Stachelberg (dělostřelecká tvrz)

Jediný vybudovaný srub na této tvrzi je T-S 73 Polom

Dělostřelecká tvrz Stachelberg (někdy také označována českým názvem Babí) byla v letech 1937 a 1938 budována jako součást stálého československého opevnění. Nachází se na východním výběžku Krkonoš (kóta 632 Hřebínek) v blízkosti Rýchorského pralesa nad obcí Babí mezi městy Trutnov a Žacléř. Jejím úkolem bylo chránit Libavské sedlo, zemskou bránu mezi hřbetem Krkonoš a Vraními horami, kterou pravidelně v minulosti využívaly cizí armády pro vpády do Čech (např. v roce 1866 během prusko-rakouské války 1. armádní sbor generála Bonina) nebo například husité pro vpády do Slezska. Tvrz nebyla stavebně dokončena a dnes je v ní zřízeno vojenskohistorické muzeum.

[editovat] Projektování výstavba tvrze

Tvrz byla projektována jako jeden z pilířů obrany Trutnovska. Tvořilo ji celkek 12 tvrzových srubů, z nichž 11 bylo propojeno podzemními chodbami.Od ledna 1938 se oficiálně začal používat název: Ježová hora. Jednalo se o:

Výstavba tvrze byla zahájena na podzim 1937 firmami Ing. Zdenko Kruliš – Praha Konstruktiva. s. – Praha. Stavebně měla být dokončena na podzim roku 1939. Na stavbě tvrze pracovalo nepřetržitě ve třech směnách 1 500 dělníků. Za jeden rok stavebních prací se podařilo v podzemí vylámat všechny chodby, ubytovací sály, skladiště i prostory pro elektrárnu další technické zázemí, vybetonovány však byly pouze některé části podzemí (celkem asi 10 %). Veškerý vytěžený materiál se používal na terénní úpravy na povrchu tvrze k zarovnání veškerých terénních nerovností, úvozů sníženin. Tak by se stal povrch tvrze snadno přehlednou postřelovatelnou plochou, která nespokytuje útočníkům možnost úkrytu.

Po dokončení měla být tvrz vyzbrojena celkem deseti 100mm houfnicemi vz. 38 s dostřelem 12 km rychlostí palby až 20 běžel/.; osmi 4,7cm protitankovými kanóny vz. 36 s dostřelem 6 km rychlostí střelby 35 běžel/. několika desítkami těžkých lehkých kulometů pro obranu nejbližšího okolí vlastního povrchu tvrze.

Pro tvrze byla plánována posádka 778 mužů (46 důstojníků, 15 rotmistrů, 717 mužů), spolu s nimi mělo být v podzemí ubytováno dalších asi 240 mužů – dvě roty pěchoty – pro boj na povrchu tvrze. Tvrz měla v případě úplného obklíčení stáleho vedení boje odolávat nepříteli až dva měsíce, na tak dlouho byly kalkulovány zásoby munice, potravin, pohonných hmot dalšího vybavení.

Skořápka pěchotního srubu T-S 74U silnice se zabetonovanou šachtou

[editovat] Mobilizace, Mnichovská dohoda a vyklizení tvrze

Veškeré stavební práce na tvrzi ustaly dne 23. září 1938, když byla vyhlášena všeobecná mobilizace československé armády. Tvrz, ačkoli nebyla dokončena, byla obsazena vojáky 17. hraničářského pluku z Trutnova, nouzově vyzbrojena a připravena k obraně. Zdaleka však nemohla plnit úkoly ani nároky na ni kladené.

Osádka tvrze se účastnila drobných ozbrojených střetnutí s příslušníky sudetoněmeckého Freikorpsu, kteří na území Československa pronikali z Liebau (dnes polskáLubawka) . Ke skutečnému bojovému nasazení však nedošlo.

Dne 29. září 1938 byla v Mnichově podesána Mnichovská dohoda, která přisoudila pohraniční oblasti Československa včetně Trutnovska německé Třetí říši. Veškeré zbraně, zařízení a vybavení, stroje a stavební materiál byly z tvrze odvezeny. Vše, co nešlo nebo nebylo možno evakuovat, bylo zničeno. Při vyklízení podzemí provedli ženisté několik odstřelů, kterými zavalili štoly ústící na povrch a odvodňovací systém tvrze. Díky vydatným podzemním pramenům se podzemí naplnilo během několika dní vodou, která zabraňovala přístupu do nitra tvrze až do roku 2000.

Jako první vstoupili na československé území příslušníci 8. pluku III. pěší divize Wehrmachtu na tvrz konkrétně 9. rota tohoto pluku. Vhledem k tomu, že tvrz byla nedokončená, podzemí zatopené a v jejím blízkém okolí se nacházelo několik osad a vesnic, neměli Němci zájem na ní testovat zbraně, cvičit jednotky ani ji jinak využívat. Po celou válku tak byla opuštěná. V roce 1945 byly objekty v prostoru tvrze nouzově připraveny k obraně před postupující Rudou armádou, k žádnému boji zde však nedošlo.

Podzemí tvrze - zpřístupněná část

[editovat] Poválečné období a dnešní stav

Několik let po válce se ještě o vojenském využití uvažovalo, od 50. let však byla tato myšlenka opuštěna, stejně jako tvrze Stachelberg. Jediný dokončený objekt T-S 73 byl v 80. letech využíván jako skladiště chemikálií, které byly z objektu vyklizeny v roce 1990.

Od roku 1993 funguje na tvrzi neustále rozšiřované muzeum československého opevnění. K poslednímu rozšíření podzemní expozice došlo v létě 2007, kdy byla zpřístupněna část podzemních kasáren. Prohlídka podzemních prostor se tak prodloužila na 1 hodinu.

Provozovatelem muzea se stalo od počátku družstvo Fortis se sídlem v Trutnově. Pro všechny členy družstva je společné nadšení a zájem o historii československého opevnění. Tvrz uvádějí do původního stavu ve svém volném čase a bez nároku na odměnu, muzeum nemá žádného placeného zaměstnance a veškeré rekonstrukční práce jsou hrazeny pouze ze vstupného.

Postupně byl rekonstruován objekt T-S 73, kde je umístěna hlavní část expozice a který je dnes také jediným vstupem do podzemního komplexu (vstup s průvodcem minimálně 1× za hodinu dle aktuální informace na pokladně muzea). Dalším přístupným objektem je lehký objekt vz.37, který je vyzbrojen a uveden do stavu v roce 1938. Po povrchu a okolí tvrze provede návštěvníky naučná stezka, která již dne spojuje tvrz s dalšími postavenými objekty a lze po ní dojít až do několik kilometrů vzdálené Libče k objektu T-S 63 rovněž zpřístupněnému veřejnosti.

[editovat] Přístupové cesty

Autobusem z Trutnova nebo Žacléře (linka 690190), vystoupit na zastávce Babí-pevnost. Ze zastávky po značené cestě asi 300 m.

Autem nebo na kole po silnici č. 300 z Trutnova do Žacléře, parkoviště je u autobusové zastávky nad obcí Babí (z Trutnova 10 km, ze Žacléře 6 km).

[editovat] Externí odkazy

• Stránky dělostřelecké tvrze Stachelberg

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Stachelberg (dělostřelecká tvrz)