Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Zámek Koloděje (označovaný též jako Kolodějský zámek, dříve Státní zámek Koloděje) stojí na území městské části Praha-Koloděje u východního okraje Prahy. Stojí nedaleko jádra bývalé vsi Koloděje ve vstupní části rozsáhlé Kolodějské obory vyhrazené směrem k Hájku. Postupnými přestavbami vznikl barokní zámek z původní gotické tvrze (hradu), která ve 13.–14. století střežila cestu z Prahy na Moravu.
Obsah |
Nejstarší dochovaná zmínka o tvrzi v Kolodějích je z roku 1346.[1]
Do kolodějského panství patřil les Vidrholec, který zasahoval ještě v 17. století až ke Kolodějům. Z důvodu staletého působení lapků a loupežníků musel v 16. a 17. století majitel panství na příkaz komorního soudu na dostřel od císařské silnice (vedoucí v té době přes dnešní Běchovice a Újezd nad Lesy) z bezpečnostních důvodů vysekávat stromy a křoviny.
Kolodějský hrad byl ve druhé polovině 16. století přestavěn na renesanční zámek, který však stále měl původní výraznou vysokou okrouhlou věž a dominantní polohu nad údolím. V narovnání synů Rouse z Vražkova z roku 1585 jsou zmiňovány věž, most a studnice, které měli užívat společně.[1]
Jan Adam Ondřej z Lichtenštejnu v letech 1706–1712 zahájil další přestavbu,[1] ve stylu vrcholného baroka na trojkřídlou stavbu na podkovovitém půdorysu s dvorem, který lemují hospodářské budovy. Za autora přestavby je považován italský architekt Domenico Martinelli, vnitřek zámku vyzdobil vídeňský štukatér Santini Bussi.[2]
V souvislosti s přestavbou zámku byla přirozená sídelní struktura vsi ovlivněna záměrnými přestavbami a změnami vedení hlavních cest v obci, které umožnily zahuštění zástavby. Vedení hlavní přístupové cesty předjímalo přesunutí jádra vsi od brodu do horní části, k němuž došlo až ve 20. století.[1]
Středověká podoba hradu ani podoba po první přestavbě na zámek však není přesně známa, dochoval se rovněž stavební plán přestavby z roku 1806. Podoba zámku v roce 1800 je zachycena na rytině z roku 1800, pořízené podle Wolfovy kresby v Herbenových Böhmens Burgen.[1]
V roce 1806 prošel zámek další přestavbou v duchu klasicismu a romantismu , při níž zámek přišel o hradní věž.[1] [2]
V roce 1346 byli majiteli hradu Rokycanští. V letech 1356–1359 jej vlastnil Mikuláš Rytíř, v letech 1359–1375 Jan Jindřich, markrabě moravský, od roku 1392 až do doby 1436 byli majiteli Rotlevové, v roce 1518 Vilém Kostka z Postupic, v letech 1518–1545 Václav Mandelík z Chrástu, v letech 1545–1549 Gabriel Klenovský ze Ptení, mistr Tomáš z Javořice a Albrecht Lhotický ze Lhotic, v letech 1549–1563 Anežka Závěřická z Milhostic, v letech 1563–1586 Rousínové z Vražkova, v letech 1586–1588 Jan z Lobkovic, Vilém starší Malovec, Václav Homut z Harasova a jeho manželka Eva Malovcová, v letech 1588–1589 Vilém starší Malovec, v letech 1589–1597 Jaroslav Smiřický ze Smiřic, v letech 1597–1604 Kateřina z Házmburka, v letech 1604–1623 opět Smiřičtí ze Smiřic.
Když Albrecht z Valdštejna rozprodával majetek svých vzdálených příbuzných Smiřických, jejichž majetek by byl jinak konfiskován, v roce 1623 koupil kolodějské panství i zámek (hrad) Karel, kníže z Lichtenštejna.[3] Pánům z Lichtenštejna byl zámek československým státem v roce 1919 konfiskován.[1] [3]
Po konfiskaci zámku Lichtenštejnům v něm v roce 1919 občas pobýval T. G. Masaryk, než přesídlil do Lán.[1]
V únoru 1920 správa statků Lichtensteinských požádala československé úřady, aby mohla do zámku přestěhovat své centrální ředitelství za tím účelem prováděny byly v zámku stavební adaptace. Okolní občanstvo uspořádalo proti tomu 30. května 1920 tábor lidu a sepsalo rezoluci proti zneužití zámku a proti jeho poškozování. Lichtenštejnští ještě v dopise v roce 1920 označovali zámek za své vlastnictví.[4] [5]
V letech 1927–1937 vlastnili zámek Vladimír a Anna Holekovi, v letech 1937–1946 ing. Antonín Kumpera, ředitel Waltrovky, jemuž byl v roce 1946 (oficiálně 1948) opět konfiskován.[1]
Během války sloužil zámek jako útočiště pro několik velvyslanců, od roku 1943 tam byly uschovány obrazy Národní galerie.[6]
