Sojuz-Apollo

Apollo-Sojuz Test Projekt

Kosmické lodě mise
Údaje o misi (Sojuz)
Jméno mise::	Sojuz 19
Volací znak:	Союз (Sojuz - „Union“)
Počet členů posádky:	2
Start:	15. července, 1975 12:20:00 UTC Bajkonur
Apogeum:	231 km
Perigeum:	218 km
Oběžná doba:	88.92 min
Sklon dráhy:	51.76˚
Přistání:	21. července, 1975 10:50:00 UTC 57° N 67° E
Trvání:	5 d 22 h 30 min 54 s
Počet obletů Země:	96
Hmotnost:	Sojuz 6,790 kg
Znak mise
Údaje o misi (Apollo)
Jméno mise:	Apollo 18
Volací znak:	Apollo
Počet členů posádky:	3
Start:	15. července, 1975 19:50:00 UTC Kennedyho vesmírné středisko LC-39B
Apogeum:	231 km
Perigeum:	217 km
Oběžná doba:	88.91 min
Sklon dráhy:	51.75˚
Přistání:	24. července, 1975 21:18:00 UTC 21°52′ 162. š., 45°W′ {{{8}}}. d.
Trvání:	9 d 1 h 28 min 24 s
Počet obletů Země:	148
Hmotnost:	CSM 14,768 kg DM 2,012 kg
Snímek posádky
portrét členů mise Sojuz-Apollo (L-R: Slayton, Stafford, Brand, Leonov, Kubasov)
Posádka mise Sojuz-Apollo

Program Sojuz-Apollo nebo také Apollo-Sojuz Test Project byl první společný let Spojených států amerických a Sovětského svazu v roce 1975. Program, vycházející z dohody mezi prezidentem USA Richardem Nixonem a předsedou Rady ministrů SSSR Alexejem Kosyginem podepsané v Moskvě 24. května 1972, ukončil éru vesmírného závodu o dobytí Měsíce a začal slibovat mezinárodní spolupráci v kosmických programech obou kosmických velmocí.

[editovat] Příprava

Pro spojení obou lodí byl třeba speciální spojovací modul o hmotnosti 2112 kg ve tvaru válce, který sloužil především jako přechodová komora mezi loděmi, naplněnými odlišnou atmosférou o odlišných tlacích. Lodě Sojuz byly naplněny směsí dusíku a kyslíku při běžném tlaku, lodě Apollo používaly atmosféru čistého kyslíku o sníženém tlaku. Spojovací modul také zajistil kompatibilitu spojovacích uzlů a obsahoval navíc vědeckou aparaturu.

Vyzkoušením všech připravovaných úprav bylo smyslem letu Sojuzu 16 osm měsíců před společným letem.

[editovat] Apollo

Kosmická loď Apollo ASTP se spojovacím modulem určeným pro připojení Sojuzu, umístěný místo lunárního modulu, vystartovala na raketě Saturn IB. V katalogu COSPAR získala označení 1975-066A a byla poslední lodí Apolla ve vesmíru.

[editovat] posádka

• Thomas Stafford (již dříve letěl na Gemini 6A, Gemini 9A, Apollo 10, v Apollo-Soyuz byl velitel)
• Vance Brand (zde v Apollo-Soyuz letěl do kosmu poprvé jako pilot velitelského modulu, později absolvuje lety v STS-5, STS-41-B, STS-35).
• Donald Slayton (poprvé letěl zde, v Apollo-Soyuz jako pilot spojovacího modulu, dál už do kosmu neletěl)

[editovat] Sojuz

Kosmická loď Sojuz byla vybavená speciálním androgynním stykovacím zařízením. Podle COSPARu získala číslo 1975-065A.

