Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Německo je federativní parlamentní zastupitelská demokratická republika.
Obsah |
Německý parlament je jednokomorový, tvořený Německým spolkovým sněmem (německy Deutscher Bundestag) a spolkové rady (německy Bundesrat) bývá pouze mylně považována za druhou komoru parlamentu. Ve skutečnosti jde o zprostředkovatele zájmu spolkových vlád reprezentující německý federalismus.
Poslanci Spolkového sněmu jsou voleni na čtyři roky ve všeobecných, bezprostředních, svobodných, rovných a tajných volbách (čl. 38 ZZ německé ústavy). Každý volič má dva hlasy, jedním volí přímo konkrétní osobnost, druhý odevzdává stranickým kandidátům (stranám), kteří jsou zvoleni podle poměrného volebního systému. Dvě stě devadesát devět poslanců v parlamentu zastoupených stran je voleno přímo a minimálně stejný počet mandátů obsadí kandidáti ze stranických kandidátek. Stávající počet poslanců je v důsledku existence tzv. převislých mandátů 603, v příštích letech se díky plánované reformě sníží. Spolkový sněm přijímá a schvaluje zákony a schvaluje rozpočet. Poslanci se účastní volby spolkového prezidenta na Spolkovém shromáždění, volí soudce ústavního soudu a hlasují o vyhlášení krizového, respektive obranného stavu (Spolková republika Německo vzhledem k svým historickým zkušenostem nepředpokládá, že by kdy nějakou zemi napadla). Pravomoci a vrchní velení armády přecházejí během krizového stavu do rukou spolkového kancléře (čl. 115a ZZ německé ústavy). Spolkový sněm dále volí spolkového kancléře a dohlíží na Spolkovou vládu a jí podřízené instituce. Předsedu Spolkového sněmu určí tajná volba. Je zvykem, že křeslo předsedy náleží nejsilnější straně, křesla místopředsedů ostatním parlamentním frakcím podle velikosti. Důležitou součástí práce poslanců je činnost ve výborech Spolkového sněmu.
Spolková rada (Bundesrat) je svébytným orgánem reprezentujícím německý federalismus. Je tvořena 69 zástupci jednotlivých spolkových zemí (počet křesel je státům přiřazen podle obydlenosti) a proto není nijak speciálně volena. Její členové mají imperativní mandát, což znamená, že jsou při hlasování vázáni postojem svých zemských vlád. Vláda je povinna předložit Spolkové radě před zasláním do Spolkového sněmu všechny legislativní návrhy.
Prezidenta volí Spolkové shromáždění (Bundesversammlung) na pět let a může být zvolen i na druhé funkční období (čl. 54 ZZ). Zástupcem Spolkového prezidenta je předseda Spolkové rady. Spolkový prezident zastupuje Německo navenek, uzavírá mezinárodní smlouvy, vyhlašuje a podepisuje zákony, uděluje milost. Dále má právo navrhnout volbu nového spolkové kancléře (čl. 63 ZZ), jmenuje a odvolává ho na žádost Spolkového sněmu, jmenuje a odvolává spolkové ministry na návrh kancléře, jmenuje a odvolává spolkové soudce, úředníky, důstojníky a poddůstojníky, svolává Spolkový sněm a může ho ve výjimečných případech rozpustit (čl. 68 ZZ). Může také vyhlásit stav ústavní nouze (čl. 81 ZZ). Aby jeho nařízení nabyla platnosti, musí být v naprosté většině kontrasignována spolkovým kancléřem nebo příslušným ministrem. Práci prezidenta podporuje Spolkový prezidiální úřad (Bundespräsidialamt), jehož vedoucí má právo účastnit se zasedání vlády.
Je nejvyšším ústavním orgánem výkonné moci v Německu. Tvoří ji spolkový kancléř a v současné době třináct spolkových ministrů (čl. 62 ZZ). Spolková vláda přijímá rozhodnutí v zahraničněpolitických i vnitropolitických otázkách, má právo zákonodárné iniciativy, v přesně vymezených případech může vydávat vládní nařízení (čl. 80 ZZ). Zasedání kabinetu se kromě členů Spolkové vlády účastní i vedoucí Úřadu spolkového kancléře (Bundeskanzleramt) se svým náměstkem, vedoucí Spolkového prezidiálního úřadu, vedoucí Spolkového úřadu pro tisk (Bundespresseamt) a pověřenec vlády pro kulturu a média (Kulturstaatsminister). Směrnice pro práci kabinetu jako celku určuje spolkový kancléř (čl.65 ZZ). Ministři a ministryně vedou své resorty na vlastní odpovědnost, jsou jmenováni a mohou být kdykoli odvoláni prezidentem (na základě návrhu kancléře).
Spolkový kancléř předsedá Spolkové vládě a na základě návrhu prezidenta jej volí Spolkový sněm. Pokud prezidentský kandidát nezíská potřebnou většinu, může Sněm navrhnout a zvolit vlastního kandidáta. Kancléř je volen na čtyři roky a může být odvolán Spolkovým sněmem pouze v případě tzv. „konstruktivního veta nedůvěry“. Chce-li Spolkový sněm vyjádřit nedůvěru kancléři, musí tak učinit hlasováním o novém kandidátovi, pro kterého se musí vyjádřit většina poslanců. Spolkový kancléř nemusí být členem Spolkového sněmu. Na jeho návrh jmenuje prezident ostatní členy vlády, on sám jmenuje jednoho ministra svým zástupcem, spolkovým vicekancléřem.
