Hledat:

Invia.cz Pojeďte do Egypta Kanárské ostrovy Dovolená - Turecko Dominikánská republika Madeira Last minute
 

Spojené království

Tento článek je o Spojeném království Velké Británie a Severního Irska. Další významy jsou uvedeny na stránkách Spojené království (rozcestník) a Velká Británie (rozcestník).
Spojené království Velké Británie a Severního Irska
United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland
vlajka Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
vlajka
znak Spojeného království Velké Británie a Severního Irska
znak
Hymna: God Save the Queen
Geografie

Eu location uk.svg Poloha Spojeného království Velké Británie a Severního Irska

Hlavní město: Londýn
Rozloha: 243 610 km² (77. na světě)
z toho 1,34 % vodní plochy
Nejvyšší bod: Ben Nevis (1343 m n. m.)
Časové pásmo: +0
Poloha: 54°0′ s. š., 2°0′ z. d.
Obyvatelstvo
Počet obyvatel: 64 769 452 (22. na světě, 2017)
Hustota zalidnění: 255 ob. / km² (51. na světě)
HDI: 0,849 (velmi vysoký) (26. na světě, 2010)
Jazyk: angličtina
Náboženství: anglikánské
Státní útvar
Státní zřízení: parlamentní monarchie
Vznik: 1707 (Zákony o unii z roku 1707)
Královna: Alžběta II.
Premiér: Theresa Mayová
Měna: Libra šterlinků (GBP)
HDP/obyv. (PPP): 41 459[1] USD (22. na světě, 2015)
Mezinárodní identifikace
ISO 3166-1: 826 GBR GB
MPZ: GB
Telefonní předvolba: +44
Národní TLD: .uk
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons

Spojené království Velké Británie a Severního Irska (stručně Spojené království nebo nepřesně Velká Británie, v angličtině United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland[2][3]) je ostrovní stát přiléhající k západu kontinentální Evropy. Geograficky zahrnuje ostrov Velká Británie a severovýchodní část ostrova Irsko, na kterém hraničí s Irskou republikou. Je ohraničeno jednak hranicí s Irskem a jednak Atlantským oceánem, resp. jeho lokálními částmi, tedy Severním mořem, Lamanšským průlivem, Keltským mořem, Průlivem svatého Jiří a Irským mořem. S kontinentální Evropou je spojeno Eurotunelem.

Je parlamentní monarchií složenou ze čtyř zemí: Anglie, Skotsko, Wales a Severní Irsko, které je někdy považováno za provincii nebo region, nikoliv za zemi.[4][5] Pod suverenitu Spojeného království spadá též jeho 14 zámořských území, jež jsou zbytky bývalé Britské říše. Jako Britská korunní závislá území jsou vedeny ostrov Man a Normanské ostrovy, které jsou přímým vlastnictvím Britské koruny. Nejsou tedy součástí Spojeného království, ale jsou s ním spojeny federací známou jako Britské ostrovy.

Je významným členem Společenství národů (Commonwealth of Nations, v letech 19311947 Britské společenství národů), což je volné sdružení Spojeného království a jeho bývalých dominií a kolonií. Mezi jeho 53 členskými státy jsou mimo jiné Kanada, Austrálie, Nový Zéland, Indie, Pákistán, Bangladéš, Malajsie, SingapurJamajka. 15 členských států Commonwealthu, mimo jiné Kanada, Austrálie a Nový Zéland, má se Spojeným královstvím společnou hlavu státu, tedy britskou královnu Alžbětu II.

Ačkoliv bylo Spojené království v 18. a 19. století nejsilnější světovou velmocí, vývoj v 20. století - obě světové války a především pak rozpad koloniální říše - jeho vliv značně oslabil. Přesto je stálým členem Rady bezpečnosti OSN, jadernou velmocí i členem skupiny G8. Spojené království je sedmá největší ekonomika světa s druhými nejvyššími výdaji na obranu. Tím je nadále důležitou politickou, ekonomickou i vojenskou silou ve světovém měřítku. Spojené království je jedním ze zakládajících členů NATO, členem Evropské unie (EU) a Rady Evropy. V referendu 23. června 2016 se těsná většina voličů vyslovila pro ukončení členství Spojeného království v Evropské unii. Dne 29. března 2017 byl aktivován článek 50 Lisabonské smlouvy, jenž spouští odchod země z EU. Tímto krokem se Spojené království stalo prvním státem, který opouští Evropskou unii. Odchod Velké Británie by měl podle odhadů trvat dva roky, konec jednání by měl nastat na jaře 2019.

Hlavou státu je od 6. února 1952 královna Alžběta II. Současnou premiérkou (Prime Minister, PM) vlády Jejího Veličenstva (což je tradiční název vlády) je vůdkyně Konzervativní strany Theresa Mayová.

V polovině roku 2012 mělo Spojené království podle oficiálního odhadu 63,7 milionu obyvatel.[6] V roce 2013 žilo v zemi 64,1 milionu lidí.

Dějiny[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Dějiny Spojeného království.

Před rokem 1707[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Dějiny Anglie, Dějiny Skotska, Dějiny Walesu a Dějiny Irska.
Tapisérie z Bayeux popisující bitvu u Hastingsu v roce 1066.

Zhruba od roku 70 n. l. spadala větší část ostrova Velká Británie pod vládu starověkého Říma, později Západořímské říše až do doby krátce před jejím pádem kolem roku 410.

Dva významné středověké státy, Anglické království a Skotské království, existovaly jako oddělené nezávislé státy se svými vlastními panovníky a politickým uspořádáním již od 9. století. Knížectví velšské se dostalo pod nadvládu anglických králů roku 1284. Anglie (včetně Walesu) a Skotsko byly od roku 1603 spojeny personální unií poté, co se nástupcem bezdětné anglické královny Alžběty I. stal její vzdálený pokrevný příbuzný, skotský král Jakub VI., jenž byl proklamován anglickým králem pod jménem Jakub I. Podle Zákonů o unii z roku 1707 se obě království toho roku sjednotila do politické unie ve formě jednotného Království Velké Británie.

Irské království bylo postupně ovládnuto Anglií mezi lety 1541 a 1691. Po dlouhých bojích mezi irskými katolíky a novým anglickým králem, protestantem Vilémem III. Oranžským, byl v roce 1691 uzavřen tzv. Limerický mír, který de facto znamenal úplný konec irské samostatnosti. Zákony o unii z roku 1800 spojily do té doby státoprávně, tedy de iure, oddělená Království Velké Británie a Irské království do jednotného státního celku s názvem Spojené království Velké Británie a Irska. Nezávislost Irské republiky se datuje teprve od roku 1922 po irským povstáním vynuceném přijetí zákona o rozdělení Irska na dvě administrativní části z roku 1920, podle něhož většina, a to šest z devíti, hrabství tzv. Ulsterské provincie vytvořila tzv. Severní Irsko. Z jižních částí ostrova Irsko pak vznikla Irská republika. V roce 1927 byl změněn název Spojeného království na jeho současný název, tedy na Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Po zákonu o unii z roku 1707[editovat | editovat zdroj]

Bitva u Waterloo znamenala konec napoleonských válek a začátek období známého jako Pax Britannica
Britská říše v roce 1897. Jako taková byla pravděpodobně největší říší v celé historii světa

Pojem Velká Británie tak odkazuje na tři ze čtyř zemí unie (Anglii, Skotsko a Wales) ležící na ostrově Velká Británie, zatímco pojem Spojené království zahrnuje i čtvrtou součást státu, Severní Irsko.

Velká Británie byla po staletí důležitým centrem osvícenství s velkým filozofickým a vědeckým potenciálem a významnou literární a divadelní tradicí.

Bohatství Britské říše bylo stejně jako bohatství dalších velmocí té doby dáno využíváním kolonií, jež zahrnovalo obchod s otroky, a industrializací, která nastala po roce 1750. Výrazně tomu napomohlo největší obchodní loďstvo světa. Na počátku 19. století byl nicméně schválen zákon o zrušení otroctví a Spojené království se tak stalo prvním státem světa, který tento obchod trvale zakázal.

Po průmyslové revoluci a porážce Napoleona v napoleonských válkách se Britská říše stala nejvýznamnější velmocí tehdejšího světa. V dobách svého největšího rozkvětu se rozprostírala na téměř jedné čtvrtině zemského povrchu a zahrnovala třetinu světové populace. Byla tak patrně největším „státním“ územním celkem v historii lidstva. Srovnatelný rozsah měla jen Mongolská říše13.14. století.

Během 19. století mělo Spojené království významnou roli při rozvoji parlamentarismu ve světě, mimo jiné díky svému fungujícímu systému více politických stran a postupnému udělování volebního práva širším vrstvám obyvatelstva.

