Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
V matematice a lineární algebře se jako soustava lineárních rovnic označuje množina lineárních rovnic. Například
Úkolem při řešení je najít takové hodnoty x1, x2 a x3 pro které platí všechny rovnice zároveň.
Obsah |
Řešení soustav lineárních rovnic patří v matematice k nejstarším problémům a má mnoho aplikací, například při odhadování, v předpovědích a v lineárním programování.
Obecně může být soustava m lineárních rovnic s n proměnnými zapsána jako
kde proměnné x1, … ,xn jsou neznámé a aij jsou koeficienty soustavy rovnic. Čísla bi, kde i = 1,2,...,m, jsou absolutní členy soustavy (nebo také tzv. pravá strana soustavy). V obecném případě mohou být koeficienty i absolutní členy komplexními čísly.
Koeficienty lze zapsat ve tvaru matice:

Tuto matici označujeme jako matici soustavy.
Neznámé a pravou stranu soustavy je možné vyjádřit jako vektory


Celou soustavu rovnic je tedy možné vyjádřit jako

nebo zkráceně v maticovém zápisu
,popř. ve složkovém zápisu
,pro i = 1,2,...,m.
Pro řešení soustavy lineárních rovnic se také využívá tzv. rozšířená matice soustavy

Pokud jsou všechna bi = 0, lze soustavu zapsat jako

pro i = 1,2,...,m, nebo také

Takovou soustavu označujeme jako homogenní. Pokud je alespoň jedno bi nenulové, hovoříme o nehomogenní soustavě lineárních rovnic.
Pro řešení nehomogenní soustavy nad nekonečným tělesem (což jsou například reálná či komplexní čísla může nastat pouze jeden z těchto případů:
Homogenní soustava lineárních algebraických rovnic má vždy triviální řešení, tzn. xi = 0 pro všechna i.
Některé z rovnic nehomogenní soustavy mohou být lineární kombinací ostatních rovnic soustavy. Tyto rovnice lze označit jako nadbytečné (nadpočetné). Tyto rovnice nekladou na řešení soustavy žádné další podmínky, takže je lze ze soustavy rovnic vyloučit (eliminovat). Tento postup lze opakovat, aby upravená soustava rovnic obsahovala pouze rovnice lineárně nezávislé. Označíme-li počet lineárně nezávislých rovnic
, pak
, kde m je počet rovnic původní soustavy.
Mezi lineárně nezávislými rovnicemi mohou být některé, které jsou vzájemně rozporné, tzn. levou stranu některé z rovnic lze vyjádřit jako lineární kombinaci levých stran ostatních rovnic, avšak pravá strana dané rovnice není stejnou lineární kombinací pravých stran. Soustavu lze tedy zapsat tak, že bude obsahovat dvě rovnice, jejichž levé strany jsou stejné, avšak pravé strany jsou rozdílné. Takováto soustava je vnitřně rozporná a nemá žádné řešení.
K obdobnému rozporu může dojít v případě, že počet lineárně nezávislých rovnic soustavy je větší než počet neznámých. Taková, tzv. přeurčená soustava také nemá žádné řešení.
Soustava lineárních rovnic má řešení pouze v případě, je-li vnitřně bezrozporná a současně je maximální počet lineárně nezávislých rovnic menší nebo roven počtu neznámých. Tuto podmínku zachycuje tzv. Frobeniova věta, podle níž má nehomogenní soustava lineárních algebraických rovnic alespoň jedno řešení právě tehdy, když hodnost matice soustavy
je rovna hodnosti rozšířené matice soustavy
, tzn.
.