Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Správa železniční dopravní cesty, státní organizace (zkratka SŽDC) je organizace, která plní funkci vlastníka a provozovatele dráhy, zajišťuje provozování, provozuschopnost, modernizaci a rozvoj železniční dopravní cesty. Také přiděluje kapacitu dopravní cesty na dráze celostátní a regionální ve vlastnictví České republiky.
Organizace byla založena k 1. lednu 2003 zákonem č. 77/2002 Sb. Obrat společnosti v roce 2004 činil 14,5 miliard Kč.
Obsah |
SŽDC objednávala u dalších společností provozování státních drah. Každá dráha má určeného jednoho provozovatele. Provozování dráhy spočívá zejména v její technicko-provozní obsluze a organizování (řízení) železniční dopravy, zaměstnanci provozovatele dráhy jsou tedy například výpravčí a další personál železničních stanic. Provozovateli většiny (9 444 km) státních železničních drah v České republice byly České dráhy a. s., několik krátkých regionálních tratí pak provozovaly jiné společnosti - Viamont (37 km), OKD, Doprava (20 km) a Klub přátel lokálky (5 km). České dráhy a SŽDC měly smlouvu, podle které ČD navíc zajišťovaly i údržbu drah. Úhrada ČD za tyto činnosti pak svou výší odpovídala poplatku, který ČD platily SŽDC za používání dopravní cesty (viz dále).
4. prosince 2007 vláda rozhodla, že od 1. dubna 2008 má být funkce provozovatele dráhy pro celostátní dráhu i regionální dráhy vlastněné státem převedena z Českých drah a. s. na SŽDC, včetně výkonných útvarů a činností.[1]
Novelizovaný zákon č. 77/2002 Sb. přesouvá k 1. červenci 2008 některé činnosti z Českých drah, a.s., na Správu železniční dopravní cesty, s.o. Jde například o údržbu tratí či vydávání jízdního řádu. Tímto krokem jsou posíleny rovné konkurenční podmínky pro všechny dopravce. Oficiálně se od uvedeného data stala SŽDC provozovatelem dráhy, samotné řízení provozu výpravčími a dispečery však zůstává v rukou dopravce České dráhy.[2]
SŽDC přijímá žádosti drážních dopravců, kteří chtějí na státních dráhách provozovat dopravu. Jednu trať může užívat i více dopravců, SŽDC jim proto v souladu se zákonem přiděluje kapacitu dopravní cesty. Drážní dopravu na státních železničních dráhách provozují převážně České dráhy (osobní doprava) a ČD Cargo (nákladní doprava), ale i několik dalších dopravců, například Viamont, Railtrans, Veolia Transport Morava, OKD, Doprava, v nákladní dopravě je dopravců ještě mnohem více. Dopravce hradí vlastníkovi (správci) dopravní cesty poplatek za užívání dráhy. Maximální výše poplatku za použití dopravní cesty ve správě SŽDC je stanovena cenovým výměrem Ministerstva financí.
Dotovanou dopravu si u dopravců objednává stát, kraje a obce (v samostatné působnosti) a sjednává ji s nimi v rámci tzv. závazku veřejné služby. Stát (prostřednictvím Ministerstva dopravy) objednává některé dálkové vlaky, kraje takzvanou základní dopravní obslužnost a obce takzvanou ostatní dopravní obslužnost. Takoví objednatelé mají povinnost uhradit dopravci prokazatelnou ztrátu vypočtenou podle zákona. Objednávat dopravu si u dopravců však mohou i další subjekty nebo ji dopravci mohou provozovat na vlastní náklady.
Zákon stanoví, v jakém předstihu musí dopravce zažádat o kapacitu dopravní cesty. V letech 2005 a 2006 se projevila nepružnost tohoto systému, když dopravci, kteří zvítězili v některých výběrových řízeních na provozování dopravy v rámci závazku veřejné služby, již nedostali včas přidělenou kapacitu dopravní cesty, protože termín plánovaného převzetí dopravy neumožňoval po skončení výběrového řízení včasné požádání žádosti o kapacitu dopravní cesty. Kritici poukazují na to, že SŽDC a ČD jsou z minulosti zájmově provázané a že SŽDC má takto možnost postupovat vstřícněji vůči Českým drahám a ztěžovat jejich konkurentům vstup na dopravní trh.