Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů je české občanské sdružení,[1] které se zabývá studiem sekt a nových náboženských směrů. Předsedou sdružení je Ivan Štampach, dále v ní aktivně působí např. Zdeněk Vojtíšek, Aleš Opatrný či Prokop Remeš. Již od svého vzniku pořádá semináře a poradnu pro veřejnost. Vydává časopis Dingir, který vychází ve stejnojmenném nakladatelství. Šéfredaktorem časopisu je Zdeněk Vojtíšek.
Společnost pro studium sekt a nových náboženských směrů bývá řazena k antikultovním hnutím[2][3]. Členská základna sdružení (méně než 20 členů) má velice blízko ke křesťanskému pohledu na svět (Zdeněk Vojtíšek je bývalý ředitel křesťanského nakladatelství Oliva, Prokop Remeš je pracovník pastorační terapie v psychiatrické léčebně v Praze, Tomáš Novotný přednáší na Husitské teologické fakultě Univerzity Karlovy, Aleš Opatrný je římskokatolickým knězem atd.), přesto však ve svých materiálech používají takřka výhradně argumentaci typickou pro sekulárně orientovanou opozici.[4]
Sdružení vzniklo v roce 1993 transformací z organizace Exodos (Ekumenická společnost pro studium sekt a nových náboženských hnutí) za účelem shromažďování informací o nových náboženských hnutích působících nejen v České republice.
V době registrace občanského sdružení ministerstvem vnitra dne 16. 7. 1993 byli jeho členy „především odborníci, popřípadě studenti, zabývající se problematikou nových náboženských směrů“. Předsedou sdružení byl doc. ThDr. Tomáš Novotný, místopředsedou MUDr. Prokop Remeš, mluvčím PhDr. Zdeněk Vojtíšek.[5]
V roce 1999 popisuje povahu sdružení Dušan Lužný takto: „Představitelé (sdružení) jsou velmi často mediálně vytíženi“ a „fakticky vytvářejí obraz sekt na veřejnosti. (...) Ostrost náboženského konfliktu a obraz nových náboženských hnutí, který je v široké veřejnosti vytvářen, lze poměrně dobře rekonstruovat již jen z názvů knih a novinových článků.“[6]