Stalinův pomník

Stalinův pomník v Praze bylo největší skupinové sousoší v Evropě, postavené na počest sovětského vůdce Josifa Vissarionoviče Stalina za kultu osobnosti v 50. letech 20. století.

Pohled ze západní strany z přístupového chodníku na Letenskou pláň

Kameny ze základu Stalinova pomníku byly dovezeny ze všech krajů tehdejší ČSR

[editovat] Vznik pomníku

Stavba byla zahájena 22. prosince 1949 za účasti Antonína Zápotockého. Vlastní práce na sousoší začala ale až v únoru 1952 a celé pak bylo odhaleno 1. května roku 1955 pod heslem „Svému osvoboditeli – československý lid“.

Sochařem byl Otakar Švec, který však před odhalením díla spáchal sebevraždu, architektem pak Jiří Štursa. Projekt umístil pomník na dobře viditelné místo nad letenské vyústění Čechova mostu. Byl ztvárněn jako řada za sebou stojících postav v čele s Josifem Stalinem; za ním stáli zástupci všech společenských tříd. Po jeho levé ruce stáli zástupci sovětského lidu (dělník, vědec, kolchoznice a rudoarmějec) a po jeho pravé ruce pak zástupci lidu českého (dělník, rolnice, novátor a vojín).^[1]

Pomník stál na rozsáhlé železobetonové konstrukci o výšce 15 metrů, zapuštěné do letenského svahu. Vlastní sousoší mělo rozměry: 15,5 m výšky, 12 m šířky a 22 m délky. V základech (7 metrů pod horní hranou podstavce) je zabudováno třiadvacet základních kamenů z nejrůznějších míst republiky (například část ze základů Staroměstské radnice, čedič z Řípu, onyx z Inovce, kámen z Ležáků a také část nejstarší slovanské baziliky z Velehradu). Náklady na stavbu tohoto monumentu byly 140 miliónů tehdejších korun, spotřebováno bylo 17 tisíc tun materiálu.

[editovat] Likvidace pomníku

Stalin ani Gottwald se odhalení pomníku již nedožili. Ani kamennému „osvoboditeli“ však nemělo být dopřáno shlížet na Prahu na věčné časy. Po vystoupení Stalinova nástupce N. S. Chruščova, který přišel s otevřenou kritikou stalinské éry a odsoudil tzv. Stalinův kult osobnosti, byli nuceni i komunisté v ČSR pomník zlikvidovat. Konečné rozhodnutí znělo monument nerozebrat (kvůli vysokým finančním nákladům), ale zbourat. Stalo se tomu tak v listopadu roku 1962. Destrukční práce si vyžádaly 4,5 milionu korun, dlažební kostky a nepoužitelný materiál byl odvezen do slepého ramene Vltavy u Rohanského ostrova (některé kousky však dodnes zdobí sbírky kuriozit mnoha Pražanů). Svoji funkci tak plnil jen pouhých sedm let. Odstřelován byl několik dní; celá akce byla přísně střežena, bylo zakázáno oblast fotografovat.

[editovat] Po zničení pomníku

Metronom umístěný v roce 1991 na místě původního Stalinova pomníku

Ústřední výbor KSČ přišel s myšlenkami na zbudování nové dominanty Prahy, roku 1988 Výbor zadal statikovi ke zjištění, kolik by mohl vážit nový monument na Letné. K jeho realizaci již nestačilo dojít. Po roce 1989 zde krátce působil rockový klub a také odtud vysílala první soukromá rozhlasová stanice.

Podstavec a jeho podzemní prostory jsou poškozené, betonové konstrukce se drolí, stropy prosakuje voda, ocelové výztuže korodují. Náklady na opravu se odhadují nejméně na 50 milionů korun.

Na podstavci dnes stojí pohyblivý metronom sochaře Vratislava Nováka z roku 1991.

[editovat] Budoucnost

V červnu byla 2000 vypsána veřejná soutěž na využití částí pomníku. Vítězným projektem se nakonec stala stavba oceanária společností Underwater World Oceanarium. Vzhledem k tomu, že Letná je podle územního plánu historickou zahradou, bude nutné v něm provést změnu tohoto území z historické zahrady na území se sportovně-kulturní funkcí, pod kterou spadá i akvaristika. Metronom by podle plánů měl zůstat na svém místě.

V podzemních prostorách pod pomníkem také proběhl průzkum jeskyňářů. Ti neobjevili žádné další tajné prostory (ač se o nich v minulosti často spekulovalo).

[editovat] Související články

• Socialistický realismus

[editovat] Poznámky

1. ↑ Tato podoba dala vznik lidovému pojmenování pomníku Fronta na maso, Jan Werich jej nazval tlačenicí.

[editovat] Externí odkazy

• Informace a fotografie na serveru Totalita
• Další fotografie
• Informace o pomníku