Stierlitz

Max Otto von Stierlitz (rusky Штирлиц) je hlavní hrdina ruské románové série Juliana Semjonova Sedmnáct zastavení jara (Семнадцать мгновений весны, první kniha vyšla v roce 1970), a stejnojmenného televizního seriálu, natočeného roku 1973 s Vjačeslavem Tichonovem v hlavní roli.

SS-Standartenführer Otto von Stierlitz byl ve skutečnosti plukovník Maxim Isajev, tajný agent KGB, který před infiltrováním SS Sicherheitsdienst operoval v Paříži a v Šanghaji. Podobně jako v románech Iana Fleminga o Jamesi Bondovi byly knihy inspirovány událostmi mezinárodní politiky, které však románově dotvářely a přetvářely. Stierlitz v nich například potlačil fiktivní Churchillův plán uzavřít mír s nacistickým Německem a zaútočit na Sovětský svaz. Také po svém návratu do Ruska byl Stierlitz/Isajev zatčen sympatizanty Beriji a před gulagem jej zachránila Stalinova smrt.

Protože knihy poskytovaly poměrně přesný náhled na KGB a její operační metody, vyskytly se spekulace, že Semjonov sám byl agentem KGB. Dílo poprvé publikováno v době, kdy se sovětský režim pokoušel obnovit reputaci KGB, která značně utrpěla rolí vykonavatele Stalinových excesů. Má se za to, že popularita Stierlitze vnímání KGB v Rusku pomohla^[zdroj?].

Stierlitz/Isajev byl považován za ideálního agenta. Narodil se ve středu Rusi a byl to renesanční člověk, schopný dokončit všechny mise, ale současně znalý i kultury a umění. Mluvil všemi evropskými jazyky vyjma irštiny a albánštiny. Nedával přednost násilí – má se za to, že ve své padesátileté kariéře agenta zabil pouze jednou. Podobně jako James Bond měl svůj oblíbený nápoj, kterým byl koňak. Jezdil automobilem značky Horch a na rozdíl od svého západního protějšku neměl slabost pro ženy (což neplatilo naopak – ženy pro něj slabost měly, což neváhal využít). Na svých cestách Evropou se Stierlitzovi stýskalo po rodném Rusku a často snil o návratu.

[editovat] Vtipy

Stierlitz jakožto superagent se v Rusku stal vděčným terčem vtipů, parodujících zejména jeho těsné úniky a zázračnou obratnost, s níž vodil za nos své esesácké „kolegy“ Kaltenbrunnera, Bormanna a Müllera.

• Stierlitz vykopl dveře a po špičkách se plížil k zamyšlenému Bormannovi.
• Stierlitz přistoupil ke dveřím a tiše je otevřel. Světlo se rozsvítilo. Stierlitz dveře zavřel – a světlo zhaslo.
  Stierlitz znovu otevřel dveře – světlo se rozsvítilo. Opatrně dveře zavřel – světlo zhaslo.
  Stierlitz velmi opatrně otevřel dveře – světlo se rozsvítilo. Dveře zavřel – světlo zhaslo.
  „Lednička,“ pomyslel si Stierlitz.
• Ke Stierlitzovu domu přijel automobil. Z vozu vystoupili tři gestapáci a začali bušit na dveře.
  „Nikdo není doma,“ zavolal na ně z okna Stierlitz.
  Gestapáci se otočili a odjeli.
  Tímto způsobem je Stierlitz vodil za nos už pátý měsíc.
• Stierlitz flámoval. Ve vojenské blůze, v ruských holínkách. Na stole láhev vodky a slané okurky.
  Stierlitz prozpěvoval ruské písně. Naproti seděl se skloněnou hlavou Müller a zamyšleně hleděl na Stierlitze.
  Vypravěč: „Ten den byl Stierlitz k prozrazení tak blízko, jako ještě nikdy předtím.“
• Stierlitz se zamyslel. Zalíbilo se mu to, a tak se zamyslel ještě jednou.

[editovat] Externí odkazy

• Sedmnáct zastavení jara na IMDb
• Stierlitz – zásobárna do češtiny přeložených vtipů