Spřáhlo

Vozy spojené šroubovkou

Spřáhlo je technické zařízení, které slouží ke spojení dvou kolejových vozidel k sobě a k přenosu tažných, případně i tlačných sil mezi vozidly.

[editovat] Železniční spřáhla

Základními typy špřáhel používanými v součanosti na železnici je šroubovka nebo různé typy automatických spřáhel. Zatímco šroubovka slouží pouze k přenosu tažných sil (přenos tlačných sil zajišťují nárazníky), automatická spřáhla slouží k přenosu tažných i tlačných sil a vozy jimi vybavené proto zpravidla nemají nárazníky. Spřáhla jsou extrémně namáhanými součástmi železničních vozidel zejména na tah, musí být vyrobena z velmi kvalitních a značně pevných ocelí, které jsou vysoce odolné především proti rázovému namáhání. Součástí mechanického spřáhla je také ocelový hák, na který je šroubovka při spojení vozidel zavěšena.

Na evropské železniční síti o rozchodu 1435 mm jsou masově užívány pouze šroubovky (vyjma specifických případů ucelených motorových či elektrických jednotek pro dopravu osob nebo některých případů ucelených souprav v nákladní dopravě).

Na úzkokolejných železnicích se používalo (a na historických železnicích dodnes používá) jedno centrální spřáhlo ovládané pouze ručně. Toto spřáhlo samo o sobě slouží jen jako nárazník. Uprostřed má ale oválný otvor, do něhož je možno vložit spojovací osmu, kterou obsluha shora zajistí čepem. Ta pak umožňuje přenášet tažné síly. Osma je masivní ocelová tyč se dvěma oky ve tvaru oválu. Oválný tvar otvorů zajišťuje dostatečnou vůli, takže tlačné síly jsou přenášeny plochou nárazníku. To omezuje vznik bočních sil, které by mohly způsobit vykolejení.

Zvláštní kapitolu pak tvoří spřáhla v modelové železnici.

[editovat] Tramvajová spřáhla

Existuje mnoho typů tramvajových spřáhel, která se montují do nejrůznějších typů vozidel. V České republice a na Slovensku se můžeme setkat s těmito typy tramvajových spřáhel:

1. Talířové spřáhlo tvoří dva identické kruhové talíře, které mají uprostřed dutinu pro zasunutí válcovitého kovového spojovacího čepu; ten je ve spřažené poloze jištěn klínem kolmým k táhlu spřáhla i čepu. Talířové spřáhlo při spojování funguje částečně i jako nárazník (podobá se železničnímu nárazníku), proto mohou při spřahování - po vybavení jednoho z talířů spojovacím čepem - vozy najíždět až k dorazu druhého talíře. Čep se pak zajistí v obou částech spřáhla klínem. Talířové spřáhlo je určeno pouze pro spojování lehčích souprav a pro soudobá vozidla se již nepoužívá - najdeme jej pouze u některých historických vozů. V Praze používáno nebylo vůbec.

2. Spřáhlo pražského typu je nejrozšířenější typ mechanického spřáhla montované do tramvajových vozidel všech typů. Najdeme jej i v cizině na vozidlech Tatra, ale nejenom na nich. Táhlo spřáhla je pevné nebo skládací. Bylo vyvinuto v Ústředních dílnách dopravního podniku Praha na přelomu 19. a 20. století. Tvoří jej dva přesně na sebe dosedající odlitky (protikusy) s oky, které jsou ve spřažené poloze jištěny dvojicí příčných válcových klínů, na koncích opatřených kruhovou pojistkou (závlačkou) proti náhodnému vytažení (např. při otřesech vozidla) a tím rozpojení soupravy. Na hlavice pražského typu lze při manipulacích s vozidly připojovat různá prodloužení, adaptéry, redukce, apod.

3. Automatické spřáhlo Sécheron je moderní a spolehlivé spřáhlo umožňující spojení nejen mechanické, ale i řídící a napájecí. Lze je použít jak plnohodnotně, tak jen pro mechanické spojení vozů. Jeho robustní provedení jej předurčuje i pro lehkou železnici. Jeho velký rozměr i hmotnost však neumožňují vyrábět sládací variantu, rovněž estetický dojem je sporný. V České republice a na Slovensku se však v tramvajové dopravě příliš nerozšířilo a najdeme jej pouze na některých vozech Tatra T6A5 nebo u prototypů; v zahraničí je tento typ rozšířen podstatně více.