Stonek

Schéma stonku. Internodium je úsek stonku mezi dvěma uzlinami. Z uzlin vyrůstají řapíky listů a postranní větve

Stonek (cauloma) je nadzemní rostlinný orgán spojující kořen s listy a květy. Je obvykle neomezeného růstu, rozčleněný na uzliny (nody, kde vyrůstají listy a články) a internodia (kde se stonek prodlužuje). Stonek s listy se dohromady nazývají prýt.

[editovat] Funkce

Stonek je základním orgánem velké většiny cévnatých rostlin. Jako takový má i některé zásadní funkce. Nese orgány fotosyntézy (listy) a orgány pohlavního rozmnožování (květy, plody). Stonek dále rozvádí roztoky minerálních látek z kořenů do listů a organické asimiláty z listů do růstových pletiv. Neméně důležitá je i skutečnost, že umožňuje růst rostliny, na něm se opět podílejí dělivá pletiva, umístěná ve vzrostném vrcholu. Stonek také pomáhá orientovat listy ke světlu a vyzdvihuje květy nad ostatní rostlinné části.

Někdy mají stonky i další, méně významné funkce. Mladé stonky s chlorenchymem pod pokožkou mají například funkci asimilační. Některé modifikace stonku mají zásobní funkci.

[editovat] Typy stonku

Dužnatý stonek

• Lodyha (caulis), stonek, který nese listy
• Stvol, stonek, který nenese listy
• Stéblo (culmus), dutý stonek s kolénky
• kmen, hlavní stonek stromů
• Lodyžka, nepravý "stonek" některých mechorostů

Dřevnatý stonek

• keř (šípek)
• strom (javor)

[editovat] Modifikace stonku

Oddenek, častá modifikace stonku

Podle specializovaných funkcí se často mění tvar a uspořádání stonku. Existují různé modifikace:

• oddenek: podzemní ztlustlý stonek, např. přeslička
• oddenková hlíza: podzemní část stonku ztloustne, má funkci zásobní, např. brambor
• stonková hlíza: ztlustlá nadzemní část stonku, např. kedluben
• úponky: k zachytávání se na podkladě, popínavé rostliny, např. réva vinná
• trny: ochrana před býložravci, např. trnka
• zdužnatělé stonky: zásobárna vody, např. u kaktusů
• rozšiřování stonku do plochy: souvisí s asimilační funkcí, mívá podobu listů (listnatec)

[editovat] Růst a výška stonku

Růst stonku se uskutečňuje dělením buněk na vegetačním vrcholu a dále zvětšováním buněk v internodiích. Tloustnutí stonku se děje buď zvětšováním buněk, nebo vytvářením druhotných pletiv, produkovaných kambiem.

Výška stonku je velmi různorodá. Některé druhy vůbec stonek v pravém smyslu nevytváří (např. okřehek). Naopak, nejvyšší stonek má liána rotan rákosovitý (Calamus rotang), a to 200-300 metrů.

[editovat] Části stonku

Příční řez stonkem lnu: Ep = epidermis; C = Primární kůra (cortex); BF = Lýková vlákna; P = Lýko (floém); X = Dřevo (xylém); Pi = Dřeň

Stonek se skládá zejména z těchto částí (viz příčný řez):

• centrální dřeň slouží hlavně jako zásobárna živin
• kůra stonek chrání
• provazce sklerenchymu a kolenchymu zajišťují pevnost

[editovat] Větvení stonku

Podrobnější informace naleznete v článku větvení.

Stonek se často větví:

• vidličnaté (dichotomické) větvení – hlavně u některých cévnatých výtrusných rostlin (plavuně, vranečky)
• postranní (holoblastické) větvení.
  • monopodiální – hlavní stonek stále dorůstá, postranní větve jsou kratší, hlavní nepřerůstají;
  • sympodiální – postranní větve mohutnější a přerůstají hlavní stonek, někdy postranní větev zatlačí hlavní stonek do strany a pokračuje ve směru jeho růstu (réva vinná).

[editovat] Stavba stonku

Dužnatý - pokožka a dužnina s cévními svazky (žilky).

Dřevnatý - na povrchu je kůra (uhlavně u borovice můžeme najít odumřelou část stonku - borku), pak následuje lýko, dřevo a dřeň. Dřevo je na jaře řidší a v létě hustší (letokruhy).

[editovat] Literatura

• Filipec, J., Daneš, F., Machač, J., Mejstřík, V., et al.: Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost, Academia, Praha, 1994. ISBN 80-200-0493-9