Britští vojáci během bitvy na Sommě v 1. světové válce, která si vyžádala životy více než 885 000 britských vojáků

Na konci viktoriánské éry začalo Spojené království, zvláště však jeho v oblasti průmyslu nejvyvinutější část, tedy Anglie, svou pozici hospodářsky nejsilnější velmoci světa ztrácet. Stalo se tak částečně ve prospěch Německé říšeSpojených států amerických. Tyto dva státy překonaly Spojené království v oblasti obchodu a průmyslové výroby již v devadesátých letech 19. století. Spojené království však stále zůstávalo přední světovou průmyslovou velmocí. Územně dosáhlo své největší velikosti v roce 1921 získáním mandátu nad bývalými německými koloniemi a územími, které ztratila Osmanská říše po první světové válce.

Piloti 310. čs. stíhací perutě Royal Air Force (RAF). RAF zvítězila v bitvě o Británii a omezila tak německý postup západní Evropou během druhé světové války.

Ve stejnou dobu vznikla i British Broadcasting Corporation (BBC), první mezinárodní rozhlasová vysílací síť. Společně s dalšími zeměmi Commonwealthu se Spojené království v druhé světové válce postavilo na stranu Spojenců a bylo jednou z vítězů nad nacistickým Německem. Britští ministerští předsedové Winston Churchill a jeho nástupce Clement Attlee se výrazným způsobem podíleli na tvorbě poválečného uspořádání světa. Přesto válka Velkou Británii finančně i fyzicky poškodila. Proces obnovy mohl být nastartován až díky kanadským a americkým půjčkám a především díky Marshallovu plánu.

Po roce 1945 vznikl ve Velké Británii jeden z prvních komplexních sociálních a zdravotních systémů světa. Zároveň začali do země v souvislosti s obnovou ekonomiky a rozpadem britské koloniální říše přicházet lidé z celého Commonwealthu. Omezené možnosti vlivu Spojeného království ve světové politice se ukázaly již v průběhu Suezské krize v roce 1956. Přesto má Velká Británie díky rozšíření angličtiny jako světového jazyka nadále značný vliv na kulturní vývoj daleko mimo své hranice. Po období ekonomické stagnace a dokonce propadu sedmdesátých let 20. století nastoupila do premiérského křesla konzervativní politička Margaret Thatcherová, jejíž rozsáhlé reformy byly jejími příznivci slaveny jako příčina obnovy britské ekonomiky, její odpůrci však kritizovali zostření sociálních problémů.[zdroj?] Od poloviny devadesátých let 20. století stáli v čele vlády labourističtí politici Tony BlairGordon Brown, kteří již v politice tzv. thatcherismu nepokračovali.[zdroj?] Ani premiér David Cameron, který vystřídal Browna po vítězství Konzervativní strany v parlamentních volbách, se k thatcherismu v zásadě nevrátil.

Geografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Geografie Spojeného království a Podnebí Velké Británie.
Topografická mapa Spojeného království.

Spojené království zaujímá většinu rozlohy Britských ostrovů, to jest skupiny ostrovů ležících severozápadně od pobřeží kontinentální Evropy. Kromě dvou hlavních ostrovů, Velké BritánieIrska, je tu řada ostrovů menších. Proměnlivé, ale mírné podnebí Britských ostrovů je ovlivňováno severní větví Golfského proudu, nazývanou Severoatlantický proud, který v západní Evropě zmírňuje zimy. Pro západní pobřeží Velké Británie jsou charakteristické vysoké úhrny srážek, které vznikají díky větrům vanoucím od Atlantského oceánu. Východní, zejména však jihovýchodní pobřeží je naopak výrazně sušší.

Nejvyšší hora Spojeného království Ben Nevis (1344 m) ve Skotsku

Skotská vysočina se vyznačuje divokou a velkolepou přírodou. Jsou zde nejvyšší hory Spojeného království (Ben Nevis 1344 m) a protáhlá jezera zvaná loch. Na západ od pobřeží Skotska leží v Atlantském oceánu dva řetězce ostrovů zvaných Vnitřní a Vnější Hebridy. Směrem na jih se země svažuje do údolí mohutné řeky Clyde. Tato oblast, známá jako Středoskotská nížina, je tvořena nízkými zvlněnými pahorkatinami s kvalitní zemědělskou půdou. Vyšší vrchoviny a mokřiny tvoří hranice s Anglií. Provincie Severní Irsko, kterou dělí od Skotska Irské moře, má zemědělskou půdu, hluboké zátoky a Lough Neagh – největší jezero Britských ostrovů.

Severní Anglie je rozdělena vápencovými a žulovými hřbety horského pásma Pennin. Na severozápadě jsou hory a třpytivá jezera. Wales je země zelených údolí, klikatících se řek, travnatých planin, zemědělských usedlostí v kopcovitém terénu a holých hor. Většinu země pokrývá Kambrické pohoří, poseté malými jezery a vodopády.

Velkou část střední Anglie tvoří zvlněná rovina, zatímco hranici se Severním mořem na východě představuje plochá nížina. Na hustě zalidněném jihovýchodě se nad úrodnými oblastmi zemědělské půdy tyčí nízké pahorkatiny z křídy zvané Downs. Na jihozápadě země se rozprostírají rozlehlé plochy mokřin pokryté vřesovišti. Vlny Atlantského oceánu bičují skaliska rozeklaného jihozápadního poloostrova Cornwallu.

Velkou Británii (resp. celé království) lemují různé typy pobřeží. Nejčastěji se jedná o oblázkové pláže či vysoké svislé útesy (např. vápencové útesy u přístavu Dover nebo Seven Sisters na jihovýchodním pobřeží ostrova).

Správní členění[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článcích Správní členění Spojeného království, Anglie, Wales, Skotsko a Severní Irsko.

Název
Vlajka Plocha
(km²)
Podíl
Obyvatel
(2012)
Podíl

Hlavní město
Anglie Flag of England.svg 130 395 53,5 % 53,5 milionů 84,0 % Londýn
Skotsko Flag of Scotland.svg 78 772 32,3 % 5,3 milionů 8,3 % Edinburgh
Wales Flag of Wales 2.svg 20 779 8,5 % 3,1 milionů 4,9 % Cardiff
Sev. Irsko Flag of Northern Ireland.svg 13 843 5,7 % 1,8 milionů 2,8 % Belfast
Spojené království Flag of the United Kingdom.svg 243 789 100,0 % 63,7 milionů 100,0 % Londýn

Spojené království tvoří čtyři země (anglicky constituent country) – Anglie, Severní Irsko, Skotsko a Wales. S výjimkou Anglie, která je spravována přímo centrálními institucemi Spojeného království, se ostatní tři země těší různé míře autonomie, rozšířené ve 20. století v procesu tzv. devoluce. Mimo Anglii, která má velice komplikovaný čtyřstupňový systém správního členění, mají ostatní tři země podstatně jednodušší dvoustupňový systém.

Dependence[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článcích Britské korunní závislé území a Zámořské území Spojeného království.
Britské korunní závislé území ostrov Man

Britská koruna má dále suverenitu nad tzv. korunními dependencemi, jakými jsou Ostrov Man, Jersey a Guernsey. Tyto země patří britskému panovníkovi, nejsou však považovány za součást Spojeného království ani Evropské unie. Britský parlament má ovšem právo vydávat zákony pro dependence a britská vláda spravuje jejich zahraniční vztahy a obranu.

Spojené království má dále čtrnáct zámořských teritorií po celém světě, což jsou poslední zbytky někdejšího Britského impéria. Ani zámořská území se nepovažují za součást Spojeného království, ale ve většině případů mají jejich obyvatelé britské občanství a právo bydlet ve Spojeném království (platí od roku 2002). Britskými zámořskými teritorii jsou v současnosti Anguilla, Bermudy, Britské antarktické území, Britské indickooceánské území, Britské Panenské ostrovy, Falklandy, Gibraltar, Jižní Georgie a Jižní Sandwichovy ostrovy, Kajmanské ostrovy, kyperské vojenské základny Akrotiri a Dhekelia, Montserrat, Pitcairnovy ostrovy, Svatá Helena, Ascension a Tristan da Cunha, Turks a Caicos.

Vláda a politický systém[editovat | editovat zdroj]

Politický systém[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Politický systém Spojeného království.
Královna Alžběta II., 8. května 2007

Spojené království je parlamentní monarchií. Vláda vykonává moc jménem panovníka, nyní královny Alžběty II. (případně jménem krále), který podle tradice drží veškerou výkonnou moc. Podle Zákona o nástupnictví z roku 1701 mohou na britský trůn nastoupit pouze potomci Žofie Falcké (Hanoverské), kteří jsou anglikánského nebo protestantského vyznání a nejsou ve svazku s osobou římskokatolického vyznání.

