Strana zelených

Strana zelených (SZ, neoficiálně Zelení ^{[2] [3]}) je česká politická strana prosazující zelenou politiku. Je nejmenší stranou v Poslanecké sněmovně a je v ní zastoupena nejkratší dobu.

Strana zelených vznikla krátce po listopadové revoluci na podzim 1989, větší význam však získala až kolem roku 2002, kdy do ní masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ, kteří ji do té doby ignorovali.^[zdroj?] V září 2005 se stal předsedou strany Martin Bursík, pod jehož vedením se SZ dostala do Poslanecké sněmovny (6 poslanců) a do vlády (4 ministři vč. nestranického ministra zahraničí). Na podzim 2004 byl do Senátu PČR v Praze 10 zvolen za SZ nestraník Jaromír Štětina.

Mezi významné členy SZ patří bývalá předsedkyně poslaneckého klubu SZ Kateřina Jacques, ministr školství, mládeže a tělovýchovy Ondřej Liška, ministryně bez portfeje Džamila Stehlíková, poslanci Přemysl Rabas, Olga Zubová a Věra Jakubková, pražský radní Petr Štěpánek, první místopředsedkyně strany Dana Kuchtová nebo předsedkyně nejsilnější krajské organizace v Praze Petra Kolínská.

Na jaře 2008 měla SZ zhruba 3000 členů,^[4] nejvíc v Praze a Jihomoravském kraji, kde je také nejúspěšnější. Strana má ve vrcholných orgánech i na kandidátkách vysoký podíl žen.

SZ je řádným členem Evropské strany zelených.

[editovat] Politická orientace

Některé ekonomické názory Strany zelených lze chápat jako liberální (mírné snížení celkové daňové kvóty prostřednictvím snížení přímých daní a vedlejších nákladů práce jako sociální pojištění, zjednodušení a zefektivnění úřadů), jiné spíše jako levicové (úloha státu v regulaci aktivit poškozujících životní prostředí a prosazování trvale udržitelného rozvoje).^[zdroj?] Martin Bursík před volbami 2006 odmítal uvést preferovaného koaličního partnera se slovy „nejsme pravicoví ani levicoví, ale zelení“;^[5] po vstupu SZ do pravicové vlády ODS se však zařazení strany na pravolevém spektru stalo předmětem rostoucích sporů, vrcholících sjezdem v září 2008.

[editovat] Základní programové body

Strana zelených si klade za cíl prosazovat zejména: svobodu a demokracii, ekologicky a sociálně orientované tržní hospodářství, ochranu životního prostředí, globální spoluzodpovědnost a ochranu klimatu, nedělitelnost lidských práv, zapojení veřejnosti do správy věcí veřejných, rovné příležitosti a odstranění všech typů diskriminace ve společnosti, vzdělanostní a kulturně vyspělou společnost.^[zdroj?]

Hlavní programové body SZ ve volbách 2006 byly:^[6]

• Modernizace české společnosti založená mj. na odklonu od využívání ropy a jaderné energie a ve využívání alternativních, k přírodě ohleduplných zdrojů. Cíle má být dosaženo zejména ekonomickými nástroji – ekologickou daňovou reformou, která zvýhodní ekologicky šetrné postupy před nešetrnými. Nejvýznamněji chce SZ změnit dopravu, kde usiluje o přenesení nákladní dopravy na železnici, zvýhodnění veřejné dopravy před individuální, zvýhodnění využívání alternativních paliv (zejména zemního plynu) před benzínem a naftou, zrovnoprávnění automobilismu s cyklistickou a pěší dopravou. V oblasti průmyslu a energetiky SZ požaduje urychlené snížení emisí CO₂, odmítá výstavbu nových jaderných elektráren a prolomení limitů těžby uhlí v severních Čechách. Tvrdí, že nejlevnější energie je taková, jaká se vůbec nevyrobí, tj. že největší potenciál je v úsporách.^[7]
• Ochrana životního prostředí a práv spotřebitelů, kde SZ usiluje o zdravou krajinu, šetrné zemědělství, maximální možnou míru informování spotřebitelů o výrobcích, omezování využívání jedovatých a škodlivých chemikálií při výrobě potravin i průmyslového zboží, zvýšení podílu recyklovaných odpadů, o posílení práv zvířat a o zdravý život občanů ČR.^[8]
• Otevřená společnost s důrazem na rozvoj demokracie a lidských práv: SZ zejména podporuje zvýšení podílu občanů na rozhodování formou referend. V programu měla i snížení věku pro aktivní volební právo na 16 let;^[9]
• Podpora školství a vědy: SZ požaduje zvýšení výdajů státu na kulturu na 1 % ze státního rozpočtu. Mezi další priority patří regulace reklamy a stanovení přesnějších mantinelů pro tzv. radniční noviny.^[10]
• Sociální politika: SZ usiluje o zdravotní reformu, adresnou sociální pomoc, podporu práce na částečný úvazek, rovný přístup k heterosexuálům i homosexuálům, nezpochybňování práva žen na interrupce, ochranu dětí před pornografií a zvýšení počtu žen ve veřejném životě. Perspektivně mají být zrušeny dětské domovy a nahrazeny původní či adoptivní rodinou.^[11]
• Zahraniční politika má být založena na výrazném posílení evropské integrace a upřednostnění zahraniční rozvojové pomoci před vojenskou účastí ČR v konfliktech.^[12]

Základním ekonomickým nástrojem, kterým chce SZ dosáhnout zlepšení životního prostředí, je ekologická daňová reforma spočívající v přesunu od zdanění lidské práce ke zdanění surovin a energií a užití motorových vozidel. Do reformy veřejných financí platné od roku 2008 začlenilo ministerstvo financí tzv. první etapu zavedení ekologických daní (ze zemního plynu, pevných paliv a elektřiny) v minimální výši požadované EU.

[editovat] Propojení s nevládními organizacemi

Strana je provázána s neziskovými organizacemi (především orientovanými na ochranu přírody, lidských práv, odpor proti jaderné energii a na ochranu spotřebitele), řada členů pochází z neziskového sektoru a někteří nestraníci na kandidátkách jsou aktivními členy neziskových organizací. Strana s neziskovými organizacemi také aktivně spolupracuje na přípravě volebního programu. Tento fakt někdy vede zejména u odpůrců zelených k připisování všech aktivit konaných neziskovými environmentálními organizacemi také přímo Straně zelených, nezávisle na tom, zda se SZ s takovýmito aktivitami ztotožňuje nebo ne.

[editovat] Organizační struktura

Strukturu Strany zelených určují stanovy přijaté sjezdem konaným dne 27. září 2003 v Táboře. Novelizovány byly na sjezdech v Praze-Vršovicích 11. prosince 2004 a v Pardubicích 25. září 2005.^[13] Na sjezdu v září 2008 navrhuje předsednictvo komplexní změnu stanov. Podle důvodové zprávy je cílem posílení demokratických prvků, zvýraznění role krajských organizací, zrušení dvojkolejnosti vedení strany, reforma pravomocí předsednictva a republikové rady a rozdělení stranických orgánů na plenární, výkonné a revizní.^[14]

[editovat] Základní a krajské organizace

Nejnižší úrovní struktury stranických orgánů jsou základní organizace (ZO). Zakládají se v obcích a v obvodech či částech statutárních měst (vždy nejvýše 1 v místě). ZO je tvořena minimálně třemi členy SZ, mezi které se rozdělí funkce předseda, pokladník a revizor. Nejvyšším orgánem základní organizace je členská schůze, výkonným orgánem předseda nebo rada ZO.

Členové základních organizací tvoří vyšší samosprávné stupně - krajské (městské) organizace (KO/MO). Nejvyšším orgánem těchto uskupení je krajská (městská) konference, výkonným orgánem rada krajské (městské) organizace, kontrolu zabezpečuje krajská (městská) revizní komise. Strana zelených je zastoupena ve všech krajích České republiky.

Mimo tuto strukturu se základní organizace mohou slučovat do lokálních sdružení. Ta nejsou součástí organizační struktury SZ a jejich vnitřní uspořádání je věcí jejich vzájemné dohody.

[editovat] Vrcholné orgány

Nejvyšším orgánem strany je celostátní sjezd. Ten je svoláván v pravidelných dvouročních cyklech nebo mimořádně na základě požadavku nižších organizačních složek strany nebo rozhodnutím předsednictva.

Nejvyšším orgánem SZ mezi sjezdy je republiková rada (RR). Je tvořena dvaceti členy volenými sjezdem, dvěma zástupci z každé krajské organizace, předsednictvem SZ a poslanci a senátory ze SZ. Odpovídá sjezdu za plnění jeho usnesení, cílů a hlavních úkolů SZ a politického programu SZ, pověřuje předsednictvo realizací svých usnesení a schvaluje s pověřením sjezdu některé vnitřní předpisy strany. Dále schvaluje rozpočet, volební programy, uzavření republikových předvolebních či povolebních koalic, společnou strategii voleb do zastupitelstev krajů, v závažných a odůvodněných případech úpravy krajských a komunálních kandidátek, strategii voleb a kandidáty do parlamentu a zastupitelských orgánů ČR v EU a nutné rozpočtové změny.

Výkonným orgánem Strany zelených v období mezi sjezdy a zasedáními republikové rady je sedmičlenné předsednictvo (PSZ) volené sjezdem. Mezi jeho pravomoci patří: zajišťovat vedení a chod strany v organizačních záležitostech a přijímat neodkladná rozhodnutí, svolávat jednání sjezdu, připravovat program a materiály pro jednání sjezdu a RR, navrhovat a realizovat plán činnosti strany, zaujímat stanoviska k aktuální politické situaci, průběžně kontrolovat dodržování rozpočtu a navrhovat změny, v případě nefunkčnosti některých funkcionářů na nižších organizačních stupních řešit situaci, případně dát návrh na jejich zbavení funkce, zajišťovat informační servis všem nižším organizačním složkám, vydávat souhlas ke kandidatuře člena SZ za jiný politický subjekt nebo jako nezávislého.

Stranu zelených navenek reprezentuje sjezdem volený předseda, který zároveň rozhoduje v neodkladných záležitostech a provádí neodkladné úkony, nevyžadují-li souhlas jiného orgánu.

Dohled nad dodržováním zákonů, stanov a dalších stranických předpisů zabezpečuje ústřední revizní komise, která je volena sjezdem. Její pravomocí je mj. s definitivní platností rozhodovat o vyloučení členů a o zrušení organizačních složek.

Každodenní provoz strany zabezpečuje hlavní manažer jmenovaný předsednictvem. Odpovídá za nakládání s majetkem SZ, řídí činnost hlavní kanceláře, po schválení PSZ uzavírá a po vyjádření PSZ ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci HK, na návrh KR uzavírá a ukončuje pracovní poměr se zaměstnanci působícími v krajských kancelářích, jedná jménem SZ v majetkových, hospodářských, pracovních a právních vztazích v rozsahu pověření předsednictvem.

[editovat] Odborné sekce

Pro hlubší diskuzi nad konkrétními programovými body zřizuje předsednictvo strany odborné sekce jako poradní orgán, na jehož činnosti se mohou podílet i nečlenové SZ. Odborné sekce připravují podklady pro stanoviska a programové dokumenty SZ, vymezují a diskutují konkrétní i obecná odborná témata, projednávají plnění volebního programu v dané oblasti, zpracovávají expertní stanoviska nebo předkládají náměty, ke kterým by SZ měla zaujmout stanovisko, připravují rešerše a podklady podle zadání PSZ, sledují legislativní změny a komunikují s parlamentními stranami, připomínkují právní předpisy, vyhledávají a vyzývají k diskusi odborníky v dané oblasti; pořádají odborné semináře nebo jinak prezentují politiku SZ v dané oblasti směrem ke členům i veřejnosti ve spolupráci s PSZ a v souladu s programovými cíli, programem a vnitřními předpisy strany, a vyjadřují se k dalším otázkám, které jim předloží příslušný orgán strany.

[editovat] Historie

[editovat] Historie v letech 1989 -2002

Na začátku léta 1989 se ve Vimperku uskutečnilo setkání ekologických aktivistů, kde promluvili mj. poslanec Bundestagu za německé zelené Milan Horáček nebo ekolog a signatář Charty 77 Ivan Dejmal. Dříve rozdrobené ekologické spolky a uskupení se zde sjednotily do Ekologického sdružení, které se mělo postupně transformovat na Československou stranu zelených. Podle některých zdrojů zhatila vznik strany před listopadem 1989 Státní bezpečnost.^[15]

Vznik Československé strany zelených byl vyhlášen po sametové revoluci 24. listopadu 1989,^[zdroj?] SZ byla formálně založena 9. prosince 1989, zaregistrována byla 3. února 1990 a ustavující sjezd se konal 17. února 1990 v Brně. Na sjezdu byly zřízeny tři zemské bloky (český, moravskoslezský a slovenský), později byl vytvořen blok pražský.

V prvních svobodných parlamentních volbách v červnu 1990 SZ kandidovala samostatně, pětiprocentní hranici pro vstup do parlamentu těsně nepřekonala. Neuspěla ani v komunálních volbách na podzim.

O dva roky později Strana zelených kandidovala v koalici se Zemědělskou stranou a Československou stranou socialistickou v seskupení nazvaném Liberálně sociální unie. V jejím rámci získala SZ po třech poslancích ve Federálním shromáždění i v České národní radě. 22. listopadu 1993 rozhodl celostátní výbor strany o vystoupení z LSU, poslanecký klub unie zelení poslanci opustili o rok později.

Na sjezdu v Černé v Pošumaví v prosinci 1994 byl předsedou znovuzvolen Jaroslav Vlček. V říjnu 1995 Vlček odešel ze SZ do České strany sociálně demokratické (odešli s ním i dva místopředsedové a nemalá část členské základny); na jeho místo výkonný výbor strany zvolil Emila Zemana.

Ve sněmovních volbách v roce 1996 strana nekandidovala, v roce 1998 získala 1,1 % a v roce 2002 2,4 %. Od voleb do Evropského parlamentu v roce 2004 (zisk 3,2 %) měla SZ statut nejsilnější mimoparlamentní strany.

[editovat] „Tmavozelená revoluce“, vývoj v letech 2002–2005

Ve volbách 2002 Strana zelených získala i díky podpoře Brandýského fóra nevládních organizací 2,36 % a vyšlo najevo, že vedení hodlá velkou část státního příspěvku za hlasy vyplatit hlavnímu manažerovi strany. Nato přední člen BF, ekologický aktivista a šéfredaktor Literárních novin Jakub Patočka vyhlásil akci Zelená padesátka,^[16] později známou též jako tmavozelená revoluce, kdy do SZ masově vstoupili lidé z prostředí ekologických občanských iniciativ s cílem přečíslit původní členy („starozelené“) a změnit politický styl a směřování strany. Počet členů se během roku ztrojnásobil z 250 na 750 s řadou známých osobností jako Ivan Dejmal, Karel Jech, Dalibor Stráský, Eva Vavroušková, Jan Wünsch, Dušan Lužný, Petr Uhl, Fedor Gál, Lumír Kolíbal či Jana Strunecká.^[17] Na mimořádném brněnském sjezdu v dubnu 2003 tak byl předsedou zvolen jeden z iniciátorů revoluce Jan Beránek. Nové vedení jednalo s bývalým ministrem životního prostředí v Tošovského vládě Martinem Bursíkem o možnosti, že by vedl kandidátku SZ ve volbách do Evropského parlamentu v červnu 2004. K dohodě však nedošlo, lídr kandidátky nebyl zvolen ani na sjezdu konaném v září 2003 v Táboře. Republiková rada nakonec z trojice Jakub Patočka, Jan Jařab, Bursík vybrala Beránkova přítele Patočku.^[zdroj?] Strana získala 3,16 % hlasů a do EP se tak nedostala.

Ve Straně zelených se postupně vytvořily dvě znepřátelené frakce: příznivci Beránkova vedení a jeho odpůrci, kteří je obviňovali z autoritářských a sektářských praktik a kritizovali radikalismus Patočkou prosazeného politického programu Vize ekologické demokracie (včetně vágně definované „nové demokracie“, resp. „neodemokracie“).^[18] Na konci listopadu 2003 protiberánkovská skupina vydala Prohlášení demokratů v SZ a Přehled některých porušení stanov a demokratických postupů v SZ. I tuto kritiku poměrů ve straně vedení odmítlo jako neopodstatněnou. Na začátku roku 2004 někteří signatáři Prohlášení demokratů založili Otevřenou platformu Strany zelených, jejímž cílem měla být demokratizace vnitrostranického života;^[19] před sjezdem ji formálně rozpustili.

Na sjezdu v září 2004 Beránek předsednictví těsně obhájil v souboji s Petrem Štěpánkem. Vnitrostranická opozice se nakonec sjednotila kolem Martina Bursíka a postupně získala převahu.

Na mimořádném sjezdu v Pardubicích 24. až 25. září 2005 tak už Beránek znovu nekandidoval a novým předsedou se stal Bursík. Několik desítek Patočkových příznivců nato vystoupilo ze strany a koncem roku 2005 vytvořili odštěpenecké hnutí Zelení, které však vyvíjí jen minimální aktivitu. Sjezd také rozhodl, že SZ půjde do parlamentních voleb 2006 samostatně a ne v koalici s menšími liberálními stranami, jak prosazoval Beránek. Bursík následně zmírnil vymezování SZ proti ODS, které bylo charakteristické pro Patočkovo vystupování.

[editovat] Úspěch ve volbách 2006

Martin Bursík, předseda strany, a další její členové v roce 2006

V polovině února 2006 překročily volební preference SZ 5 %, potřebných pro vstup do Poslanecké sněmovny; to vyvolalo značný zájem médií o stranu a zjevně další růst preferencí od nerozhodnutých voličů. V dubnu se většina agentur pro výzkum veřejného mínění shodla na 10-11% preferencích (v Praze až 17 %). Bursík se vyjádřil, že cílem strany by měl být dvouciferný výsledek ve volbách.

16. května podpořil SZ a jmenovitě středočeské kandidáty Matěje Stropnického a Danielu Matějkovou, blízké Patočkovi a vedoucí osobní kampaň z nevolitelných míst, Václav Havel^[20]; následně podpořil i pražské lídry Bursíka a Kateřinu Jacques.^[21]

Necelý týden před volbami byla z 2. místa kandidátky Moravskoslezského kraje vyškrtnuta předsedkyně republikové rady Eva Holubová za to, že vyhlásila utvoření tzv. levé frakce (dle vedení strany a některých členů SZ, popřevších tvrzení Holubové o jejich příslušnosti ke frakci, fiktivní^[22]) a vedla stranou neschválená jednání s předsedou ČSSD Jiřím Paroubkem.^[23] Republiková rada ji po volbách vyloučila ze strany.^[24]

Ve volbách do Poslanecké sněmovny SZ získala 6,29 % hlasů a šest poslaneckých křesel (3 % mandátů). Nejlepšího výsledku dosáhla v Libereckém kraji (9,58 %) patrně díky silné podpoře Petra Pávka (získal největší podíl preferenčních hlasů mezi kandidáty SZ, 17 % a v Jindřichovicích pod Smrkem, kde je starostou, byla SZ se ziskem 32,95 % absolutním vítězem), paradoxně tam mandát o 266 hlasů nezískala. V Královéhradeckém kraji unikl mandát Stanislavu Pencovi o 75 hlasů. V Praze získala SZ 9,19 % hlasů a dva poslance. Nepoměr mezi počtem hlasů a mandátů byl zapříčiněn většinovými prvky ve volebním systému, především počtem a velikostí 14 volebních krajů, které zvyšují tzv. přirozené kvórum pro získání mandátu v menších krajích nad 10 %. Částečný vliv měla též použitá d'Hondtova metoda přepočítávání hlasů, která zvyšuje zisk větších stran na úkor menších.^[25] Systém je nevýhodný pro menší strany s vyrovnanou podporou po celé zemi bez silné regionální základny.

[editovat] Vnitrostranické spory po roce 2006

Po vstupu Strany zelených do pravicové vlády s ODS a KDU-ČSL se ve straně zformovaly dvě frakce - příznivci této spolupráce a její odpůrci. Ti, kteří jsou spokojeni s účastí strany v pravicové vládě, argumentují výrazným uplatněním programu SZ ve vládním programu, který převyšuje sílu šesti zelených poslanců. Naproti tomu kritici tvrdí, že prosazení programu při jednání o koalici s ČSSD by bylo ještě výraznější.^[zdroj?] Konflikt se zvláště vyhrotil v poslaneckém klubu SZ, kde skupinu příznivců aktivní spolupráce s ODS tvoří vedle předsedy ještě Kateřina Jacques, Přemysl Rabas (nový kompromisní předseda klubu) a Ondřej Liška. Opoziční křídlo, jež vede odvolaná ministryně a 1. místopředsedkyně Dana Kuchtová podporovaná „mladým rebelem“^[26] Matějem Stropnickým, zahrnuje mj. poslankyně Olgu Zubovou (předsedkyni republikové rady) a Věru Jakubkovou.

Skupiny rozděluje i spor o rozdělení vnitřní moci. Bursíkovo křídlo usiluje o omezení pravomocí republikové rady s tím, že dlouhodobě funguje vedle předsednictva jako druhé mocenské centrum. Navrhují přetvořit radu na obdobný typ širšího vedení strany, jakým je výkonná rada ODS nebo ústřední výkonný výbor ČSSD, a změnit přímou volbu sjezdem na zastupování regionů. Protistrana naopak požaduje zachovat stávající rozsah vnitrostranické demokracie a případně ji ještě posílit o prvek v české politice nezvyklý – kolektivní vedení strany.^[27]

Martin Bursík se rozhodl vyřešit konflikt ještě před podzimními krajskými volbami a 9. července 2008 prosadil v předsednictvu poměrem 4:3 svolání sjezdu SZ na první zářijový víkend.^[28] Kuchtová 18. července oznámila, že bude kandidovat na předsedkyni proti němu.^[29] Stranická opozice poté bursíkovce obvinila, že před svoláním sjezdu „vyráběli“ delegáty účelovým zakládáním nových základních organizací.^[30] Zvýšenou aktivitu při zakládání nových ZO potvrdil předseda organizace Kamenný Přívoz Oldřich Janeba, který je spoluautorem propagačních webových stránek Hlas pro Bursíka.^[4] Bursík obvinění popřel s tím, že nové organizace nesouvisejí se sjezdem, ale s pokračováním boje proti stavbě dálnice D3, a tempo růstu členské základny a počtu základních organizací v předsjezdovém období se neliší od dřívějška.^[31]

^[32]

[editovat] Předsedové Strany zelených

1. 1990–1991: Jan Martin Ječmínek
2. 1991–1992: Aleš Mucha
3. říjen 1992 – říjen 1995: Jaroslav Vlček
4. říjen 1995 – březen 1999: Emil Zeman
5. březen 1999 – březen 2002: Jiří Čejka
6. březen 2002 – duben 2003: Miroslav Rokos
7. duben 2003 – září 2005: Jan Beránek
8. od září 2005: Martin Bursík

[editovat] Volební výsledky

• 1990 Česká národní rada: 4,1 % – bez mandátů
• 1992 Česká národní rada: jako součást koalice Liberálně sociální unie 6,5 % – 3 mandáty z 18
• 1996 Poslanecká sněmovna: nezúčastnila se (nezaplatila volební kauci)
• 1996 Senát: kandidáti v 21 obvodech, nejlepší výsledek 18,31 % (Jaroslav Krákora, Chomutovsko)
• 1998 Poslanecká sněmovna: 1,1 %
• 1998 Senát: Karlovy Vary 11,0 %; Praha 11 9,7 %; Praha 10 3,1 %
• 2000 Senát: České Budějovice 2,3 %
• 2002 Poslanecká sněmovna: 2,4 %
• 2002 Senát: Cheb 4,4 %; Praha 5 7,0 %; Přerov - kandidát odstoupil
• 2004 Evropský parlament: 3,2 %
• krajské volby listopad 2004: V Jihomoravském kraji SZ postavila s Liberální reformní stranou společnou kandidátku Zelená pro Moravu. Ta získala 5,08 % hlasů a tři křesla. Podle počtu preferenčních hlasů byli zvoleni: nestraník Mojmír Vlašín navržený SZ z 16. místa kandidátky, členka SZ a starostka MČ Brno-Nový Lískovec Jana Drápalová z 22. a volební lídr Jiří Löw, nestraník navržený LiRA.
• listopad 2004 Senát: 1 mandát, nestraník Jaromír Štětina ve volebním obvodě Praha 10 (ve 2. kole porazil kandidáta ODS)
• červen 2006 Poslanecká sněmovna: 6,3 % – 6 mandátů
• říjen 2006 komunální – 446 zastupitelů (0,71 %, s odstupem 7. místo), 5,3 % hlasů, v přepočtu na voliče cca 4,1 %^[33]; úspěch v Brně, kde se Martin Ander stal náměstkem primátora
• říjen 2006 Senát – z 19 kandidátů do 2. kola postoupil pouze nestraník MUDr. Pavel Klener v obvodu Praha 12, poražen kandidátem ODS (zisk 12,8 a 37,6 %)
• v Krajských a senátních volbách 17. a 18. října 2008 utrpěla strana velkou porážku, navzdory optimistickým očekáváním předsedy Bursíka, který předpokládal nárůst počtu zastupitelů o stovky procent.^[34] Jeho názor podporovala i většina průzkumů veřejného mínění, které přisuzovaly zeleným zisk od 7 do 9 %^[35][36]. Ve skutečnosti strana zcela propadla: neuspěl žádný z jejích kandidátů do Senátu ani nezískala zastoupení v žádném kraji.^[37][38]

[editovat] Vývoj loga strany

Původním logem SZ z 90. let byl čtyřlístek vytvořený ze čtyř srdcí, z nichž tři byla zelená a jedno rudé. Po tmavozelené revoluci (nejvýrazněji ve volební kampani do Evropského parlamentu na jaře 2004) se začalo používat druhé, neformální logo – slunečnice, nejčastější námět log zelených stran v Evropě. Autorem současného loga Strany zelených (používáno od parlamentních voleb v roce 2006), zeleného čtyřlístku, i souvisejícího grafického manuálu strany^[39] je přední český typograf František Štorm.^[1]

[editovat] Současní významní členové strany

Martin Ander, Martin Bursík, Jiří Čejka, Zuzana Drhová, Kateřina Dubská, Kateřina Jacques, Věra Jakubková, Petra Kolínská, Jan Korytář, Iva Kotvová, Dana Kuchtová, Ondřej Liška, Dušan Lužný, Stanislav Penc, Petr Pávek, Přemysl Rabas, Džamila Stehlíková, Matěj Stropnický, Petr Šlegr, Petr Štěpánek, Eva Tylová, Olga Zubová.

Poslanec Evropského parlamentu Milan Horáček zvolený v Německu za Bündnis 90/Grünen má i české občanství, je členem Strany zelených a má v Česku svou poslaneckou kancelář.

[editovat] Uplatňování programu a kritika

[editovat] Uplatňování programu

Strana zelených ve svém volebním programu mj. prosazovala snížení věkové hranice pro volební právo na 16 let. Tento cíl byl často citován v médiích ve volební kampani, ale nesetkal se po vstupu SZ do vlády s širší podporou a téma nadlouho utichlo. 4. září 2008 ministryně Džamila Stehlíková oznámila, že chce otevřít diskusi o snížení věkové hranice na 16 let pro obecní volby.^[40]

[editovat] Kritika

Strana zelených bývá kritizována zprava i zleva. Častými tématy jsou snaha SZ o omezení jízd kamionů o víkendu a její obojaký postoj k protiraketové základně USA v Brdech.

[editovat] Odpor Strany zelených vůči jaderné energii

Strana (a s ní spojovaná sdružení) je často kritizována kvůli odporu proti jaderné energii a příliš silnému prosazování alternativních zdrojů energie.^{[41] [42][43][44][45]}Tyto programové body jsou považovány některými lidmi za ideologické a za současné situace iracionální.^{[46] [47]}Strana zelených mj. deklaruje svůj odpor k výstavbě dalších jaderných elektráren, kritizuje nevyřešený problém s ukládáním vyhořelého jaderného paliva a hodlá jednak „sledovat jako střednědobý cíl vystoupení ČR z jaderné energetiky“, jednak „co nejrychleji zastavit produkci dalšího vyhořelého jaderného paliva“.^[48] To je často označováno jako nezodpovědné a těžko splnitelné,^[49] neboť jaderná energetika má v Česku významný podíl na výrobě i spotřebě elektřiny (31 % a 47 %), přičemž bude v nejbližší době nutné rozhodnout o náhradě především tepelných (uhelných) elektráren, které dosluhují. Do programového prohlášení vlády SZ prosadila závazek, že vláda v Česku nebude připravovat stavbu dalších jaderných bloků.

[editovat] Alternativy Strany zelených k jaderné energetice, jejich kritika

SZ uvádí jako alternativu alternativní zdroje energie – zejména pak využití biomasy (mj. rychle rostoucí rostliny pěstované k pálení), řepkového oleje, větrné a sluneční energie v kombinaci se snížením spotřeby energií, kritici těchto plánů však zdůrazňují, že v Česku jako vnitrozemském státu jsou možnosti využití alternativních zdrojů omezené, nehledě na další současné nevýhody alternativních zdrojů (většinou daleko větší cena vyráběné energie, nevyvážená výroba zejména u větrné a sluneční energie, nemožnost pokrýt celou nebo aspoň podstatnou část spotřeby energie).

Zároveň podle SZ „přechodnou roli k energetické budoucnosti obnovitelných zdrojů bude hrát zemní plyn“, což je rovněž kritizováno vzhledem k nutnosti dovážení zemního plynu z nespolehlivých a politicky nestabilních zemí a z toho plynoucích rizik.^{[50] [51]}

[editovat] Koaliční partner, postoj ke KSČM

krajně pravicové skupiny Národní sjednocení (NSJ) a Vlastenecká fronta demonstrují proti SZ 1. září 2007, mj. na podporu Tomáše Čermáka; transparent zobrazuje tradičně používané srovnání s melouny („navrch zelení, uvnitř rudí“)

V minulosti se další kritika soustřeďovala na skutečnost, že není zcela jasné, jakého budoucího koaličního partnera Strana zelených upřednostňuje. Za pravděpodobný povolební výsledek byla médii často označována pravostředová koalice ODS, KDU-ČSL a Strany zelených. Podle prohlášení předsedy Bursíka^[52] však program strany zřejmě má blíž k programu ČSSD. Po vyhlášení výsledků parlamentních voleb v roce 2006 se však stranické vedení rozhodlo pro jednání s pravicovými stranami.

V minulosti byla SZ kritizována rovněž za to, že se její představitelé odmítali jasně vyslovit proti komunistům, odpor ke spolupráci s touto stranou začal být jasný až po vítězství Bursíkovy skupiny na sjezdu v Pardubicích. Dodnes je však ve společnosti živé klišé, že SZ je "na povrchu zelená, ale uvnitř rudá".^[zdroj?]

[editovat] Literatura

• Pavel Pečínka: Zelená zleva? aneb Historie ekologických stran v Evropě, G plus G 2002, ISBN 80-86103-58-7

[editovat] Reference

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Strana zelených

Wikizprávy nabízejí žurnalistický obsah k tématu Strana zelených s názvem:

Strana Zelených volí svého předsedu

1. ↑ ^{a b} http://www.zeleni.cz/63/rubrika/graficke-podklady/
2. ↑ Zelení zahajují nový školní rok: http://www.zeleni.cz/10445/clanek/zeleni-zahajuji-novy-skolni-rok/, 1.9. 2008.
3. ↑ Zelení z regionů budou zítra v Praze diskutovat společný program do voleb: http://www.zeleni.cz/10213/clanek/zeleni-z-regionu-budou-zitra-v-praze-diskutovat-spolecny-program-do-voleb/, 15.8. 2008.
4. ↑ ^{a b} Janeba: Zelení nestojí o nové členy?
5. ↑ Rovnou daň nepřijmeme, tvrdí Martin Bursík, Mladá fronta DNES, 21. března 2006
6. ↑ http://www.zeleni.cz/59/rubrika/volebni-program-kvalita-zivota/
7. ↑ Program Kvalita života - Modernizace české společnosti
8. ↑ Program Kvalita života - Životní prostředí a ochrana spotřebitele
9. ↑ Program Kvalita života - Otevřená společnost a demokratická účast - posilme ochranu lidských práv
10. ↑ Program Kvalita života - Podpora školství a vědy - kvalitní život v budoucnosti
11. ↑ Program Kvalita života - Sociální politika: stejná práva - stejné šance
12. ↑ Program Kvalita života - Život v jednom světě: Zahraniční politika zelených
13. ↑ http://www.zeleni.cz/42/clanek/stanovy-strany-zelenych/
14. ↑ http://www.zeleni.cz/9995/clanek/navrh-komplexni-novely-stanov-sz/
15. ↑ http://www.tyden.cz/tema/kostrbata-historie-zelenych_260.html
16. ↑ http://www.blisty.cz/art/15467.html
17. ↑ Pavel Pečínka: Boj o moc, pro změnu v zeleném, Listy 2/2004
18. ↑ http://www.zeleni.cz/555/clanek/politicky-program-vize-ekologicke-demokracie/
19. ↑ http://www.listy.cz/archiv.php?cislo=042&clanek=020408
20. ↑ http://zpravy.idnes.cz/domaci.asp?c=A060517_111552_domaci_cen
21. ↑ http://www.zeleni.cz/1221/clanek/
22. ↑ http://www.zeleni.cz/1389/clanek/
23. ↑ http://www.zeleni.cz/1355/clanek/
24. ↑ http://www.zeleni.cz/1459/clanek/
25. ↑ http://www.czso.cz/csu/redakce.nsf/itisk/metody_pro_prepocet_hlasu_na_mandaty
26. ↑ http://blog.matejstropnicky.cz/strana-zelenych/v-mediich/rebel-na-startu-pravo http://www.jaromirstetina.cz/media/zari-2008/mlceti-zlato.html
27. ↑ http://www.zeleni.cz/9852/clanek/podminkou-je-zahrabat-prikop/
28. ↑ http://www.zeleni.cz/9806/clanek/bursik-duvody-proc-jsem-navrhl-svolat-sjezd/
29. ↑ http://zpravy.idnes.cz/kuchtova-se-rozhodla-bude-kandidovat-proti-bursikovi-pfc-/domaci.asp?c=A080718_111322_domaci_adb
30. ↑ http://www.lidovky.cz/ln-bursik-si-vyrabi-delegaty-dge-/ln_domov.asp?c=A080710_202038_ln_domov_mtr
31. ↑ http://www.lidovky.cz/bursik-promluvil-o-cernych-dusich-dry-/ln_noviny.asp?c=A080714_000027_ln_noviny_sko
32. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17. - 18.10.2008
33. ↑ http://lidovky.zpravy.cz/ln_noviny.asp?c=A061027_000049_ln_noviny_sko
34. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/podzimni-volby-2008/clanek.phtml?id=619563
35. ↑ http://www.zeleni.cz/11008/clanek/stredocesky-kraj-9-pro-stranu-zelenych/
36. ↑ http://www.cvvm.cas.cz/upl/zpravy/100823s_pv80925.pdf
37. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/index_view.php?id=339416
38. ↑ Volby do zastupitelstev krajů konané dne 17. - 18.10.2008
39. ↑ http://www.zeleni.cz/247/99/file/ Portable Document Format 2 megabyte
40. ↑ http://www.ceskenoviny.cz/zpravy/index_view.php?id=331636
41. ↑ http://bohumildolezal.lidovky.cz/texty/rs1789.html
42. ↑ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=2997
43. ↑ http://www.lidovky.cz/kuchtova-chce-kvuli-pacesove-komisi-koalicni-schuzku-pdn-/ln_domov.asp?c=A080706_152824_ln_domov_ter
44. ↑ http://www.virtually.cz/?art=16952
45. ↑ http://www.radio.cz/cz/clanek/106338
46. ↑ http://blog.aktualne.centrum.cz/blogy/frantisek-janouch.php?itemid=2997
47. ↑ http://hp.ujf.cas.cz/~wagner/popclan/bl/spolecnostaenergieweb.htm
48. ↑ http://www.zeleni.cz/159/clanek/2-modernizace-ceske-spolecnosti/#2.4
49. ↑ http://www.csvts.cz/cns/news07/070730b.htm
50. ↑ http://www.cizp.cz/(ejadl255bfxqlsnelme0b1zv)/default.aspx?id=1129&ido=365&sh=671383224
51. ↑ http://www.enviweb.cz/?env=energie_archiv_gcafh/Energetika_uspory_nebudou_stacit.html
52. ↑ http://aktualne.centrum.cz/domaci/politika/clanek.phtml?id=129362

[editovat] Externí odkazy

Wikizprávy nabízejí žurnalistický obsah k tématu Strana zelených s názvem:

Strana Zelených volí svého předsedu

• http://www.zeleni.cz – oficiální stránky SZ
• Téma „Zelená politika“ na webu Literárních novin – propatočkovské
• Téma „Zelení“ (ev. články Pavla Pečínky) na Britských listech – převážně protipatočkovské
  • Beránek versus Štěpánek – ochočená revoluce? – podrobné líčení vnitrostranického konfliktu v letech 2003-4
• Tomáš Feřtek: Spor o Bursíka – článek v časopise Reflex o mimořádném sjezdu v září 2003
• Jan Potůček: Zelená fraška, Reflex 40/2005 – článek o sjezdu v září 2005, kritický k postupu Bursíkova křídla

České politické strany zastoupené v Parlamentu ČR a Evropském parlamentu
Poslanecká sněmovna (2006)	Občanská demokratická strana (81) • Česká strana sociálně demokratická (74) • Komunistická strana Čech a Moravy (26) • Křesťanská a demokratická unie - Československá strana lidová (13) • Strana zelených (6)
Senát (2006)	ODS (v klubu 36, z toho jedna za hnutí NEZÁVISLÍ) • ČSSD (29) • KDU-ČSL (7) • Klub otevřené demokracie (6 – po 1 US-DEU*, SOS*, SZ*, SD SN*, SNK ED, NSK*) • nezařazení KSČM (3)
Evropský parlament (2004)	ODS (9) • KSČM (6) • SNK ED (3) • ČSSD (2) • KDU-ČSL (2) • NEZÁVISLÍ (2, rozpad na Politika 21 a Nezávislí demokraté (Předseda V. Železný) po 1)
(poslední volby)	Zdroj: ČSÚ, Senát (křesla; * pro senátory malých volebních stran, kteří nejsou jejich členy)