Souhlásková mutace

Souhlásková mutace nebo jen mutace je jev, při kterém se souhláska ve slově mění v závislosti na morfologii nebo syntaxi.

Souhláskovou mutaci nacházíme v mnoha světových jazycích. Nejjasnějším příkladem je mutace první souhlásky v keltských jazycích. Mutaci první souhlásky znají také japonština, indonéština, malajština, v jižní paiitštině (indiánský jazyk) a některých západoafrických jazycích jako Fula. Z baltofinských jazyků jako finština nebo estonština je známa mutace vnitřních souhlásek. Mutace prvních, vnitřních i koncových souhlásek zná moderní hebrejština. Keňský jazyk Dhuluo mutuje poslední souhlásku v kmeni slova.

[editovat] Keltské jazyky

Všechny keltské jazyky mutují úvodní souhlásku. Počet mutací se liší podle jazyka – skotská gaelština a manština má jednu, irština dvě a britanské jazyky jako velština, bretonština a kornština mají tři. Způsoby mutace se u každého jazyka liší, přesto je možné zevšeobecnit některá pravidla. Ve všech keltských jazycích mutuje počáteční souhláska slov ženského rodu v jednotném čísle po určitém členu a přídavná jména mutují, následují-li po slovech ženského rodu.

Ukázka mutací v irštině, velštině a bretonštině

[editovat] Finština

Ve finštině a příbuzné estonštině dochází k mutaci souhlásky v poslední slabice či předposlední slabice. Tato mutace se nazývá souhláskové stupňování (Consonant gradation). Tato mutace funguje oběma směry jako zeslabování nebo zesilování.

Příkladem zeslabování je:

• halpa (levný) → halvan (gen.)
• aloittaa (začít) → aloitan
• katu (ulice) → kadussa (ines.)

Příkladem zesilování je:

• tavata (potkat) → tapaan
• maata (ležet) → makaan

Úplný seznam (s anglickým komentářem) naleznete na [1].

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.