Naprosto převážnou část výkonné moci vykonává ve jménu panovníka vláda, zvaná tradičně „Vláda jeho/jejího Veličenstva“ (His/Her Majesty's Government). V jejím čele stojí premiér (Prime Minister). Radě nejdůležitějších ministrů se říká kabinet (Cabinet). Vláda je odpovědná parlamentu a sestavuje ji ten, kdo je vůdcem politické strany, jež má po volbách do Dolní sněmovny většinu v této komoře parlamentu nebo může tuto většinu v rámci koalice více stran získat. Všichni členové vlády musí být zároveň členy parlamentu (Member of Parliament, MP). Tento britský systém byl víceméně převzat do ústavního zřízení mnoha států, především členů Commonwealthu. Mnoho z nich také převzalo britský právní systém, známý jako Angloamerické právo. Na rozdíl od USA není však právo ve Spojeném království založeno na psané ústavě. Tak tomu je pouze ve dvou dalších zemích světa s demokratickým státním zřízením, což jsou Nový Zéland a Izrael.

Westminsterský palác na břehu Temže v Londýně je sídlem britského parlamentu.

Panovník Spojeného království má rozsáhlé formální pravomoci, ale jeho role je především (ačkoliv ne výhradně) ceremoniální. Je integrálním elementem parlamentu a právě on mu dává ve slavnostním aktu pravomoc scházet se a vytvářet zákony. Žádný parlamentní zákon nevejde v platnost, dokud není panovníkem podepsán. Všeobecně se má zato, že od roku 1708, kdy byla na trůnu královna Anna Stuartovna, se nestalo, že by byl nějaký zákon přijatý parlamentem panovníkem odmítnut. Podle zprávy listu The Guardian z důvěrných materiálů britského premiéra z roku 2013 však ve skutečnosti má panovník, tedy současná královna Alžběta II., a jeho/její nejstarší syn, nyní princ Charles, právo veta vůči zákonům projednávaným v parlamentě. Návrhy zákonů jsou jim předkládány před jejich definitivním přijetím a list The Guardian přinesl údajný seznam 38 zákonů, ve kterých královna Alžběta II. nebo princ Charles prosadili změny. Návrh zákona, který obsahoval přenesení pravomoci panovnice povolit nebo zamítnout britské vojenské operace v Iráku v roce 1999 (Military Actions Against Iraq Bill) na parlament, královna vetovala.[7]. Ačkoliv bylo zrušení monarchie několikrát navrhováno, její popularita je stále vysoká a podpora pro vytvoření republiky se v populaci pohybuje pouze mezi 15 a 25 %. Královna Alžběta II. nastoupila na trůn v roce 1952, korunována byla v roce 1953.

Zákonodárnou mocí Spojeného království je Parlament Spojeného království. Podle doktríny parlamentní suverenity je parlament nejvyšší zákonodárnou autoritou země. Je dvoukomorový, sestává z volené Dolní sněmovny (House of Commons) a nevolené Sněmovny lordů (House of Lords). Dolní komora má 646 přímo volených členů. Sněmovna lordů pak přibližně 700 členů, ačkoliv jejich počet není přesně stanoven. Horní komora se sestává z dědičných i nedědičných peerů (tedy šlechticů nebo šlechtičen nejméně s hodností barona nebo baronky) a biskupů anglikánské církve. Bývalou dědičnost křesel zrušil Zákon o sněmovně lordů z roku 1999, který povolil dědičnost místa jen 92 peerům. Samotná existence šlechty a její privilegia poukazují ovšem na skutečnost, že vedoucí role ve veřejném životě Spojeného království jsou stále vyhrazeny společenské elitě.[8] Transparency International také poukázala na to, že i Brexit nebyl příliš demokratický.[9]

Právo[editovat | editovat zdroj]

Zahraniční politika[editovat | editovat zdroj]

Členové Commonwealthu.

Spojené království je stálým členem rady bezpečnosti OSN, člen NATO, dále Commonwealthu, skupiny ministrů financí zemí G7 (dříve G8), G20, OECD, WTO, rady Evropy, OSCE a je členský stát Evropské unie. Dne 23. června 2016 však Britové v referendu odhlasovali vystoupení z EU, tzv. brexit, které by podle platných pravidel mělo být dojednáno a uskutečněno do dvou let od oficiální žádosti o vystoupení z EU.[10]

Spojené království udržuje zvláštní vztahy ("Special Relationship") s USA a úzce spolupracuje s Francií—"srdečná dohoda"—a mezi oběma zeměmi se podílí na technologiích jaderných zbraní.[11][12] Spojené království je také úzce spjato s Irskem; obě země sdílejí společný prostor cestování (Common Travel Area) a spolupracují prostřednictvím Britsko-irské mezivládní konference (BIIGC) a britsko-irské rady (BIC). Celosvětová přítomnost a britský vliv je dále zesílen prostřednictvím obchodních vztahů, zahraničních investic, rozvojové spolupráce a vojenských závazků.[13]

Ozbrojené síly[editovat | editovat zdroj]

Britské ozbrojené síly, oficiálně Ozbrojené síly Jejího Veličenstva, se skládají ze tří profesionálních odnoží: Royal Navy a Royal Marines (tvořící námořní službu), britské armády a královského letectva.[14] Síly jsou organizovány ministerstvem obrany a řízeny radou obrany Spojeného království, které předsedá státní tajemník pro obranu. Vrchním velitelem je britský monarcha, královna Alžběta II., jíž příslušníci sil skládají přísahu věrnosti.[15]

Ekonomika[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Ekonomika Spojeného království.
City of London je jedno z největších finančních center
Křídla a motory letounu Airbus A350 se vyrábí ve Spojeném království

Spojené království je členem skupiny G8 a patří k nejrozvinutějším zemím světa. Hrubý domácí produkt na obyvatele dosahuje okolo 35 100 USD (2010). V Londýně je nejvyšší životní úroveň, přibližně 335 % průměru EU. Ačkoliv jsou Britové členy této organizace, stále si ponechávají britskou libru jako svoji měnu, k EU se staví většina obyvatelstva velice skepticky.

Spojené království bylo první zemí na světě, ve které došlo v hospodářství k přechodu od zemědělství k průmyslu. Tento proces začal koncem 60. let 18. století a nazývá se průmyslovou revolucí. V průběhu 19. století se rozvinula taková průmyslová odvětví jako textilní průmysl, výroba železa a oceli, stavba lodí a těžké strojírenství. Palivem pro tato průmyslová odvětví se stalo uhlí, které bylo v tu dobu největším nerostným zdrojem Spojeného království. Až do 80. let 20. století tvořila tato průmyslová odvětví páteř celého hospodářství. Spojené království je stále ještě významným průmyslovým státem, ale výrobky, které produkuje, se změnily. Důležitosti nabyla novější průmyslová odvětví, např. elektrotechnický, potravinářskýchemický průmysl. Většina obyvatelstva dnes pracuje ve službách, např. ve státní správě, finančnictví, školství, zdravotnictví a cestovnímu ruchu. Dnes jsou nejdůležitějším nerostným bohatstvím Spojeného království velká naleziště ropy a zemního plynu ležící pod dnem Severního moře.

Pouze asi 2 % populace pracují v zemědělství. Přesto je většina země intenzivně obhospodařována, aby zajišťovala potraviny jak pro domácí potřebu, tak i na vývoz. Rozlehlé oblasti úrodné půdy v jižní a východní Anglii produkují obilí, ovoce a zeleninu. Na zelených pastvinách západní Anglie se pase mléčný skot a na skotské a velšské vrchovině ovce. Většina starých lesů a lesních porostů byla v minulosti zničena, ale rozsáhlé rozlohy osázené jehličnany v současné době produkují dřevo pro stavebnictví a papírenství. Ze všech přístavů po celém pobřeží vyplouvají rybářské lodě a rybářská flotila Spojeného království je pátá největší v Evropské unii.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Energetika[editovat | editovat zdroj]

Demografie[editovat | editovat zdroj]

Podrobnější informace naleznete v článku Obyvatelstvo Spojeného království.
Růst počtu obyvatel v milionech.
Hustota osídlení (2011)

Ve Spojeném království žije asi 60 milionů lidí, je tu vysoká hustota zalidnění – 250 osob na km², tedy dvakrát vyšší než v ČR. Britové žijí většinou ve městech (asi 92 % obyvatel). Spojené království není velkým státem, ale v průběhu novějších dějin se stalo domovem pestré směsice národů, kultur a náboženství.

Více než čtyři pětiny obyvatel Spojeného království žijí v Anglii. Většina z nich žije a pracuje ve městech a velkoměstech. O víkendech a v době prázdnin a dovolených jsou hlavní silnice ucpány lidmi, kteří jedou na návštěvu na venkov či výlet na pobřeží. Mezi další oblíbené činnosti volného času provozované v přírodě patří zahradničení a sledování sportů či aktivní sportování.

Spojené království má bohaté literární a umělecké dědictví. Po celá staletí jeho země plodily řadu velkých básníků, dramatiků, romanopisců, malířů, architektů a hudebníků. Anglický jazyk se rozšířil do celého světa od Severní Ameriky až po Austrálii.

