Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
 |
Faktická přesnost tohoto článku je zpochybněna. Relevantní diskuse je na diskusní stránce. |
Srebrenický masakr (července 1995) byla dle oficiálních údajů největší masová vražda v Evropě po druhé světové válce, při níž mělo být příslušníky Vojska Republiky srbské zavražděno asi 8 000[1] Bosňáků (většinou mužů).
Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii klasifikoval toto vraždění jako genocidu. Událost vedla k pádu nizozemské vlády, jejíž jednotky měly Srebrenicu zabezpečovat.
Obsah |
Počátkem 90. let 20. století se z přicházejícími změnami ve střední a východní Evropě začala měnit i situace na Balkáně. Na jedné straně se otevíraly emancipační tendence jednotlivých států Jugoslávie, na straně druhé snahy o udržení její celistvosti. Poměrně rychlé vyhlášení samostatného Chorvatska a Bosny a Hercegoviny bez řešení statutu Srbů, kteří obývali části těchto republik v dominantním postavení, mělo za následek vyhlášení samostatnosti Republiky Srbská krajina na území Chorvatska a Republiky srbského národa v Bosně a Hercegovině. Postupně vznikaly mezi jednotlivými etniky boje, které přerostly v občanskou válku, kterou nejvíce trpělo civilní obyvatelstvo. Vojáci pravidelných armád, polovojenské jednotky i námezdní žoldáci na všech stranách konfliktu prováděli vraždy, masakry a znásilňování nepřátelského etnika, loupili a vypalovali jim domy. Aby bylo zabráněno těmto excesům, ustanovila OSN roku 1991 vojenské jednotky UNPROFOR, které od roku 1992 měly zabraňovat vraždění civilního obyvatelstva vytvářením tzv. "bezpečných zón."
Město Srebrenica na východě Bosny a Hercegoviny bylo muslimskou enklávou, jenž bylo ustanoveno v dubnu bezpečnou zónou a obsazeno jednotkami UNPROFOR. V okolí Srebrenice však žilo ve vesnicích srbské obyvatelstvo, které bylo od roku 1992 masakrováno muslimskými silami pod vedením Nasera Oriće, jenž měl jednu ze základen přímo v Srebrenici.[2] [3] [4] [5] Tyto bosenské jednotky, v jejichž řadách bojovali i mudžahedíni z muslimských zemí, prováděly na srbském obyvatelstvu vraždy a znásilňování, loupily a zapalovaly vesnice. Počet srbských obětí bývá někde uváděn zhruba na 1 000 až 1 500.[6], ovšem když se v roce 2005 v několik kilometrů vzdáleném Bratunaci odhaloval památník obětem bosenských masakrů, hovořilo se o více než třech tisícovkách srbských obětí.
Dne 6. července 1995 v časných ranních hodinách začali město odstřelovat příslušníci Vojska Republiky srbské, jejichž část byla rekrutována z okolních vesnic, kde předtím docházelo k masakrům Srbů. Město Srebrenicu chránilo 600 nizozemských vojáků UNPROFOR a vojáci 28. divize bosensko-muslimské armády, kteří následně podnikli protiútok. 8. července bylo město odstřelovánu znovu, přičemž bylo zasaženo stanoviště Nizozemců. Ti se stáhli a byli paradoxně odstřelováni Muslimy, kteří jednoho vojáka OSN zabili. Následující den pokračovalo srbské odstřelování a z města uprchly tisíce civilistů. Srbové obsadili další pozorovací stanoviště sil OSN a vzali jako rukojmí asi 30 nizozemských vojáků. 10. a 11. července mělo dojít k leteckým útokům na Srby, ale nakonec k tomu nedošlo i kvůli tomu, že Srbové hrozili, že v případě útoku zabijí nizozemské rukojmí. V tomtéž období se 28. divize bosensko-muslimské armády, která v bojích utrpěla ztrátu asi 2 tisíc mužů, začala postupně stahovat, i když byla početně silnější, než útočící srbské jednotky. Její vojska odcházela směrem ke Snagovu a zbylí vojáci museli složit zbraně, přičemž byli zajati srbskými silami. 12. července 1995 začaly autobusy odvážet zbývající ženy a děti na muslimská území, muži však zůstali izolováni. Celkem Srebrenicu opustilo dle Světové zdravotnické federace 35 632 lidí.
