Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Sopwith 7F.1 Snipe | |
|---|---|
 |
|
| Typ: | stíhací |
| Výrobce: | Sopwith Aviation Company |
| Konstruktér: | Herbert Smith |
| První let: | říjen 1917 |
| Zaveden: | 1918 |
| Vyřazen: | 1926 |
| Hlavní uživatel: | Royal Air Force |
| Výroba: | 1918-1919 |
| Vyrobeno: | <500 |
Sopwith 7F.1 Snipe byl britský jednomístný dvouplošný stíhací letoun vyráběný firmou Sopwith Aviation Company a používaný v 1. světové válce i po ní. Pravděpodobně se jednalo o poslední typ stíhacího letounu, který byl vyvinut státy Trojdohody před koncem války.
Obsah |
Snipe (Sluka) navrhl Herbert Smith, hlavní konstruktér firmy Sopwith Aviation Company v roce 1917. Byl určen k tomu, aby nahradil dosud nejúspěšnější stíhací letoun této firmy - slavný Sopwith Camel, který se nesmazatelně zapsal do dějin Velké války od okamžiku, kdy byl v květnu 1917 přidělen k jednotkám na frontě. Snipe se začal vyrábět v roce 1918 a první objednávka britské admirality činila úctyhodných 4500 strojů. Ještě v tomtéž roce se Snipe dostal na frontu - nejdříve ke 43. peruti RAF. Tento typ také obdržely australské letky AFC a krátce po válce i kanadské CAF kde sloužil do roku 1923.
Konstrukce nového stíhače umožnila pilotům, ve srovnání s Camely, větší rozhled. Byl také docela dobře manévrovatelný a snadněji se pilotoval takže přistání nebo start už nebyly otázkou mistrovského umu pilota. I jeho stoupavost byla lepší než u jeho předchůdce. Díky ní se mohl směle utkávat v bojích s nejnověšími německými stíhačkami. Během války i po ní získal mnoho dalších vylepšení. Snipe byl poháněn rotačním motorem Bentley B.R.2 a jeho původ ze staršího letounu Camel byl zřetelný v ne příliš velkých výkonech. Snipe dosahoval maximální rychlosti 195 km/h (Camel 183 km/h) a doletu přibližně 3 hod. Jeho výzbroj tvořily dva kulomety Vickers ráže 7,7 mm a byl také schopen unést, podobně jako Camel, čtyři 25 kg bomby.
Sopwith 7F.1 Snipe se dostal na frontu nejprve ke 43. peruti RAF a v krátkém čase své služby na konci války prokázal své kvality během nejrůznějších bojových úkolů. V historii Sluky pravděpodobně zůstane památný den 27. října 1918 kdy se major William Barker, kanadské eso 201. stíhací perutě, setkal se skupinou nepřátelských Fokkerů D.VII. Barker zcela osamocen zaútočil a čtyři nepřátelské letouny poslal k zemi (pravděpodobně i šest), zbývající zahnal na ústup. K přistání jej donutilo jen těžké zranění, které v boji utrpěl. Připsal si tak na své konto 53 setřelů. Jeho bojem poznamenaný Snipe se stal později obdivovaným exponátem a celonárodní pýchou a Barker sám byl za tento hrdinský čin vyznamenán křížem královny Viktorie.
Snipe během své krátké válečné kariéry získal mnoho vítězství. V roce 1919 se také zůčastnil bojů na straně bělogvardějců v ruské občanské válce proti bolševické Rudé armádě. Několik letounů RAF bolševici ukořistili a následně zapojili zpět do bojů na své straně. Výroba letounu Sopwith 7F.1 Snipe skončila v roce 1919, když bylo vyrobeno méně než 500 kusů. Od začátku roku 1920 byl postupně vyřazován ze služby RAF a definitivně svoji službu ukončil v roce 1926.