Střední anomálie

Střední anomálie je jedním z elementů dráhy, popisujících pohyb kosmického tělesa (přirozeného, např. planety, komety apod., nebo umělého) v kosmickém prostoru. Vyjadřuje úhel, který by opsal průvodič polohy tělesa pohybujícího se po kruhové dráze o poloměru r rovném velké poloose a skutečné dráhy od okamžiku průchodu periapsidou (pericentrem) T₀ do daného okamžiku T. Značí se M a vyjadřuje se ve stupních, řidčeji v radiánech (rad).

Hodnota střední anomálie se rovná

M = n(T − T₀),

kde n je střední denní pohyb, T₀ je okamžik průchodu periapsidou (pericentrem) a T je okamžik, pro který počítáme hodnotu střední anomálie. Obvykle se přepočítává do intervalu 0° ≤ M < 360°.

U eliptických drah se střední anomálie rovná úhlu, který opíše průvodič tělesa pohybujícího se po skutečné výstředné (excentrické) dráze (tzv. pravá anomálie v), pouze při jeho průchodu apsidami (pericentrem a apocentrem) dráhy; v ostatních bodech dráhy se střední a pravá anomálie liší tím více, čím větší je hodnota excentricity dráhy e.

V některých případech, zejména u parabolických a hyperbolických drah, se hodnota střední anomálie neuvádí; místo toho je součástí elementů dráhy udání okamžiku průchodu tělesa pariapsidou (pericentrem) dráhy T₀. Z výše uvedené rovnice vyplývá, že pro okamžik T = T₀ je M = 0.