Dne 13. července 1995 byli ve skladišti ve vesnici Kravica zabiti první muslimští zajatci. Nizozemští vojáci předali Srbům kolem 5 tisíc uprchlíků, skrývajících se na základně v Potočari, výměnou za 14 zadržovaných vojáků OSN. Masakr probíhal i v dalších dnech, dle oficiálních údajů bylo zabito přes přes 8 tisíc muslimských mužů. Došlo k znásilnění i vraždám žen a nezletilých dětí[7]. Po jednání mezi OSN a bosenskými Srby byli poslední nizozemští vojáci UNRPOFOR propuštěni, ale museli zanechat zbraně, vybavení a zásoby. Kvůli působení nizozemské jednotky došlo následně k pádu nizozemské vlády.[8] Mezinárodní trestní tribunál pro bývalou Jugoslávii klasifikoval toto vraždění jako genocidu[9].
Bosenští Srbové tento masakr později přiznali, ovšem některá srbská i světová média tvrdila, že počet 8 000 zavražděných bosenských muslimů je přehnaný a že není doložitelný.[10] [11] [12] Seznam osob pohřešovaných nebo zabitých v Srebrenici obsahuje 8 373 jmen.[13] Od konce bosenské války byly exhumovány ostatky zhruba 8 000 obětí, z nichž kolem 3 000 bylo dosud identifikováno.[14] Za Srebrenický masakr byli odsouzeni tito bosenskosrbští velitelé: podplukovník Dragan Obrenović na 17 let vězení, Momir Nikolić na 27 let vězení, Vidoje Blagojevič na 18 let vězení a Dragan Jokić 9 let vězení. V roce 2003 byl vydán zatykač i na bosenskomuslimského velitele Nasera Oriće. Hlavní žalobkyně OSN Carla del Ponteová žádala trest 18 let odnětí svobody, ovšem Naser Orić byl odsouzen k trestu 2 let vězení, jenž byl v červenci 2008 odvolacím soudem zrušen. V únoru roku 2007 mezinárodní soud v Haagu konstatoval, že srebrenický masakr je genocidou. Zároveň konstatoval, že Srbsko za něj sice nenese přímou zodpovědnost, nicméně že mu nezabránilo a nepotrestalo jeho viníky, což byla jeho povinnost.[15]
Kolem Srebrenického masakru se objevuje řada okolností, z nichž mnohé z nich jsou podloženy důvěryhodnými zdroji i svědectvími. Např. ve zprávě generálního tajemníka OSN Report on Srebrenica z roku 1999 Report of the Secretary-General Pursuant to General Assembly Resolution 53/35 (1998), Section IV, paragraph C.115.[16] se objevují údaje o tom, že myšlenka „srebrenického masakru“ byla uvažována dříve, než se tomu tak stalo. Dalšími nejasnými záležitostmi je stažení velitelů bosensko-muslimských vojsk před bosensko-srbským útokem či ignorování toho, že muslimská vojska prováděla ze Srebrenice, kontrolované vojsky UNPROFOR, útoky proti srbským civilistům, končících zvěrstvy, aniž by se o tom světové společenství zajímalo. Pravděpodobně nejvíc otázek se objevuje kolem počtu obětí Srebrenického masakru, kterých se podařilo identifikovat pouze 3 tisíce.[17]. Objevují se úvahy o tom, že část obětí mohou být ostatky Srbů, zabitých při předchozích útocích Muslimů, či muslimští vojáci, zabití v boji při obraně Srebrenice.[18] [19] K dohadům o skutečných událostech ve Srebrenici a okolí bohužel přispívá i ignorování svědectví některých důvěryhodných účastníků tamních událostí, mezi něž patří velitel vojsk OSN v Bosně generál Phillippe Morillon, jehož závažné svědectví u mezinárodního soudu v Haagu nevyvolalo žádný zájem médií.[20]