan; HAMERNÍK, Jan. Jehličnaté dřeviny. Praha : Academia, 2007. ISBN 978-80-200-1567-9. S. 35–81.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Smrk&oldid=15635571
Stránka byla naposledy upravena 11. 12. 2017 v 19:30. Editovat celý článek Smrk.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy