Stoklasná Lhota

Tento článek obsahuje informace, které nejsou ověřené. Jste-li s předmětem článku dostatečně seznámen, opravte, prosíme, nepřesnosti a doplňte prameny (literaturu apod.), které dokládají uvedená tvrzení.

Stoklasná Lhota je jednou z 15 místních částí města Tábor, od jehož středu je vzdálena 3,7 km (severně vzdušnou čarou ). Kdysi bývala samostatná obec. Rozkládá se na ploše cca 14 ha východně od dálnice D3 (E55) - 6  km směr Praha od mimoúrovňové křižovatky silnic číslo 3 a 19 s E55 (“ U Mašáta“) ; příjezd do Stoklasné Lhoty je po komunikaci od Košína (ze silnice č.603) a od Tábora-Čekanic,vede sem autobusová linka městské hromadné dopravy (MHD Tábor)trasa: Náchod (Tábor)- Tábor město - Čekanice - Stoklasná lhota.

[editovat] Z historie

První zmínka o Stoklasné Lhotě pochází již z druhé poloviny 14. století, ale jak vznikl název obce nelze historicky doložit, v té době se tam žádný majitel jménem „Stoklasa“ nevyskytuje. Obec tehdá patřila pánům z z Dírného^[zdroj?].

V roce 1371 darovali Petr, Václav a Smil z Dírného s Petrem ze Dvorce jeden lán pole "…ve Lhotě Stoklasné a úrok v Myskovicích ^[1] klášteru v Sezimově Ústí, kterýž se za to zavázal, že bude na ně při modlitbách a mšemi zádušními vzpomínati".

Od 15. století náležela ves Hýlovcům z Polkovic, kteří ji připojili k Měšicům u Tábora.

1. ↑ o názvu obce Myslkovice-Myskovice viz [1]

[editovat] Prokopové z Hýlovce

Po vymření Hýlovců z Polkovic a zničení obce Hejlov u Tábora švédskými žoldáky, v době 30. leté války, odchází vedlejší větev Hýlovců z Polkovic - Prokopové z Hýlovce (též Prokopové z Hejlovce) do Stoklasné Lhoty. Prokopové z Hýlovce odvozují svůj původ od legendárního husitského vůdce Ondřeje Prokopa zvaného "Holý". Zda-li tak činí právem nebo se jedná o legendu nelze z dostupných archivních pramenů zjistit^[zdroj?].

Od roku 1750, když rekatolizace Jižních Čech značně oslabila, začínají Prokopové ve Stoklasné Lhotě používat přídomku zvaný „Holý“^[zdroj?].

[editovat] Prokopové zvaní "Holý"

V roce 1774 jmenuje Lidmila Votápková z Ritterswaldu, sídlem na barokním zámku v Měšicích u Tábora, Jana Prokopa, zvaného „Holý“, rychtářem ve Stoklasné Lhotě. Stalo se tak po sňatku s její dcerou Johannou Votápkovou z Ritterswaldu^[zdroj?].

V roce 1810 získává panství Měšice u Tábora, včetně Stoklasné Lhoty, Jan Karel Hanygar z Eberka. Ten po smrti Jana Prokopa, zvaného „Holý“ ze Stoklasné Lhoty čís. 8, jmenuje roku 1811, rychtářem jeho syna Františka Prokopa, zvaného "Holý" ze Stoklasné Lhoty čís. 17.

Rod Prokopů, zvaných "Holý" ze Stoklasné Lhoty, vymírá v roce 1942, po přeslici, Annou Prokopovou, zvanou „Holou“, která se provdala, dne 22.01. 1889, na statku baronů Nádherných z Borutína za Jana Bervidu z Radkova. Tím údajně rod Ondřeje Prokopa, zvaného "Holý" (později "Veliký") zaniká. Usedlosti čís. 8 a 11, existují ve Stoklasné Lhotě dodnes^[zdroj?].

[editovat] Reference

• Bada, Josef: "Stručné dějiny barokního zámku v Táboře-Měšicích" (příspěvek v knize Christiany Berwidové-Buquoyové: "Tábor-Měšice", České Budějovice 2005).
• Cikhart, Roman: "Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný", Tábor 1922.
• Pippich, Martin PhDr.: "Po stopách předků a potomků husitského vojevůdce Ondřeje Prokopa, zvaného 'Veliký'. Válečný zločinec nebo pokrokový kazatel?", RFE, Vídeň 1968.