Hledat:

Invia.cz Last minute Tunisko Dovolená v Chorvatsku Pojeďte do Egypta Bulharsko Last minute Kréta
 

Stanislav Jandík

Stanislav Jandík
Stanislav Jandík
Narození 14. května 1902
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 1. srpna 1970 (ve věku 68 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Stanislav Jandík (14. května 1902 Praha1. srpna 1970 tamtéž) byl český spisovatel, grafik a redaktor.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Dopis Petra Bezruče Stanislavu Jandíkovi
Dopis Petra Bezruče Stanislavu Jandíkovi
Dopis Petra Bezruče Stanislavu Jandíkovi

Stanislav Jandík se narodil 14. května 1902 v Praze. Jeho otec Stanislav, pekařský dělník, trpěl tuberkulózou, nemohl pracovat v řemesle a živil se nádenickými pracemi. Matka Anna, rozená Lavírová, byla pradlena a posluhovačka. Z pěti bratří čtyři zemřeli ještě v dětství, poslední bratr Karel, kovodělník, zemřel v koncentračním táboře v Osvětimi.

Stanislav Jandík se vyučil v tiskárně grafikem, pracoval v různých tiskárnách. Byl členem dělnické odborové organizace Grafická beseda, která sídlila v Dělnickém domě v Hybernské ulici v Praze.

Poté byl čtyři roky bez zaměstnání, živil se ilustrováním, návrhy na plakáty, zhotovováním rytin a podobně. Po práci v tiskárně soukromě studoval střední školu – reálku, poté navštěvoval odborné kurzy Umělecko-průmyslové školy v Praze a Školy uměleckých řemesel v Brně. Pracoval jako redakční malíř v časopisech Ruch a Nový lid. Byl členem brněnské Levé fronty, kterou intelektuálně vedl Dr. Bedřich Václavek. Od roku 1931 byl v redakci časopisu Zlín (velké vydání), kam umisťoval články o SSSR, které mu posílal tajemník KSČ František Píšek.

Roku 1935 nastoupil jako redaktor Lidových novin v Praze a začal zároveň pracovat v nakladatelství Volná myšlenka, kde vydal zejména politickou a kulturně historickou práci Masaryk na Valašsku, o jeho boji za poslanecký mandát v roce 1907, kdy proti němu stála nejtemnější reakce, a knihu Železní tovaryši, obsáhlé kritické dílo o Tomáši Baťovi a jeho organizaci práce.

Po příchodu Němců do Československa odešel z novin, aby nemusel sloužit okupantům v tisku, a začal pracovat v nakladatelství Čin v Praze. Tam spolupracoval s Juliem Fučíkem, Dr. Bedřichem Václavkem, Jaroslavem Kratochvílem, prof. dr. Zdeňkem Pírkem a jinými. Rok 1940 byl jedním z jeho nejplodnějších. Vyšly mu hned tři knihy. o T. Baťovi, Petru Augustinu Šlechtovi a Františku Křižíkovi, za jeho dvě statě zařazené do souborného díla Bezručův hlas mu osobním dopisem poděkoval Vladislav Vašek alias Petr Bezruč.[1]

Za druhé světové války se zúčastnil v nekomunistickém protifašistickém odboji. Po květnu 1945 byl činný jako spisovatel. Vydal knihy T. G. M. v Lánech a Za nový řád – lidský a socialistický profil Jana Nerudy, jejichž styl vzbudil živou pozornost kvůli „křišťálově čistému stylu“, jak napsalo v recenzi Národní osvobození.

V roce 1949 vydal knihu Čaroděj houslí o světoznámém houslistovi Janu Kubelíkovi, ve které razil nové cesty reportážní beletrie. Na knize pracoval za války a její vydání viselo na vlásku. Kniha byla vytištěna na jaře roku 1949, ale nebyla předána do distribuce, protože vzápětí vyšel Zákon o nové úpravě nakladatelského podnikání. Nakladatelství Za svobodu bylo zrušeno. Kniha byla předložena publikačnímu odboru Ministerstva informací, který teprve nyní rozhodl o její distribuci, kterou pak prováděla Kniha lidu, družstvo pro ústřední distribuci knih v Praze.[2]

V roce 1950 vycházel v časopise Květen pod pseudonymem Václav Tůma jeho román Země duní, tento román z prostředí začátků dělnického hnutí byl pak v přepracované podobě v roce 1966 vydán pod názvem Zářící pochodeň.

Cca od roku 1951 byl v invalidním důchodu, dostával 2400 Kčs měsíčně, jak napsal do životopisu v roce 1951. Počátkem roku 1951, po vyjití knihy Čaroděj houslí, ho zkontaktovaly dcery Jana Kubelíka Anita a Mary, kvůli nesouhlasu s některými pasážemi knihy, týkajícími se otázky kdo byl pokračovatelem díla Jana Kubelíka, žádaly zastavení distribuce knihy a její revizi. K tomu nedošlo. Později se ale spřátelili natolik, že v letech 1951 až 1953 dělal Stanislav Jandík Anitě Kubelíkové sekretáře a pomáhal jí bojovat s úřední mašinérií tehdejšího režimu a vyřizoval pro ni věci od nákupu látky na večerní šaty, až po získání československého občanství a žádosti na uvolnění peněz z dědictví po otci, nuceně uložených na vázaném vkladu, na zakoupení koncertních houslí, jak o tom svědčí řada archivních dokumentů z pozůstalosti Stanislava Jandíka.

Do roku 1970, kdy zemřel na rakovinu žaludku, si přivydělával externí spoluprací s časopisy Květen a Přátelství a brigádou u horké sazby v tiskárně Pštrossova, kde se před mnoha lety vyučil. Přitom pracoval na rozšířené verzi knihy Čaroděj houslí pod názvem Vavříny i trny. Dokončil ji v roce 1970, jak svědčí dopis nabízející tuto beletristickou reportáž redakci Zemědělských novin do jejich románové přílohy, datovaný 9. června 1970, necelý měsíc před jeho smrtí. Bylo to období tuhé normalizace a tak není divu, že knihu s takovouto tematikou nakladatelství nepřijalo. Vzhledem k emigraci syna Rafaela na Západ nebyl ani Jan Kubelík persona grata a pokud jej režim nemohl vymazat z historie, alespoň nepodporoval rozšiřování publikací o něm..

Dobová kritika hodnotila jeho knihy, z nichž některé se dočkaly až čtrnácti vydání, velmi příznivě. Jandík byl zakladatelem spisovatelské metody umělecké reportáže. Literární vědec doktor Josef Strnadel píše, že "Jandík si počíná, jako by psal román, neporušuje však historickou pravdu, ačkoli fabuluje dosti rozsáhle, ale vždy v mezích materiálu, který sbírá velmi pečlivě, důkladně studuje, a kriticky hodnotí, třídí a vylučuje." O knize T.G. Masaryk v Lánech napsala Lidová demokracie, že je to žhavě citová reportáž. Jandík neulpívá monotónně na stejném stylu ve všech svých knihách, ale volí takový, aby se přimkl k postavě o níž kniha pojednává a odpovídá jejich povahovému a uměleckému profilu. V knihách o T.G. Masarykovi, jenž byl svým založením i názorem realista, kreslí jeho postavu věcným, střízlivým a vždy účinným stylem ve velkých rysech; v slovesném znázornění prostředí Franze Kafky uplatní styl s tónem slangu pražské židovské čtvrti; líčí-li mládí prezidenta Edvarda Beneše, vyhmátne podstatné vlivy rodiště a nesetře z vyprávění jeho bratří a sester krajový půvab života a řeči Plzeňska. Jan Kubelík byl romantik, formovaný idylickým charakterem svého rodiště, jako novoromantik se projevil i ve svém skladatelském díle. Od tohoto poznání vychází Jandíkovo pojetí jeho knihy o Janu Kubelíkovi. Stejně si počíná i v jiných svých knihách.

Přehled zaměstnání[editovat | editovat zdroj]

  • 1916 – 1922 grafik-rytec v tiskárně Cyrilometodějský tisk, Praha, Pštrossova ulice
  • 1922 – 1923 Průmyslová tiskárna Letná
  • 1923 Em. Starý, tiskárna
  • 1927 – 1931 časopisy Ruch a Nový lid, redakční malíř, Ilustrátor a reportér
  • 1931 – 1935 časopis Zlín (Velké vydání)
  • 1935 – březen 1939 Lidové noviny, Praha
  • 1939 – 1945 redaktor nakladatelství Čin, Praha
  • 1945 – 1949 svobodný novinář a spisovatel
  • 1949 – 1950 Československý svět.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Reference a poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Ke dvěma chybám, které v dopise Bezruč příspěvkům vytýká, vysvětluje Stanislav Jandík první překlep jako chybu sazeče ve druhé korektuře, která již nešla autorům ke schválení. Sám totiž v Brně v Pekařské ulici bydlel. Ohledně přesazení profesora Antonína Vaška do Brna Jandík uvádí, že si byl nuceného přesazení vědom, ale že nemohl do již tak nepohodlné knihy za protektorátu napsat plnou pravdu, aby neohrozil možnost jejího vydání
  2. Dopis ředitele Státního nakladatelství Karla Sedláčka Stanislavu Jandíkovi z 2. prosince 1950

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

 
Tento článek je převzat z české wikipedie - otevřené encyklopedie, originální článek naleznete na adrese: „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Stanislav_Jandík&oldid=16242219
Stránka byla naposledy upravena 13. 7. 2018 v 09:07. Editovat celý článek Stanislav Jandík.
Text je dostupný pod licencí Creative Commons Uveďte autora – Zachovejte licenci 3.0 Unported, případně za dalších podmínek. Podrobnosti naleznete na stránce Podmínky užití.
Další služby: Portál | Katalog | Hledej | Zprávy | Počasí | Kurzy | Práce | Slovník | TV | Online hry | Java hry | SMS | Loga a melodie | Chat | Fórum | Kontakt | Set-top-boxy