Sputnik 1

1957-001B (α2) - Sputnik 1
Název objektu	Sputnik 1
COSPAR	1957-001B (α2)
Katalogové číslo	2
Start	4. října 1957, 19:28:34 UTC
Kosmodrom	Bajkonur
Nosná raketa	R-7
Stav objektu	zanikl v atmosféře
Zánik	3. ledna 1958
Provozovatel	OKB-1 (SSSR)
Výrobce	OKB-1 (SSSR)
Kategorie	technologická družice
Hmotnost	83,6 kg

Sputnik 1 (Rusky Спутник) byla první umělá vesmírná družice Země, odstartovala kosmickou éru.

[editovat] Hlavní údaje

Byla zkonstruována koncem 50. let 20. století Sergejem Koroljovem v Sovětském svazu. Byla vynesena 4. října 1957 19:28 UTC upravenou dvoustupňovou nosnou raketou R-7, která byla z vojenské verze pro kosmonautiku upravena a přejmenována na raketu Sputnik. Odstartovala z kosmodromu Bajkonur na území Kazašské SSR. Vypuštěna byla v rámci Mezinárodního geofyzikálního roku. Patří do kategorie vědeckých družic.

Obsahovala vysílač, který od 4. října do 25. října 1957 vysílal na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz pípavý signál, který se ve své době stal symbolem počátku kosmické éry. Vysílaný signál umožňoval poprvé prověřovat zkreslení při přenosu s orbitální dráhy, tedy i vlastnosti atmosféry a ionosféry. Družice oblétala Zemi do 3. ledna 1958, kdy po 1440 obletech vstoupila do zemské atmosféry a shořela.

Počáteční parametry orbitální dráhy: výška 215 x 939 km, sklon 65,1°, doba oběhu 96,2 min, rychlost 7,8 km/s.

[editovat] Konstrukce družice

Družice měla sférický tvar o průměru 58 cm a hmotnosti 83,6 kg. Její tělo bylo vyrobeno ze dvou hliníkových polosfér o tlouštce stěny 2 mm. Uvnitř byly umístěny dva vysílací moduly, bateriový blok, ventilační systém a čidla teploty a tlaku. Polosféry byly spojeny a utěsněny, vnitřek družice byl napuštěn dusíkem o tlaku 1,3 atm. Vnější plášť družice byl rovněž sférický a zabezpečoval tepelné stínění jádra družice. Tloušťka jeho stěny byla 1 mm. K vnějšku družice byly připojeny dva páry dipólových antén o délkách 2,9 a 2,3 m. Ty byly uchyceny pružinovým mechanizmem, který po dosažení oběžné dráhy zajistil jejich rozevření na 70°.

Vysílače pracovaly na frekvencích 20,005 a 40,002 MHz. Vysílaný signál byl modulován frekvencí cca. 1 kHz s délkou impulzu 0,3 s a stejně dlouhou pauzou. Oba vysílače se během vysílání impulzu a mezery střídaly. Vysílač o výkonu 1 W bylo možné poměrně snadno zachytit a monitorovat běžnými radiopřijímači s příslušným frekvenčním pásmem.

Vnitřní ventilátor hnal dusíkovou atmosféru kolem přístrojů a chladné zadní polosféry družice a tím zajišťoval tepelnou regulaci. Spínán byl při vzrůstu teploty nad 30 °C a opětovně vypínán při poklesu pod 23 °C.

Napájení zabezpečoval blok 3 AgZn baterií o celkové hmotnosti 51 kg, které měly dostatečnou kapacitu pro zásobování přístojů po dobu 14 dní.

[editovat] Související články

• Sputnik

[editovat] Zdroje

[editovat] Literatura

• LÁLA, Petr; VÍTEK, Antonín. Malá encyklopedie kosmonautiky. Praha : Mladá fronta, 1982.

[editovat] Externí odkazy

• 1957-001B (α₂) - Sputnik 1 na SPACE 40 (česky)
• Článek o Sputniku 1 (česky)
• Stránka o Sputniku na webu NASA
• www.ian.cz, Instantní pamětník 18 - dobové materiály
• www.ian.cz, Před 50 lety odstartoval Sputnik
• Záznam pípání Sputniku 1 pořízený z tehdejšího Čechoslovenska

Související články obsahuje Portál Kosmonautika