Střída (mluvnice)

Střída, často též ablaut (z němčiny), je v lingvistice specifická změna fonémů, obvykle samohlásek, v kořenech slov při flexi, tj. při skloňování nebo časování. Ablaut se vyvinul v praindoevropštině v důsledku posunů přízvuku a redukcí nepřízvučných slabik - toto střídání pak bylo analogicky rozšířeno do většiny slovních kategorií a stalo se jejich příznakem. Souvislost střídání přízvuku a ablautového stupně je v nejstarších jazycích ještě dobře zřetelná. Ide. *hési = č. "jsi" s přízvukem na kořeni (*hes), ale *hsté "jste", s přízvukem na sufixu. "Základní vokál", tradičně rekonstruovaný jako *e, třebaže se spíše ve fázi, kdy se ablaut vyvíjel, jednalo o *a, nabýval různých podob, redukoval se či naopak dloužil a měnil svoji kvalitu, takže hovoříme o tzv. kvantitativním ablautu, tedy stupni základním - e -, stupni dlouženém - e: - a stupni redukovaném, kdy vokál zaniká (srovnatelně se střídáním -e- v č. blbec - blbce) a ablautu kvalitativním, kdy se střídají *e a *o.

[editovat] Příklady

• Čeština: vezu – vozím (e se mění v o), smrt – umírat (slabikotvorné r se mění v ír)
• Germánské jazyky: typické střídání kmenových samohlásek při tvoření minulých a trpných tvarů silných a nepravidelných sloves, např. sloveso dát:

angl. give – gave – given

něm. geben – gab – gegeben

niz. geven – gaf – gegeven

švéd. giva – gav - given

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Jazyk

• Morfoném
• Přehláska
• Střídnice

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.