Na základě své obsáhlé kompetence je Spolkový ústavní soud nejvyšším strážcem německé ústavy. Vůči všem ostatním ústavním orgánům (Spolkovému sněmu, Spolkové vládě, Spolkové radě i Spolkovému prezidentovi) je nezávislý, samostatný a má s nimi rovné postavení. V jeho kompetenci je řešení sporů ústavních orgánů (Organstreit), sporů mezi Spolkem a spolkovými zeměmi i mezi jednotlivými spolkovými zeměmi (föderaler Streit). Dále se zabývá ústavními stížnostmi občanů a obcí, kontrolou norem, zjišťuje protiústavní zaměření politických stran, kontroluje průběh voleb, projednává žalobu na spolkového prezidenta a spolkové soudce, zabývá se možným porušováním občanských práv a svobod. Spolkový ústavní soud byl zřízen zákonem z roku 1951 a sídlí v Karlsruhe. Sestává ze dvou senátů, které při rozdílných právních názorech tvoří plénum Spolkového ústavního soudu. V každém senátu zasedá osm soudců, polovinu z nich volí Spolkový sněm, druhou polovinu Spolková rada. Funkční období soudců je dvanáct let; opětovné zvolení do úřadu je nemožné. Tři členové každého senátu jsou vybíráni z řad soudců nejvyšších zemských soudů. Předsedu a místopředsedu volí střídavě Spolkový sněm a Spolková rada.
| Spolková země | Hlavní město | Rozloha (km²) | Počet obyvatel(2) | ||
|---|---|---|---|---|---|
| 1 |  Země Bádensko-Württembersko (Land Baden-Württemberg) |
Stuttgart | 35.751,65 | 10.717.000 | |
| 2 |  Svobodný stát Bavorsko (Freistaat Bayern) |
Mnichov (München) | 70.549,19 | 12.444.000 | |
| 3 |  Země Berlín (Land Berlin) |
(1) | 891,75 | 3.388.000 | |
| 4 |  Země Braniborsko (Land Brandenburg) |
Postupim (Potsdam) | 29.477,16 | 2.568.000 | |
| 5 |  Svobodné hanzovní město Brémy (Freie Hansestadt Bremen) |
Brémy (Bremen)(1) | 404,23 | 663.000 | |
| 6 |  Svobodné a hanzovní město Hamburk (Freie und Hansestadt Hamburg) |
(1) | 755,16 | 1.735.000 | |
| 7 |  Země Hesensko (Land Hessen) |
Wiesbaden | 21.114,72 | 6.098.000 | |
| 8 | .svg){kind=small} Země Meklenbursko-Přední Pomořansko (Land Mecklenburg-Vorpommern) |
Schwerin | 23.174,17 | 1.720.000 | |
| 9 |  Země Dolní Sasko (Land Niedersachsen) |
Hanover (Hannover) | 47.618,24 | 8.001.000 | |
| 10 |  Země Severní Porýní-Vestfálsko (Land Nordrhein-Westfalen) |
Düsseldorf | 34.042,52 | 18.075.000 | |
| 11 |  Země Porýní-Falc (Land Rheinland-Pfalz) |
Mohuč (Mainz) | 19.847,39 | 4.061.000 | |
| 12 |  Země Sársko (Land Saarland) |
Saarbrücken | 2.568,65 | 1.056.000 | |
| 13 |  Svobodný stát Sasko (Freistaat Sachsen) |
Drážďany (Dresden) | 18.414,82 | 4.296.000 | |
| 14 |  Země Sasko-Anhaltsko (Land Sachsen-Anhalt) |
Magdeburk (Magdeburg) | 20.445,26 | 2.494.000 | |
| 15 |  Země Šlesvicko-Holštýnsko (Land Schleswig-Holstein) |
Kiel | 15.763,18 | 2.829.000 | |
| 16 |  Svobodný stát Durynsko (Freistaat Thüringen) |
Erfurt | 16.172,14 | 2.355.000 | |
|
(1) Městské státy Berlín a Hamburk jsou tvořeny městy, které se jmenují stejně. K městskému státu Brémy (Freie hansestadt Bremen) patří kromě hlavního města Brém ještě přístavní město Bremerhaven. |
|||||
Spolkové země se dále dělí na 438 okresů (Kreise).
Pět největších měst (dle stavu v prosinci 2006):
Albánie • Andorra • Arménie¹ • Ázerbájdžán² • Belgie • Bělorusko • Bosna a Hercegovina • Bulharsko • Černá Hora • Česko • Dánsko • Estonsko • Finsko • Francie • Gruzie² • Chorvatsko • Irsko • Island • Itálie • Kazachstán² • Kypr¹ • Lichtenštejnsko • Litva • Lotyšsko • Lucembursko • Maďarsko • Makedonie • Malta • Moldavsko • Monako • Německo • Nizozemsko • Norsko • Polsko • Portugalsko • Rakousko • Rumunsko • Rusko² • Řecko • San Marino • Slovensko • Slovinsko • Spojené království • Srbsko • Španělsko • Švédsko • Švýcarsko • Turecko² • Ukrajina • Vatikán
Teritoria, kolonie a zámořská území: Faerské ostrovy (DK) • Gibraltar (GB) • Guernsey (GB) • Jersey (GB) • Man (GB)
Území se sporným postavením: Kosovo • Podněstří • Severní Kypr
.svg){kind=small}
.svg){kind=small}