[editovat] posádka

• Alexej Leonov (2) - zde v Sojuzu 19 velitel, již dříve letěl s Voschodem 2
• Valerij Kubasov (3) - na Sojuzu 19 byl technikem, za sebou zkušenost z letu Sojuzem 6, později letěl v Sojuzu 36

[editovat] Průběh letu

Z kosmodromu Bajkonur vystartoval 15. července 1975 Sojuz 19 ve 12:20 světového času (UTC) , kosmická loď Apollo odstartovala z mysu Canaveral přesně v 19:50 UTC. Raketa Saturn IB po startu zamířila k Sojuzu a 17. července 1975 v 16:12:30 UTC byl spojovací manévr úspěšně dokončen asi o šest minut dříve než se očekávalo. Po spojení vesmírných lodí probíhaly především formální akce jako například výměna vlaječek mezi posádkami, podepisování dokumentů a televizní přenosy, ale také předání semínek, které byly později zasazeny ve dvou zemích.

[editovat] Experimenty

Apollo se 19. července odpoutalo od Sojuzu a jeho úkolem bylo udělat umělé zatmění slunce pozorovatelné ze Sojuzu. Apollo se vzdálilo od Sojuzu asi 200 metrů a po pořízení snímků sluneční koróny sovětskými kosmonauty se opět vrátilo zpět, a spojilo se s Sojuzem.

Další experiment, který měl zjistit koncentraci atomového kyslíku a dusíku v kosmickém prostoru prováděla posádka Apolla, která vysílala ultrafialové paprsky k Sojuzu, na kterém bylo umístěno speciální zrcadlo. Odražené paprsky pak vzdalující se Apollo zachycovalo.

[editovat] Přistání

Sojuz po provedení experimentu přistál 21. července v 10:50 na pevnině. Apollo přistálo 24. července ve 21:18 na mořskou hladinu. Mise byla velkým technickým i politickým úspěchem. Jediný vážnější problém se stal díky chybě posádky Apolla při sestupové fázi, která způsobila tvrdší přistání na hladině a unikání škodlivého kysličníku dusičitého do kabiny. Kosmonauti se začali dusit, Brand ztratil na chvíli vědomí. Po přistání byli dopraveni na loď New Orleans s pomocí žabích mužů a vrtulníku. Naštěstí nebyl nikdo zraněn, nicméně posádka musela strávit 14 dní ve vojenské nemocnici v Honolulu na Havajských ostrovech.

[editovat] Zajímavosti

Program Sojuz-Apollo byl částečně inspirován filmem z roku 1968 Marooned, ve kterém je posádka Apolla zachráněna ruskou kosmickou lodí. I když bylo vybavení vyvinuté pro Apollo-Sojuz Test Project pouze na jedno použití, dovolil NASA udržet pilotované lety po skončení letů na Měsíc a k vesmírné stanici Skylab. Protože Saturn IB a velitelský modul Apolla zbyly po zrušení dalších letů na Měsíc, byl Apollo-Sojuz Test Project jedním z nejlacinějších pilotovaných vesmírných programů, který kdy byl uskutečněn.

Na počest společného letu byla planetka objevená v roce 1977 sovětským astronomem Nikolajem Černychem pojmenována (2228) Soyuz-Apollo.^[1]

Na čs.trhu se prodávaly cigarety s filtrem s dvojjazyčným nápisem Sojuz-Apollo a Apollo-Sojuz.

[editovat] Znak mise

Znak mise Apollo-Sojuz Test Project nosila americká posádka modrým plátem vlevo, aby se četla Apollo-Sojuz a sovětská posádka červeným plátem vlevo, aby se četla Sojuz-Apollo.

[editovat] Reference

1. ↑ SCHMADEL, Lutz D.. Dictionary of Minor Planet Names. 5.. vyd. New York : Springer Verlag, 2003. Dostupné online. ISBN 3540002383.

[editovat] Zdroje

[editovat] Literatura

• CODR, Milan. Sto hvězdných kapitánů. [s.l.] : Práce, 1982.
• PACNER, Karel. Sojuz volá Apollo. Praha : Albatros, 1976.

[editovat] Externí odkazy

• Červenec 1975: let Sojuz-Apollo

Související články obsahuje Portál Kosmonautika