Kumperovi na konci války kvůli lidovým nepokojům v Kolodějích přesídlili do domu v Platnéřské ulici v Praze. V srpnu 1945 vydal národní výbor v Kolodějích Kumperům osvědčení o státní a národnostní spolehlivosti, podle něhož nebyli v době německé okupace ve spojení s Němci, chovali se jako dobří Češi a měli sociální cítění. V neprospěch Antonína Kumpery bylo později použito to, že nacistický správce Gustav Klestil jej po dobu války nechal ve vedení firmy Walter.[6]
V prosinci 1945 byl Antonín Kumpera i jeho bratr a otec zatčeni a pak rok a půl vězněni pro údajnou kolaboraci s Němci, mezitím jim byla znárodněna i továrna Walter, jejíž nové vedení pak odmítlo s Kumperou spolupracovat. Zámek byl znárodněn vědomým zneužitím Benešova dekretu č. 108/1945 Sb.[6]
V roce 1947 převzalo zámek ministerstvo vnitra a zřídilo v něm školu Sboru národní bezpečnosti. V roce 1948 [7] byl zámek oficiálně zabaven a vládou předán k užívání prezidentu Klementovi Gottwaldovi, kterému při té příležitosti 2. července 1948 bylo uděleno čestné občanství Koloděj. Gottwald však, podobně jako předtím Masaryk, brzy nato přesídlil do Lán a v kolodějském zámku byla obnovena vyšší politická škola Sboru národní bezpečnosti.[1]
V 50. letech si v podzemních prostorách zřídila Státní bezpečnost vězení.[7] [3] Byli zde vězněni například Gustáv Husák, Vlado Clementis, Marie Švermová nebo Artur London.[8]
Z roku 1955 se dochovaly doklady, že se ze zámku odstěhovala Pohraniční stráž.[1]
Od roku 1955 zámek využívá úřad vlády a vláda ke slavnostním účelům a důležitým jednáním.[7] Dohadovala se zde například kupónová privatizace nebo rozdělení Československa.[3]
Československý stát užíval zámek od roku 1946 až do svého zániku v roce 1992.
Zámek pak přešel na Českou republiku.[1] Vláda jej používá ke svým výjezdním zasedáním.[3]
Antonín Kumpera, někdejší majitel, průmyslník, letec a automobilista, emigroval do Argentiny a pak žil až do své smrti v Brazílii.[6] [7]
Nejvyšší soud po roce 1990 uznal, že konfiskace majetku rodu Kumperových byla zneužitím Benešových dekretů v zájmu nastupujícího totalitního režimu.[6]
Vítězslav Kumpera, vnuk Antonína Kumpery, požádal o vrácení zámku s oborou, restaurací a jízdárnou v roce 1991. Když stát odmítl zámek vydat, obrátil se na soud.
Pozemkový úřad hlavního města Prahy, který žádost obdržel v roce 1997,[3] mu zámek a další objekty (podle některých zdrojů jen jízdárnu a další objekty ve vlastnictví města Prahy [9]) vydal v lednu 2007, avšak vláda žalobou dosáhla v březnu 2007 předběžného opatření Obvodního soudu pro Prahu 9, jímž byla právní moc rozhodnutí pozemkového úřadu zmrazena. Kumperu zastupuje advokát Tomáš Chlost. Kumpera se soudí také o některé budovy (resp. lesík na Václavce [6]) na Smíchově a údajně už mu byly vráceny některé nemovitosti v centru Prahy (domy v Platnéřské a Havelské ulici [6]).[7]
18. ledna 2008 rozhodl Obvodní soud pro Prahu 9 (předseda senátu Jiří Malý) o vydání zámku vlastníkovi, jímž je Vítězslav Kumpera. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových se proti rozsudku neúspěšně odvolal.[7] [10] [3] [8] Městský soud v Praze platnost rozsudku potvrdil 13. října 2008.
Kolodějskou restauraci a jízdárnu spravuje v současné době městská část Praha-Koloděje.[6] 19. února 2008 zamítl Obvodní soud pro Prahu 9 (soudce Jiří Malý) žalobu, jíž městská část a magistrát žádaly zrušit rozhodnutí pozemkového úřadu. Městská část žalobu neopírala o Benešovy dekerety, ale argumentovala vypršením lhůty k požádání o majetek, přičemž soud rozhodl, že bylo oprávněné použít delší lhůty, uvedené v Zákoně o půdě.[11]
Ke konfiskaci byl zneužit Benešův dekret č. 108/1945 Sb., avšak z archivu se podařilo získat záznam z tajné porady ministrů spravedlnosti, financí a národního správce ze 17. prosince 1948, podle nějž se usnesli, že nejsou dány podmínky pro konfiskaci, ale přesto je zapotřebí konfiskaci provést.[7]
Kumpera hodlá na zámku vybudovat rodinné muzeum Antonína Kumpery a továrny Walter [7] [6] a zámek pronajímat též Úřadu vlády České republiky.[6] Obrovské, nyní nefungující divadlo v jízdárně hodlal rekonstruovat a pronajímat jej například pro taneční zábavy.[6]
Zámek není dlouhodobě veřejně přístupný, pouze čas od času bývá jednorázově zpřístupněn.
Ve směru od Královic, podél východního okraje obory a k Běchovicům, prochází červeně značená pěší turistická trasa č. 0008.