S indexem soukromí 1,5 (5. nejhorší hodnota z 36 vyhodnocovaných zemí) patří obyvatelé Spojeného království mezi ty s největšími zásahy do soukromí na světě. Ve Velké Británii bylo v posledních několika letech instalováno přes 4 miliony kamer (1 na 14 obyvatel), z toho nejvíce v Londýně (který se po 7. červenci 2005 stal městem s největším kamerovým dohledem na světě).[16]

Etnické skupiny[editovat | editovat zdroj]

Zdaleka největší skupinou tvoří Angličané. K dalším patří Velšané, Skotové, Irové a Židé. Spojené království je terčem masivní imigrace neevropského obyvatelstva, řada imigrantů či jejich potomků pochází z různých částí bývalého Britského impéria – Indie, Pákistánu, Bangladéše, Hongkongu, Afriky a karibské oblasti.

Jazyky[editovat | editovat zdroj]

Spojené království nemá uzákoněný oficiální jazyk, ale de facto jím je angličtina.[17][18] Anglicky se mluví na celých Britských ostrovech včetně Severního Irska a Irské republiky, byť s mnoha různými regionálními dialekty. K dalším mluveným jazykům patří velština, skotská gaelština, irská gaelština a kornština, které patří do skupiny keltských jazyků.

Odhadem je cca 95% britské populace anglických mluvčích.[19] Asi 5,5% populace mluví jazyky, které se do Británie zavlekly v důsledku relativně nedávné imigrace.[19] Takovou největší skupinou jsou jazyky z Jižní Asie jako paňdžábština, urdština, hindština, bengálština, tamilština a gudžarátština, které jsou zastoupeny 2,7% britské populace.[19] Podle sčítání v roce 2011 se polština stala v Anglii druhým nejpoužívanějším jazykem se 546 000 mluvčími.[20]

Náboženství[editovat | editovat zdroj]

Westminsterské opatství, kde se konají korunovace

Převažujícím náboženstvím ve Velké Británii je křesťanství. Dominují: Církev Anglie, Církev Walesu, Skotská episkopální církev a Církev Irska tj. Anglikánské církve (asi 45% obyvatelstva), dále protestantské církve - nejvíce skotští presbyteriáni (Církev Skotska, asi 5,5-7%), metodisté (asi 4-5%) a další církve. Dále hlavně katolíci (asi 13%) včetně východních katolíků. Působí zde i personální Ordinariát Our Lady (Naší Paní, tj. Panny Marie) z Walsinghamu. Vznikl 15. ledna 2011, v roce 2012 měl 1 500 věřících a 57 kněží ve 31 farnostech, počet narůstá, v roce 2013 asi 12 500 věřících, 81 kněží ve 40 farnostech, roku 2014 asi 13 500 věřících a 86 kněží ve 40 farnostech. Ordinář: Keith Newton (* 10. dubna 1952), oficiálně konvertoval 1. ledna 2012, ordinářem je od 15. ledna 2011.

Jsou zde i pravoslavní, včetně syrských jakobitů: Patriarchální vikariát (má 1 farnost) a Malankarský patriarchální vikariát-24 farností ve Velké Británii a 4 farnosti v Irsku.

V Británii působí i koptové původem z Egypta. Jsou zde 4 koptské jurisdikce: diecéze Midlands (sídlo v Solihullu, hrabství Warwickshire), diecéze Skotska, Irska a severovýchodní Anglie (založena roku 1995), koptové v dalších oblastech Anglie spadají do diecéze pod jurisdikcí koptského papeže/patriarchy a v čele stojí generální biskup se sídlem ve Stevenage v Hearts. Mají celkem 32 farností ve Spojeném království a v Irsku. Od roku 1994 je zde i samostatná diecéze pro britské konvertity: Britská pravoslavná církev v čele s metropolitou (sídlí v Londýně). Ta má 13 farností a misií, kde slouží 5 kněží a 7 jáhnů (únor 2015).

Dále je zde neustále početně narůstající menšina muslimů - v roce 2011 asi 2,8 milionu, tj. asi 4,4% obyvatelstva a též početné minority hinduistů a sikhů (z Indie), asi 2,5-3% obyvatelstva a také menšina několika desítek tisíc židů.

Imigrace[editovat | editovat zdroj]

Odhadovaný počet obyvatel narozených v cizí zemi podle země narození, duben 2007 - březen 2008

Britská ekonomika pokrývala svou potřebu dalších pracovních sil především prostřednictvím dlouhodobých migračních tradic směřujících z Irské republiky. V letech 1945-1959 se přistěhovalo asi 350 000 Irů a v roce 1971 žil ve Velké Británii téměř milion osob, které se narodily v Irsku. Druhým zdrojem příchozích pracovních sil - převážně afrokaribského a asijského původu - byl Commonwealth. V roce 1971 pocházelo z karibské oblasti asi 265 000 imigrantů, z Pákistánu asi 128 000 a z Indie a z východní Afriky asi 241 000. Zvláštní skupinu v rámci postkoloniální migrace tvořili přistěhovalci z bývalé kolonie Kypru - počty imigrantů (Řeků a Turků) se v letech 1951-1971 zvýšily z asi 10 000 na 73 000 osob. Druhou největší skupinu imigrantů z evropských zemí tvořily v roce 1971 osoby italského původu (asi 104 000).

V britské imigrační politice nešlo primárně o podporu nebo omezení pracovní migrace, ale o otázky imigrace z bývalých koloniálních oblastí, případně z Commonwealthu. Odpovídajícím mechanismem tu bylo zavedení národního občanství místo členství v Commonwealthu. Svobodné přistěhovalectví ze států ES tím nebylo ovlivněno. Tak se do roku 1991 dostali Němci (asi 216 000 osob) na pozici druhé nejsilnější skupiny hned za Iry. Všude se vytvořila určitá struktura přistěhovalectví, která se postupně stabilizovala také cestou slučování rodin. Na jedné straně tu byla imigrační omezení pro zahraniční pracovní síly, na druhé straně se tu na pozadí neustálého příchodu dalších rodinných příslušníků odvíjelo úsilí o podporu integrace již trvale usazených přistěhovaleckých populací. Snahy o omezení imigrace a integrační podpora na národní úrovni byly v evropském měřítku spojeny s úsilím o nadnárodní regulační systémy k zajištění sociálních jistot u mezinárodní migrace v rámci Evropy.[21] V roce 2014 do Velké Británie imigrovalo 624 000 lidí, zatímco ze země se ten samý rok odstěhovalo 327 000 lidí.[22] Většina nových imigrantů pochází z bývalých kolonií v Asii a Africe,[23] ale významná je také migrace z členských států EU.[22] Islám je nejrychleji rostoucím náboženstvím ve Spojeném království,[24] počet muslimů stoupl z méně než 22 000 v roce 1951 na 1,6 milionů v roce 2001 a na 2,8 milionů v roce 2011.[25] V důsledku imigrace a vyšší porodnosti menšin se etnická skladba Spojeného království rychle mění a v roce 2011 patřilo už 24,3% dětí na základních školách v Anglii k etnickým menšinám.[26]

Vzdělání[editovat | editovat zdroj]

Kultura[editovat | editovat zdroj]

Britové jsou stále vysoce třídní společnost. I v dnešní době používají škatulky a to nejen na bílé a modré límečky. Stále se dívají přezíravě na lidi ze Skotska, Walesu a Irska.[zdroj?] Dokonce dokáží odhadnout třídu podle chování, oblečení, akcentu, přízvuku a vyjadřování.

I když se zdá, že nikdo z nich nemá emoce, je to dáno tím, že je nedávají najevo. I když někoho urazíte, stejně nezmění výraz tváře. V dnešní vysoce multikulturní společnosti nejen v Londýně je to dosti divné. Na jedné straně starousedlíci lpí hlavně na rodokmenu, chování, ve zkratce byt tím pravým Angličanem, na druhé straně mladí lidé upouštějí od starých zvyků a interagují s novými přistěhovalci. Např. v Londýně je početně zastoupen téměř každý světový národ.

Britské tradice[editovat | editovat zdroj]

Hráči na skotské dudy v kiltech na ostrově Skye ve Skotsku
Gibraltarský národní den v roce 2013

V každé zemi existuje množství svátků a oslav. Ve Spojeném království se často nazývají bank holidays, protože v tyto dny jsou všechny banky v zemi zavřené. Nejdůležitějšími ze svátků jsou Vánoce a Nový rok, Velký pátek a Velikonoční pondělí.

Vánoce ve Spojeném království zdobí množstvím světel a typických vánočních ozdob osvětlujících ulice a tradičními koledami a děti netrpělivě očekávají příchod Otce Vánoc (Father Christmas), jenž přistane se svým sobím spřežením na střeše za komínem. Vyvěšují svou vánoční punčochu k nohám postele a čekají na dárky. Ty rozbalují pouze 25. prosince v čase snídaně. V poledne pak mají tradiční vánoční oběd – pečeného krocana a vánoční pudding. 26. prosinec se nazývá Boxing Day. Tohoto dne chodí rodiče se svými dětmi na představení pantomimy.

Večer před Novým rokem (Silvestr) je noc plná veselí po celé zemi, zvláště pak ve Skotsku. Tam se konají rodinné oslavy a před půlnocí se lidé shromažďují na náměstích, spojujíce své paže o půlnoci zpívají píseň „Auld lang syne“. Ve Skotsku se poslední den v roce nazývá Hogmanay a podle tradice se věří, že první návštěvník v Novém roce přináší do domu štěstí. Lidé si navzájem dávají kousek uhlí s přáním, aby jejich komín kouřil co nejdéle.

Velikonoce se slaví jako jinde v Evropě. Je to prastarý symbol jara a nového života, kdy si křesťané připomínají Kristovu smrt a jeho zmrtvýchvstání.

V Británii jsou ještě další bank holidays: první a poslední pondělí v květnu a poslední pondělí v srpnu. V Severním Irsku jsou dva významné dny – Den svatého Patrika (St. Patrick's Day) a protestantský 12. červenec čili The Twelfth nebo Orangemen's Day.

  • Den sv. Valentýna – St. Valentines Day – den zamilovaných.
  • 1. máj – May Day –oslava plodnosti s tancem okolo májky.
  • Svatojánská noc – Midsummer's Day – různé oslavy, zvláštností je vítaní východu slunce ve Stonehenge.
  • Oficiální oslava královniných narozenin – červen.
  • Guy Fawkes Night – noc, během níž ohňostroje připomínají neúspěšný pokus vysoce postavených katolických vzbouřenců (v čele s Guy Fawkesem) vyhodit do povětří budovy Parlamentu za pomoci výbušnin a třaskavin.
  • Halloween – předvečer svátku Všech svatých – noc tradičních her a veselí.
  • Den příměří (Remembrance Day) – vzpomínka na padlé v obou světových válkách.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Pojem "britská literatura" se vztahuje na literaturu spojenou se Spojeným královstvím, ostrovem Man a Normanskými ostrovy. Většina britské literatury je v angličtině. V roce 2005 vyšlo v Británii 206 000 knih a v roce 2006 se země stala nevětším vydavatelem knih na světě.[27]

Anglický dramatik a básník William Shakespeare je všeobecně považován za největšího dramatika všech dob.[28][29][30] Jeho současníci Christopher Marlowe a Ben Jonson se také těší velké úctě. Mezi dramatiky z posledních let patří Alan Ayckbourn, Harold Pinter, Michael Frayn, Tom Stoppard a David Edgar, kteří kombinují prvky surrealismu, realismu a radikalismu.

Nejstarší zachovanou památkou britské poezie je Y Gododdin, složená v Hen Ogledd (The Old North, „Starý sever“), s největší pravděpodobností v pozdním 6. století. Napsána byla v cumbrijštině nebo staré velštině a obsahuje raný odkaz na krále Artuše.[31] Od cca sedmého století byl přerušen kontakt mezi Walesem a Starým severem a pozornost velšské jazykové kultury se přesunula do Walesu, kde byla legenda o Artušovi dále rozvinuta Geoffreyem z Monmouthu.[32] Mezi středověké a raně novověké anglické spisovatelé patří Geoffrey Chaucer (14. století), Thomas Malory (15. století), Sir Thomas More (16. století), John Bunyan, John Dryden, Joseph Addison, John Donne a John Milton (17. století). V 18. století byli Daniel Defoe (autor Robinsona Crusoe), Henry Fielding a Samuel Richardson průkopníci moderního románu. Samuel Johnson kodifikoval moderní angličtinu. Z básníků vynikl Alexander Pope. V 19. století prózu rozvíjeli Jane Austen, Mary Shelley, spisovatel pro děti Lewis Carroll, sestry Brontëovy, Charles Dickens, William Makepeace Thackeray, naturalista Thomas Hardy, realistka George Eliotová. V poezii zaujal vizionářský básník William Blake. Zvláště vlna romantismu na počátku 19. století postavila do popředí básnictví a proslavila autory jako George Gordon Byron, John Keats, Percy Bysshe Shelley, Samuel Taylor Coleridge či William Wordsworth. Na ně navazovala Elizabeth Barrettová-Browningová. Ve století dvacátém třeba Wystan Hugh Auden. V próze vynikli představitelé realismu D. H. Lawrence a Edward Morgan Forster, modernistická Virginia Woolfová, satirik Evelyn Waugh, romanopisec a prorok George Orwell, populární W. Somerset Maugham a Graham Greene. Nobelovu cenu za literaturu získali, krom některých výše uvedených, též Doris Lessingová, William Golding, John Galsworthy, Thomas Stearns Eliot a Patrick White. Významnými básníky jsou Philip Larkin a Ted Hughes.

Zvláště ve 20. století se velmi rozvíjela i žánrová literatura. Mezi klasiky sci-fi patří H. G. Wells, Arthur C. Clarke, Aldous Huxley či Anthony Burgess (Mechanický pomeranč). Klasiky literatury pro děti se stali Rudyard Kipling, A. A. Milne (tvůrce medvídka Pú), Velšan Roald Dahl, Enid Blyton, Beatrix Potterová či Skot Kenneth Grahame. Autorka detektivek Agatha Christie je nejprodávanější romanopisec všech dob[33] K zakladatelům žánru detektivky patří Gilbert Keith Chesterton, k jeho dalším významným představitelům Raymond Chandler. Ian Fleming stvořil postavu Jamese Bonda, špionážní romány proslavily ovšem i Johna le Carré. Alistair MacLean proslul jako autor thrillerů. Z Británie pocházejí také nejslavnější autoři fantasy: J. R. R. Tolkien, C. S. Lewis, Terry Pratchett, Philip Pullman a J. K. Rowlingová. Mytologií se inspiroval i Robert Graves. Klasikem humoristické literatury je Douglas Adams, autor proslulého Stopařova průvodce galaxií. V humoristické literatuře nelze přehlédnout ani Jerome Klapku Jeromeho, Pelhama Grenville Wodehouse či Kingsleyho Amise. Ne tak dávno přibyla do této sestavy Helen Fieldingová se svou Brigitt Jonesovou. Známí tvůrci komixů jsou Alan Moore a Neil Gaiman.

Mezi skotské autory patří spisovatel detektivek Arthur Conan Doyle (tvůrce Sherlocka Holmese), romantická literatura Sira Waltera Scotta, dětský spisovatel J. M. Barrie, dobrodružná literatura Roberta Louise Stevensona a básník Robert Burns. Mezi poměrně nedávné patří Thomas Carlyle, Archibald Joseph Cronin či Irvine Welsh, dále modernističtí a nacionalističtí Hugh MacDiarmid a Neil M. Gunn. Dále krimi příběhy Iana Rankina nebo příběhy psychologické horor-komedie Iaina Bankse. Skotské hlavní město Edinburgh bylo v rámci UNESCO první světové město literatury.[34]

Z velšské literatury lze zmínit básníka Dzlana Thomase či metafyzického básníka George Herberta. V oblasti populární literatury je dobře znám autor thrillerů Ken Follett. Sarah Watersová zaujala romány s lesbickou tematikou.

Mezi autory jiných národností, zejména ze zemí Commonwealthu, Irska a Spojených států, kteří žili a pracovali ve Velké Británii patří Jonathan Swift, Oscar Wilde, Bram Stoker, George Bernard Shaw, Joseph Conrad, T.S. Eliot a Ezra Pound. Mezi nedávné britstké autory narozené v zahraničí patří Kazuo Ishiguro a Sir Salman Rushdie.[35][36]

Hudba[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Britský rock.
Beatles jsou v populární hudbě komerčně nejúspěšnější a kritikou uznávaná skupina, která má na kontě přes miliardu prodaných nahrávek.[37][38][39]

Ve Spojeném království jsou populární různé styly hudby, od domorodé lidové hudby Anglie, Walesu, Skotska a Severního Irska až po heavy metal. Mezi známé skladatele klasické hudby ze Spojeného království a zemí, ze kterých sem přicházeli, patří William Byrd, Henry Purcell, Sir Edward Elgar, Gustav Holst, Sir Arthur Sullivan (nejznámější je spolupráce s libretistou Sirem W. S. Gilbertem), Ralph Vaughan Williams a Benjamin Britten, průkopník moderní britské opery. Georg Friedrich Händel se stal naturalizovaným britským občanem, napsal britskou korunovační hymnu a některá z jeho nejlepších děl, například Mesiáš, jsou psána v angličtině.[40][41]

Spojené království je také domovem pro světově proslulé symfonické orchestry a pěvecké sbory jako je například BBC Symphony Orchestra a Symphony Chorus London. Mezi významné dirigenty patří Sir Simon Rattle, John Barbirolli a Sir Malcolm Sargent. Mezi významné skladatele filmové hudby patří John Barry, Clint Mansell, Mike Oldfield, John Powell, Craig Armstrong, David Arnold, John Murphy, Monty Norman a Harry Gregson-Williams. Andrew Lloyd Webber je produktivní muzikálový skladatel. Jeho díla od konce 20. století dominují londýnským divadlům ve West Endu a slavila i úspěch po celém světě.[42]

The Beatles mají na mezinárodním poli prodáno přes miliardu nahrávek a jsou nejprodávanější a nejvlivnější kapelou v historii populární hudby.[37][38][39][43] Mezi další významné a vlivné britské umělce v průběhu posledních 50 let patří The Rolling Stones, Led Zeppelin, Pink Floyd, Queen, Bee Gees (ač spíše Australané), Genesis, Dire Straits, Def Leppard, Elton John a Depeche Mode. Všichni mají po celém světě rekordně prodáno 200 milionů a více nahrávek.[44][45][46][47][48][49] Za zmínku také stojí vlivná punková skupina Sex Pistols. Průkopníky žánru heavy metal byli Black Sabbath a Iron Maiden. Mezi další význačné interprety z moderní doby patří Coldplay, Radiohead, Oasis, Spice Girls, Robbie Williams, Amy Winehouse a Adele.[50] Ze Skotů se nejvíce prosadila Annie Lennoxová, z Velšanů John Cale (svého času člen The Velvet Underground), Tom Jones, Bonnie Tyler a Manic Street Preachers.

V rámci BPI jsou udělován výroční hudební ceny Brit Awards. Mezi některé z oceněných z Británie za mimořádný přínos hudbě patří The Who, David Bowie, Eric Clapton, Rod Stewart, Joe Cocker, Sting a The Police, Cliff Richard, George Michael a Mike Oldfield.[51]

Výtvarné umění[editovat | editovat zdroj]

K nejznámějším anglickým malířům patří romantický krajinář William Turner. William Hogarth založil žánr karikatury. Nejvlivnější výtvarnou skupinou v anglických dějinách byli tzv. prerafaelité. K členům tohoto bratrstva patřili Dante Gabriel Rossetti nebo John Everett Millais. S bratrstvem byl úzce spjat dyzajnér William Morris. Neslavnějším anglickým sochařem je patrně Henry Moore.

Nejproslulejším anglickým architektem je Christopher Wren, mj. stavitel katedrály sv. Pavla v Londýně, z moderních architektů pak Norman Foster. Skotský architekt a dyzajnér Charles Rennie Mackintosh byl významným představitelem secese, Robert Adam neoklasicismu. Proslulým stavitelem kanálů byl Skot Thomas Telford.

Film[editovat | editovat zdroj]

Nejslavnějším anglickým filmovým režisérem je Alfred Hitchcock. Dva Oscary má režisér Richard Attenborough, jednoho si odnesl Anthony Minghella, John Schlesinger, Ken Russell a Tony Richardson. Představitelem britské nové vlny byl Lindsay Anderson. Mnoho populárních snímků natočil Ridley Scott. Terry Gilliam vždy nalezl zcela osobitou poetiku. Richard Curtis je králem romantických komedií. Ken Loach točil především sociální dramata. K nejúspěšnějším režisérům současnosti patří Christopher Nolan či Danny Boyle. Guy Ritchie proslul novým, dosti hollywoodským pojetím Sherlocka Holmese.

Nejslavnějším hercem němé éry se stal Charlie Chaplin. K dalším ikonám světového filmového umění patří Elizabeth Taylorová, Michael Caine, Laurence Olivier, Cary Grant, Peter Ustinov. Tři Oscary má Daniel Day-Lewis. Role inspektora Clouseaua proslavila Petera Sellerse. Role v Pánu prstenů udělala globální celebritu z Christophera Lee, Orlando Blooma či Iana McKellena, série o Harry Potterovi proslavila Emmu Watsonovou, Daniela Radcliffa, Gary Oldmana, Richarda Griffithse a Alana Rickmana, série Matrix Hugo Weavinga, velkofilm Titanic Kate Winsletovou, komediální cyklus o Mr. Beanovi Rowana Atkinsona, série o Jamesi Bondovi především Daniela Craiga, Judi Denchovou a Rogera Moorea, seriál Doktor House Hugh Laurieho, sága Stmívání Roberta Pattinsona. K legendám patří i Bob Hoskins, Donald Pleasence, Malcolm McDowell, Christian Bale, Ben Kingsley, Jeremy Irons, Alec Guinness, Colin Firth, Emma Thompsonová, Helen Mirrenová, Hugh Grant či David Niven. Jacqueline Bissetová zůstane pro většinu Středoevropanů už asi navždy především kráskou z belmondovské klasiky Muž z Acapulca. K proslulé komické skupině Monty Python patřili herci John Cleese, Michael Palin, Graham Chapman či Eric Idle. Megahvězdou současnosti je Keira Knightleyová. Jako Spiderman se v posledních letech proslavil Andrew Garfield, v sérii Mission: Impossible a Star Trek Simon Pegg. Brutální komika je typická pro Sachu Barona Cohena.

Skotem byl první představitel Jamese Bonda a herecká legenda Sean Connery. Série o Harry Potterovi proslavila Robbie Coltranea, série Pán prstenů Billy Boyda, seriál Doctor Who Karen Gillanovou a Petera Capaldiho.

Z Velšanů proslul scenárista, režisér a spisovatel Terry Jones, člen komediální skupiny Monty Python. Nejslavnějšími velšskými herci jsou Catherine Zeta-Jonesová, Richard Burton a Anthony Hopkins. Ray Milland získal Oscara. Velkofilm Titanic učinil všeobecně známým Ioana Gruffudda, sága Twilight Michaela Sheena, romantická klasika Notting Hill Rhyse Ifanse, série o Jamesi Bondovi Desmonda Llewelyna (ztvárnil výstrojního důstojník Q v sedmnácti bondovkách), série Piráti z Karibiku Jonathana Pryce, seriály Misfits a Hra o trůny Iwana Rheona.

V modelingu proslula Naomi Campbellová či Kate Mossová. Legendou dokumentárních pořadů BBC je zoolog David Attenborough. Další televizní hvězdou, která překročila hranice Británie, je kuchař Jamie Oliver, moderátor motoristického pořadu Jeremy Clarkson či porotce Simon Cowell z formátů typu Pop Idol.

Věda[editovat | editovat zdroj]

Přírodní a technické vědy[editovat | editovat zdroj]

Základy moderní fyziky vystavěl Isaac Newton, biologie Charles Darwin. Studiemi elektromagnetismu otevřel před moderní vědou široké obzory Michael Faraday. Rozhodující pokroky v oblasti informatiky učinil Alan Turing. Tim Berners-Lee vynalezl systém World Wide Web. James Prescott Joule zkoumal vztah tepla, práce a energie. Asi nejslavnějším vědcem současnosti je Stephen Hawking. Otcem imunologie a objevitelem první vakcíny historie, vakcíny proti pravým neštovicím, byl Edward Jenner. John Dalton rozvinul moderní atomovou teorii. Charles Babbage a Ada Lovelaceová jsou jedněmi z vylézců počítače. Autorem vlivné teorie "sobeckého genu" je Richard Dawkins. Joseph John Thomson objevil elektron. Astronom Edmond Halley dal jméno nejznámější kometě. Robert Hooke formuloval zákon o přímé úměrnosti velikosti deformace a napětí v deformovaném tělese. William Harvey objevil krevní oběh, Henry Cavendish vodík, zakladatelem elektrochemie byl Humphry Davy. Zakladatelem rentgenové spektroskopie byl William Lawrence Bragg (narozený v Austrálii). Joseph Priestley objevil oxid uhličitý a kyslík. Předchůdcem informatiky byl matematik George Boole. K objevu struktury DNA výrazně přispěla Rosalind Franklinová. George Stephenson vynalezl parní lokomotivu. Za prosazení evoluční teorie se rval Thomas Henry Huxley. Vznik fotografie by nebyl možný bez díla chemika a fyzika Johna Herschela. Matematik G. H. Hardy předložil zásadní příspěvky o teorii čísel. Jane Goodallová proslula svým výzkumem šimpanzů. Jev interference světla vysvětlil Thomas Young. Antisepsi do lékařství zavedl Joseph Lister. Matematik John Couch Adams předpověděl čistě na základě výpočtů objev planety Neptun. Matematik Andrew Wiles podal důkaz Velké Fermatovy věty. William Oughtred zkonstruoval logaritmické pravítko. Arthur Eddington svými měřeními během zatmění Slunce prokázal platnost Einsteinovy obecné teorie relativity - tu dnes rozvíjí například Roger Penrose. Zakladatelem sporné eugeniky byl Francis Galton. Fred Hoyle plamenně odmítl teorii Velkého třesku, nicméně dal jí jméno. Průkopníkem ve výzkumu světla jako zdroje energie je William Crookes. Výzkum magnetismu a elektřiny zahajoval William Gilbert. Možnosti vektorové analýzy objevil Oliver Heaviside. Pojem "dinosaurus" zavedl Richard Owen. Chronofotografickou techniku vyvinul Eadweard Muybridge. Matematik John Venn stvořil tzv. Vennovy diagramy, široce použitelné napříč obory. Thomas Newcomen sestrojil stroj pro čerpání vody z dolů. První funkční parní lokomotivu sestrojil Richard Trevithick. Matematickou statistiku zakládal Ronald Fisher. William Lassell objevil Saturnův měsíc Triton. Neurolog Oliver Sacks proslul literárním zpracováním svých případů a popularizací výzkumu mozku. Nobelovu cenu za fyziku získali Paul Dirac, James Chadwick, John William Strutt, William Henry Bragg, Peter Higgs, Charles Glover Barkla, Owen Willans Richardson, Edward Victor Appleton, George Paget Thomson, Patrick Blackett, Cecil Powell, Martin Ryle, Nevill Francis Mott, Anthony James Leggett a Antony Hewish. Za chemii Francis William Aston, Dorothy Hodgkinová, Frederick Soddy, Norman Haworth, Robert Robinson, Harry Kroto a John Kendrew. Za fyziologii Francis Crick, Maurice Wilkins, Andrew Fielding Huxley, Alan Lloyd Hodgkin, Charles Scott Sherrington, Henry Hallett Dale, Peter Mansfield, John Sulston, Paul Nurse, Tim Hunt, Richard John Roberts, John Vane, Rodney Robert Porter a Edgar Douglas Adrian.

K rozvoji britské vědy ovšem významně přispěli i Skotové. Svou úpravou parního mechanismu rozpoutal průmyslovou revoluci James Watt. Dějiny fyziky, obzvlášť výzkumu elektromagnetismu, jsou nepředstavitelné bez Jamese Clerka Maxwella. I vynálezce telefonu Alexander Graham Bell se narodil ve Skotsku. Alexander Fleming objevil penicilin. Za Skota lze považovat i fyzika Williama Thomsona (Kelvina). John Logie Baird je jedním z vynálezců televize. John Napier objevil logaritmy a zavedl desetinnou čárku. Charles Lyell byl jedním ze zakladatelů moderní geologie. James Dewar vynalezl termosku. Robert Brown definoval tzv. Brownův pohyb. Zakladatelem termodynamiky byli Joseph Black či William John Macquorn Rankine. Významným matematikem byl Colin Maclaurin. John Boyd Dunlop vynalezl pneumatiku. David Brewster byl průkopníkem optiky. James Gregory patří ke spolutvůrcům dalekohledu. Daniel Rutherford dokázal jako první izolovat dusík. Vynálezcem procesu dialýzy byl Thomas Graham. Na vynálezu radaru se podílel Robert Watson-Watt. William Ramsay a Charles Thomson Rees Wilson získali Nobelovu cenu za fyziku, za chemii Alexander Robertus Todd, za fyziologii John James Rickard Macleod a James W. Black.

Z Velšanů se nejvíce prosadil Alfred Russel Wallace, jeden z otců evoluční teorie. Brian Josephson získal Nobelovu cenu za fyziku, Martin Evans Nobelovu cenu za fyziologii a lékařství. Matematik Robert Recorde zavedl symbol =. Vynálezce David Edward Hughes mj. zdokonalil mikrofon.

Humanitní vědy a filozofie[editovat | editovat zdroj]

Z Anglie pocházel zakladatel středověkých škol, biskup a filozof Alcuin, který pak působil na kontinentě, Anglickou scholastiku tvořili zakladatel dialektiky Anselm z Canterbury, zakladatel politologie Jan ze Salisbury, Roger Bacon, Robert Grosseteste, Jan Duns Scotus nebo William Ockham. Mezi filozofy raného novověku vynikli zejména Francis Bacon, empiristé Thomas Hobbes a John Locke, na něž navázali idealistický filosof George Berkeley, osvícenec Thomas Paine nebo skeptik David Hume. Zvláštní odnoží britského empirismu je "skotská filozofie", někdy popisovaná jako Scottish School of Common Sense,[52] k níž patřil například Adam Smith či Thomas Reid.

V 19. století zde působili utilitaristé Jeremy Bentham a John Stuart Mill (již jeho otec James Mill byl významným ekonomem), nebo filozof a sociolog Herbert Spencer. Pro filozofii 20. století jsou zvláště významní logik a filozof Bertrand Russell, originální platonik Alfred North Whitehead, logici George Boole nebo Alan Turing, filozofický antropolog Gregory Bateson, politický filozof Isaiah Berlin nebo morální filozofové Bernard Williams a Alasdair MacIntyre.

Britskou filozofii 20. století významně spolutvořili také emigranti. Z Rakouska do Spojeného království přišel Ludwig Wittgenstein a političtí exulanti Arthur Koestler a Karl Raimund Popper, z Československa Ernest Gellner, z Maďarska filozof matematiky Imre Lakatos a z Polska Leszek Kołakowski.

Jedním z největších ekonomů a mužem, jenž měl rozhodující vliv na euro-americkou hospodářskou politiku třiceti zázračných let po druhé světové válce byl John Maynard Keynes. Zakladatelkou feministické filozofie byla Mary Wollstonecraftová. Klasikem demografie je Thomas Robert Malthus, ekonomie David Ricardo, mj. autor teorie komparativní výhody tvrdící, že vzájemný mezinárodní obchod je vždy výhodný pro všechny strany, či Alfred Marshall. Archeolog Howard Carter objevil Tutanchamonovu hrobku, jeho kolega Arthur Evans vykopal palác v Knóssu na Krétě. Beda Ctihodný založil anglickou historiografii, klasickou práci o dějinách starého Říma předložil Edward Gibbon. Významným historikem umění byl John Ruskin. Nobelovu cenu za ekonomii získal Ronald Coase. Edward Bradford Titchener patřil k zakladatelům psychologie.

Ze Skotů se prosadil James Frazer, který sepsal proslavenou knihu Zlatá ratolest, základní práci moderní antropologie, religionistiky a etnografie. Ronald David Laing byl představitelem tzv. antipsychiatrie, filozof Alasdair MacIntyre komunitarismu, John Muir byl průkopníkem environmentalismu. Hnutí free school v 60. letech inspiroval filozof Alexander Sutherland Neill. Angus Deaton a James Mirrlees získali Nobelovu cenu za ekonomii.

Velšan Geoffrey z Monmouthu byl jedním z prvních britských historiků a do značné míry stojí za popularitou legendy o králi Artušovi. Zakladatelem kulturálních studií byl Raymond Williams. Průkopníkem psychoanalýzy v Británii a prvním Freudovým životopiscem byl jiný Velšan, Ernest Jones.

Sport[editovat | editovat zdroj]

Stadion ve městě Cardiff, kde se hraje ragby

Velká Británie je kolébkou fotbalu, liga se hraje od srpna do května. Nejslavnějšími kluby Chelsea FC, Manchester United, Liverpool, Arsenal FC, Glasgow Rangers, Celtic FC a národní mužstvo patří ke světové špičce. Druhým nejoblíbenějším sportem je ragby. Nejdůležitější zápasy ragbyové ligy se hrají na stadionech Twickenham v Londýně, Millennium v Cardiffu a Murrayfield v Edinburghu od března do října. Ze Skotska pochází golf, v r. 1650 se hrál už na 12 místech. Oficiální pravidla ustavil v r. 1897 Královský golfový klub sv. Andrewa a poté golf pronikl do celého světa. Ve Skotsku se hraje Scottish Open Golf a po celé zemi mnoho větších i lokálních turnajů profesionálů i amatérů. Kriket hrají od konce 18. stol. všichni a všude, po víkendech před každým domem. Největší kriketovou arénou je Lord’s v Londýně.

Jezdectví označil za sport král Karel II. Stuart Od té doby se konají pravidelně např. Grand National v Aintree v Liverpoolu, Scottish Grand National v Ayru a Derby a Oaks v Epsomu. Největším tenisovým turnajem je Wimbledon. Ve Velké Británii je také mnoho lehkoatletických mítinků, turnajů v baseballu i v dalších sportech.

Britská města se příkladně starají o sportování občanů,[zdroj?] v každém je aspoň jeden bazén a sportovní středisko. Populární je aerobik, jóga, bojové umění. V parcích jsou cyklotrasy i chodníky pro jogging. Romantický venkov Východní Anglie je jednou z oblíbených oblastí pro cykloturistiku. Populární je jachting, túry na koních, horské túry, alpinismus, rafting, létání na rogalech či v balonu. Na venkov se chodí i rybařit, platí však různě přísná místní omezení. Dále tu jsou volně přístupná golfová hřiště a velmi oblíbený je běh po centru Londýna.

Lewis Hamilton je trojnásobný mistr světa ve Formuli 1, jeden titul má James Hunt, Nigel Mansell, Jenson Button a Damon Hill. Fotbalovými legendami jsou Bobby Charlton a Bobby Moore.

Skotskou trenérskou fotbalovou legendou je Alex Ferguson. Jeho slavným předchůdcem v Manchesteru United byl Matt Busby. Držitelem Zlatého míče je Denis Law. Nejúspěšnějším skotským tenistou je vítěz Wimbledonu Andy Murray. Trojnásobným mistrem světa ve Formuli 1 se stal Jackie Stewart, dvojnásobným Jim Clark. V závodech rally se proslavil Colin McRae. Šest zlatých olympijských medailí má rychlostní cyklista Chris Hoy. Velšskými fotbalovými legendami jsou John Charles, Ryan Giggs, Mark Hughes či Ian Rush, ragbyovou legendou je Gareth Edwards.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Světová banka. GDP per capita, PPP (current international $) [online]. [cit. 2017-01-14]. Dostupné online.  
  2. ...the term ‘Britain’ is used informally to mean the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland.
  3. Guardian Unlimited Style Guide, Guardian News and Media Limited, 2007
  4. MURPHY, Dervla. A Place Apart. [s.l.] : Penguin Books Ltd., 1979. ISBN 978-0140050301.  
  5. https://www.iso.org/obp/ui/#iso:code:3166:GB - oficiální stránka ISO uvádějící Severní Irsko jakožto provincii (province)
  6. United Kingdom Mid-year Population Estimates 2012. Staženo 13. srpna 2013 (anglicky).
  7. http://www.theguardian.com/uk/2013/jan/14/secret-papers-royals-veto-bills [online]. .  
  8. http://www.bbc.com/news/education-28953881 - Deeply elitist UK locks out diversity at top
  9. https://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/416860-brexit-zaplatila-desitka-miliardaru.html- Brexit zaplatila desítka miliardářů
  10. BUMBACHER, Beat: Sieg für Brexit-Befürworter. Sprung ins Ungewisse (Vítězství pro přívržence brexitu. Skok do nejistoty). Neue Zürcher Zeitung, http://www.nzz.ch/meinung/kommentare/brexit-brexit-ja-kommentar-ld.91222?mktcid=nled&mktcval=107_2016-6-24#login, 24. června 2016, 07:05 hod. (německy).
  11. Swaine, Jon (13 January 2009). "Barack Obama presidency will strengthen special relationship, says Gordon Brown". The Daily Telegraph (London). Retrieved 3 May 2011.
  12. Kirchner, E. J.; Sperling, J. (2007). Global Security Governance: Competing Perceptions of Security in the 21st century. London: Taylor & Francis. p. 100. ISBN 0-415-39162-8
  13. The Committee Office, House of Commons. DFID's expenditure on development assistance [online]. UK Parliament, 19 February 2009, [cit. 2013-04-28]. Dostupné online.  
  14. Ministry of Defence [online]. Ministry of Defence, [cit. 2012-02-21]. Dostupné online.  
  15. Speaker addresses Her Majesty Queen Elizabeth II [online]. UK Parliament, 30 March 2012, [cit. 2013-04-28]. Dostupné online.  
  16. GAZDÍK, Roman. Velký bratr v nové podobě: Vězňům budou všity čipy. Aktuálně.cz [online]. 2008-01-17 [cit. 2011-03-13]. Dostupné online.  
  17. English language – Government, citizens and rights Directgov [online]. [cit. 2011-08-23]. Dostupné online.  
  18. Commonwealth Secretariat – UK [online]. Commonwealth Secretariat, [cit. 2011-08-23]. Dostupné online.  
  19. a b c Languages across Europe: United Kingdom [online]. BBC, [cit. 2013-02-04]. Dostupné online.  
  20. Booth, Robert."Polish becomes England's second language", 30 January 2013. Ověřeno k 4 February 2012. 
  21. BADE, Klaus L.. Evropa v pohybu. 1. vyd. Praha : Nakladatel Lidové noviny, 2005. 497 s. ISBN 30-7106-559-5. S. 328-329.  
  22. a b "David Cameron immigration pledge 'failed spectacularly' as figures show net migration almost three times as high as Tories promised", The Independent, 26. února 2015. 
  23. Settlement [online]. Home Office, August 2011. Dostupné online.  
  24. "British Census: Islam Fastest-Growing Faith in England; Christians Drop to 59% of Population". CNS News.
  25. "UK Muslim demographics". The Daily Telegraph.
  26. "Almost a quarter of state school pupils are from an ethnic minority", The Guardian, 22 June 2011. 
  27. Goldfarb, Jeffrey."Bookish Britain overtakes America as top publisher", RedOrbit, 10 May 2006. 
  28. William Shakespeare (English author) [online]. Britannica Online encyclopedia, [cit. 2006-02-26]. Dostupné online.  
  29. "MSN Encarta Encyclopedia article on Shakespeare".. http://encarta.msn.com/encyclopedia_761562101/Shakespeare.html. Retrieved 26 February 2006. 
  30. "William Shakespeare".. Columbia Electronic Encyclopedia. http://encyclopedia2.thefreedictionary.com/Shakespeare%2c+William. Retrieved 26 February 2006. 
  31. Early Welsh poetry [online]. BBC Wales, [cit. 2010-12-29]. Dostupné online.  
  32. Lang, Andrew[1913](2003). History of English Literature from Beowulf to Swinburne. Holicong, PA: Wildside Press, 42. ISBN 978-0-8095-3229-2. 
  33. "Mystery of Christie's success is solved", 19 December 2005. Ověřeno k 14 November 2010. 
  34. Edinburgh, UK appointed first UNESCO City of Literature [online]. Unesco, [cit. 2015-03-09]. Dostupné online.  
  35. Swift, Jonathan; Fox, Christopher(1995). Gulliver's travels: complete, authoritative text with biographical and historical contexts, critical history, and essays from five contemporary critical perspectives. Basingstoke: Macmillan, 10. ISBN 978-0-333-63438-7. 
  36. "Bram Stoker."(PDF), 23 April 1912. Ověřeno k 1 January 2011. 
  37. a b 1960–1969 [online]. EMI Group, [cit. 2015-03-09]. Dostupné online.  
  38. a b "Paul At Fifty", Time, 8 June 1992. 
  39. a b Most Successful Group Guinnessova kniha rekordů 1999, p. 230. Retrieved 19 March 2011.
  40. British Citizen by Act of Parliament: George Frideric Handel [online]. UK Parliament, 20 July 2009, [cit. 2015-03-09]. Dostupné online.  
  41. Andrews, John."Handel all'inglese", Playbill, 14 April 2006. Ověřeno k 11 September 2009. 
  42. Citron, Stephen(2001). Sondheim and Lloyd-Webber: The new musical. London: Chatto & Windus. ISBN 978-1-85619-273-6. 
  43. "Beatles a big hit with downloads", 25 November 2010. Ověřeno k 16 May 2011. 
  44. EMI: British rock legends get their own music title for PlayStation3 and PlayStation2, tisková zpráva, [cit. 9 March 2015], Dostupné on-line.
  45. Khan, Urmee."Sir Elton John honoured in Ben and Jerry ice cream", 17 July 2008. 
  46. Alleyne, Richard."Rock group Led Zeppelin to reunite", 19 April 2008. Ověřeno k 31 March 2010. 
  47. "Floyd 'true to Barrett's legacy'", BBC News, 11 July 2006. 
  48. Holton, Kate."Rolling Stones sign Universal album deal", Reuters, 17 January 2008. Ověřeno k 26 October 2008. 
  49. Walker, Tim."Jive talkin': Why Robin Gibb wants more respect for the Bee Gees", The Independent, 12 May 2008. Ověřeno k 26 October 2008. 
  50. Corner, Lewis."Adele, Coldplay biggest-selling UK artists worldwide in 2011", Digital Spy, 16 February 2012. Ověřeno k 22 March 2012. 
  51. "Brit awards winners list 2012: every winner since 1977". The Guardian (London). Retrieved 28 February 2012.
  52. (2000)in Fieser, James: A bibliography of Scottish common sense philosophy: Sources and origins. Bristol: Thoemmes Press. Ověřeno k 17 December 2010. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MORGAN, K. O, a kol. Dějiny Velké Británie. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2011. ISBN 978-80-7106-432-9.  

Související články[editovat | editovat zdroj]

Seznam aktuálního počasí


Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Oficiální informace[editovat | editovat zdroj]

Další informace[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Spojené_království&oldid=15466406
Stránka byla naposledy upravena 18. 10. 2017 v 10:40. Editovat celý článek Spojené království.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy