Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Sněhová vločka (ledový dendrit) je forma pevného skupenství vody (sněhu). Ledové dendrity vznikají v atmosféře, kde se vytváří i jejich tvar.
Nad dendrity si lámal hlavu už v polovině 17. století filozof a přírodovědec René Descartes, ale pojednání o vločkách napsal i Johannes Kepler. Oba zjistili, že ledové krystalky mají vždy přibližný tvar šestiúhelníku (případně jsou šestiboké) - mají šest přibližně stejných ramen. Nejčastěji však nejsou dokonale symetrické.
Každá vločka padá jinak; některé plachtí, jiné vibrují. Dlouho se říkalo, že nikdy nespadnou dvě stejné vločky, ale není fyzikální důvod, proč by to nemohlo nastat. Na druhou stranu přesný tvar vloček určuje teplota, za které vznikají[1]. Tak například za teploty −2 °C se tvoří vločky neobvyklého trojúhelníkového tvaru[2]. Jeden krystalek je asi miliarda molekul vody [zdroj?]. Největší vločky padaly prý roku 1887 v Montaně, kde na šířku měly 38 cm a na výšku 20 cm [zdroj?].
Existují dvě převládající vysvětlení symetrického tvaru vloček. Mohlo by to být způsobeno "komunikací" nebo "přenosem informací" mezi rameny vločky: růst jednoho ramene ovlivní růst ramen ostatních. Fyzikálním vysvětlením takové komunikace by mohlo být povrchové napětí nebo fonony. Druhé vysvětlení tvrdí, že v měřítku jedné vznikající sněhové vločky panují téměř stejné fyzikální podmínky, a symetrie vločky je jejich výsledkem. Ve větším měřítku např. jednoho mraku by v proměnlivém prostředí s různou vlhkostí, teplotou a podobně.
Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku snow na anglické Wikipedii.