Sprosté slovo

Sprostá slova (sprosté slovo odborně nazýváme vulgarismus) vyjadřují negativní a silně emotivní postoj k věci či člověku, vůči nimž jsou směrována. Používání sprostých slov v psaném i mluveném projevu je většinou společnosti považováno za nevhodné.

Sprostá slova se používají jako nadávka nebo jako prostředek k uvolnění vnitřního napětí (klení), popřípadě i pro jejich používání při významových konotacích v textu.

V českém jazyce se sprostá slova téměř výhradně týkají tabuizovaných témat, kterými jsou sexuální chování a vylučování moči nebo stolice.

Obecně

V některých kulturách jsou takováto slova tabuizována tak, že jejich použití na veřejnosti může být trestné. V některých zemích jsou filmová, televizní a rozhlasová díla za určitých okolností cenzurována tak, aby tato slova neobsahovala.

Někteří lidé namísto sprostých slov používají slova, která sama o sobě nejsou vulgarismem, ale začínají na stejné písmeno či slabiku jako jejich vulgární protějšky. Tím veřejnou cenzuru obcházejí. Takové slovo pak může žít vlastním životem.

Sprostá slova často pocházejí z cizího jazyka, se kterým se dané obyvatelstvo často stýká (například české kunda pochází zřejmě z latinského cunnus a do češtiny se dostalo přes středohornoněmecké kunt).

Jedním z dalších zdrojů sprostých slov je změna významu. Například slovo šukat znamenalo původně pouze pohybovat se v malém prostoru (je tak použito třeba v knize Babička od Boženy Němcové, ještě v Haškově Švejkovi psaném kolem roku 1920 a také například v F. L. Věkovi od Aloise Jiráska), zatímco dnes je užíváno jako vulgární výraz pro pohlavní styk. Podobný význam slova je zachován v polštině, která se od češtiny oddělila (znamená „hledat“). Podobný vývoj prodělalo dávno před tím slovo mrdat, které původně označovalo jen rychlý pohyb.

Odkazy

Literatura

• Šmírbuch jazyka českého, Patrik Ouředník, ISBN 80-7185-638-X
• Kryptadia : příspěvky ke studiu pohlavního života našeho lidu, K.J. Obrátil; s doslovem a životopisem K. J. Obrátila od Franze Schindlera. – Vyd. 3., Novodobé 2. – Praha: Paseka, 2000. – 3 sv.; Obsahem 3. dílu je slovník české vulgární slovní zásoby
• Velký slovník sprostých slov', Karel Jaroslav Obrátil. – V opr. podobě vyd. 1. – Praha: Lege artis, 1999. – 314 s.
• Etymologický slovník jazyka českého', Václav Machek. – Fotoreprint 3. vyd. z roku 1971. – Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 1997. – 866 s.
• Český etymologický slovník', Jiří Rejzek. – Vyd. 1. – Voznice: Leda, 2001. – 752 s.
• Šmírbuch jazyka českého, slovník nekonvenční češtiny, Patrik Ouředník (odp. red. Ondřej Pfeffer; předml. M. Hybler; red. O. Špilarová; sest. Ladislava Kettnerová). – 2. vyd. – Praha : Železný, 1992. – 451 s. ISBN 80-7116-007-5

Související články

Jazykový portál

• Slang
• Argot
• Nadávka
• Fucking – osada v Horním Rakousku
• Kunda – město v Estonsku
• Kategorie sprostých slov na Wikislovníku

Externí odkazy

• Poslanci zakázali televizím sprostá slova
• Reakce Tomáše Matonohy na tuto zákonnou úpravu (televize HBO, pořad Na stojáka [1])
• Nadávky a sprostá slova v japonštině
• Vývoj dítěte
• Seznam slovenských nadávek
• Lidová etymologie a vulgarismy v toponymech
• Slovník sprostých slov
• Gustovní klasifikace nadávek aneb Malé České Invektárium
• Slovník sprostých slov a vulgarismů
• Vidlákův Výkladový Slovník
• Sexuologický slovník – mezi mnoha odbornými termíny lze najít i názvosloví vulgarní nebo alespoň lidové