Spratlyovy ostrovy

南沙群岛 Quần đảo Trường Sa Kalayaan Kepulauan Spratly Spratlyovy ostrovy
[[Soubor:{{{vlajka}}}|110px|Vlajka]] [[Soubor:{{{znak}}}|90px|Znak]]
Rozloha	5 km² ostrovů, roztroušených v oblasti o téměř 410 000 km²
Počet obyvatel	několik set až tisíc vojáků
Hustota zalidnění	os./km²
Jazyk	čínština, vietnamština, filipínština, malajština
Národnostní složení
Náboženství
Nejvyšší bod	bezejmenné místo ({{{výška nejvyšší hory}}} m n. m.)
Hlavní město
Nadřazený celek	Čína, Tchaj-wan, Vietnam, Filipíny, Malajsie
Druh celku	ČLR: část provincie Chaj-nan Tchaj-wan: podřízeno městu Kao-siung Vietnam: část provincie Khánh Hòa Filipíny: část provincie Palawan Malajsie: součást státu Sabah
Podřízené celky	asi 100 ostrovů
správce provincie
Hymna	[[{{{článek o hymně}}}|{{{hymna}}}]]
ISO 3166-2
Internetová doména	[[.{{{doména}}}]]
Telefonní předvolba
Časové pásmo	UTC +7 až +8

Mapa Spratlyových ostrovů

Spratlyovy ostrovy, čínsky 南沙群岛 (南沙群島, Nánshā Qúndǎo, Nan-ša čchün-tao, Ostrovy jižních písků), vietnamsky Quần đảo Trường Sa (Ostrovy dlouhých písků), filipínsky Kalayaan (Svoboda), malajsky Kepulauan Spratly, jsou souostroví v Jihočínském moři.

Tato skupina roztroušených útesů, ostrovů a atolů je jedním z faktorů nejistoty v jihovýchodní Asii. Částečně nebo zcela si na ně dělá nárok Čínská lidová republika, Tchaj-wan, Vietnam, Brunej, Malajsie a Filipíny. Na více než 40 větších ostrovech jsou rozmístěny vojenské posádky některého z těchto států. Důvodem zájmu o kontrolu ostrovů je jednak jejich strategická poloha u jedné z nejdůležitějších plavebních tras světa, jednak předpokládaná bohatá naleziště ropy.

[editovat] Dějiny

Podle čínských údajů měli Číňané tyto ostrovy odedávna obývat a také je jako první zakreslit do map. Do 19. století byly ostrovy také navštěvovány čínskými rybáři kvůli doplnění zásob pitné vody.

1864 připlula britská válečná loď a některé ostrovy prohlásila za britské území. Odtud odvozují bývalé britské kolonie Malajsie a Brunej své nároky na některé jižní ostrovy v souostroví.

Mezi lety 1933 a 1955 považovala Francie celé souostroví za součást své kolonie Francouzská Indočína.

Během druhé světové války (konkrétně v dubnu 1939) obsadilo ostrovy japonské námořnictvo. Na 3,5 km² velkém ostrově Itu Aba postavili Japonci opěrný bod pro svou ponorkovou flotilu. Po kapitulaci Japonska v roce 1945 se tato země musela v Sanfranciské mírové smlouvě nároku na Spratlyovy ostrovy vzdát. Ostrovy opět přešly pod správu Francie jako koloniální mocnosti v Indočíně.

Po porážce Čankajškova Kuomintangu na čínské pevnině, během stahování jeho jednotek na Tchaj-wan, obsadil několik Spratlyových ostrovů (včetně Itu Aba), které dodnes zůstávají pod kontrolou Čínské republiky. Čínská lidová republika na to zareagovala tím, že v roce 1951 vznesla nárok na celé souostroví. Po porážce Francouzů v indočínské válce se Francie ostrovů vzdala. Jak Severní, tak Jižní Vietnam vznesly nároky, žádné ostrovy však ještě neobsadily.

Územní nároky Čínské lidové republiky

V roce 1968 jeden filipínský obchodník vznesl nárok na některé ostrovy jako na svůj soukromý majetek; následovalo obsazení osmi ostrovů filipínskými jednotkami.

Během vietnamské války byl v roce 1973 vydán vládní dekret, kterým se celé souostroví podřizuje jihovietnamské provincii Phước Tuy se sídlem ve Vũng Tàu. Rok na to také Jižní Vietnam některé ostrovy obsadil, čímž došlo k diplomatické krizi s Čínskou lidovou republikou. Po znovusjednocení Vietnamu v roce 1976 potvrdil socialistický Vietnam nároky na souostroví.

V roce 1978 prohlašuje filipínská vláda prezidenta Marcose asi 60 % ostrovů ležících západně od Palawanu za filipínské výsostné území.

Od roku 1980 se vedení ČLR rozhodlo přímo obsadit některé Spratlyovy ostrovy. Lidově osvobozenecká armáda k tomu nasadila obojživelné námořní jednotky. Vliv v regionu Čína dále posílila díky smlouvě s UNESCO na zabezpečení oceánografického výzkumu v této oblasti.

Přítomnost čínského námořnictva v blízkosti Vietnamem nárokovaných ostrovů vedla k vážné roztržce mezi oběma zeměmi. Došlo k potyčce nedaleko Johnsonova útesu, během které (1988) Číňané potopili dvě vietnamské lodě a trvale obsadili sedm ostrovů. Sedmdesát vietnamských vojáků při tom přišlo o život. Vietnamské ostrovy v bezprostřední blízkosti měly být blokovány čínským loďstvem, tato strategie však nebyla dlouhodobě úspěšná. Čína postavila na Fiery-Cross-Reefu vojenskou základnu.

V roce 1990 obsadily malajské ozbrojené síly tři ostrovy na jihu souostroví.

Od roku 1995 rozšířila ČLR své nároky také na Mischief-Reef, nárokovaný Filipínami. Z čínského pohledu je celé souostroví součástí provincie Chaj-nan a nejjižnější atol má současně být nejjižnějším bodem čínského území vůbec. Podle amerických údajů se na deseti Čínou obsazených ostrovech nachází až 1 000 vojáků Lidově osvobozenecké armády.

V roce 2002 byla sjednána pravidla pro lodní dopravu v oblasti.

[editovat] Literatura

• Kay Möller, Die Außenpolitik der Volksrepublik China 1949-2004, Eine Einführung, Wiesbaden 2005, ISBN 3-531-14120-1
• Hans Scheerer und Patrick Raszelenbeg: China, Vietnam und die Gebietsansprüche im Südchinesischen Meer, Institut für Asienkunde 2002, aktualizováno 2004, ISBN 3-88910-270-0

[editovat] Externí odkazy

• Satelitní fotografie Spratlyových ostrovů