Stubaiské Alpy

Stubaier Alpen Stubaiské Alpy
Zuckerhütl - 3507 m.n.m.
Nejvyšší bod	Zuckerhütl (3 507 m)
Délka	{{{délka}}} km
Rozloha	{{{rozloha}}} km²
Střední výška	{{{středvýška}}} m
Nadřazený celek	Východní Alpy
Sousední celky	Zillertalské Alpy, Ötztalské Alpy, Tuxské Alpy, Wetterstein, Sarntalské Alpy
Podřazené celky
Světadíl	Evropa
Státy	Rakousko, Itálie
Horniny	rula, žula
Poznámka
Povodí	Inn, Eisack

Stubaiské Alpy (Stubaier Alpen, Alpi Breonie) leží na úzamí států Itálie a Rakousko. Tvoří spolu s Zillertalskými a Ötztalskými Alpami trojlístek nejznámějších pohoří Tyrolska. Tak jako v sousedních celcích i zde se setkáme s rozsáhlým zaledněním, které je však situováno pouze v nejvyšších pohořích masivu. Největší ledovce jsou Sulztalferner a Sulzenauferner. Nejvyšším vrcholem je Zuckerhütl - 3507 m.n.m. (Cukrový klobouk) ležící v hlavním hřebeni na západě pohoří.

[editovat] Poloha

Stubaiské Alpy jsou od Zillertálských Alp odděleny hlubokým údolím Wipptal a nejnižším alpským sjízdným sedlem v hlavním hřebeni - Brenerským průsmykem. Údolí Innu tvoří severní hranici a na západě to je údolí Ötztal, které je dělí od Ötztalských Alp. Na jihu jsou vymezeny důležitými silničními sedly Passo di Rambo a Passo di Monte Giovo.

[editovat] Geologie

Geologická stavba pohoří je neobyčejně pestrá. Více jak jinde se zde vyskytují mocné vrstvy vápence, které především na severu vytvářejí masivy podobné spíše Dolomitům než Centrálním krystalickým Alpám. Základním stavebním prvkem je rula doprovázena na převážné většině území břidlicí a slídou. Hlavní hřeben je pak tvořen především žulou. Výjimku tvoří oblast vrcholů Tribulaun, který je vystavěn z vápence.

[editovat] Členění pohoří

Na hlavní hřeben Hochstubai Hauptkamm (Zuckerhütl) jsou od severu nasunuty další, svým charakterem odlišné hřebeny. Na západě to je rozeklaný masiv Tribulaune (Pflescher Tribulaun) a Serleskamm (Serles). Na sever od nejvýznamnějšího údolí pohoří - Stubaital leží snad nejdivočejší část hor - vápencový hřeben Kalkögel (Schlicker Seespitze). V blízkosti hlavního Tyrolského města Innsbrucku je to skupina Sellrainer Berge (Winnebacher Weisskogel). Na hlavní alpský hřeben se příčně napojuje dlouhá severní rozsocha Alpeiner Berge (Schrankogel). Nejvyšší ryze italskou horou Stubaiských Alp je Il Capro (Botzer - 3251 m), který najdeme v jižní rozsoše vybíhající od hraničního vrcholu Cima Mallavale (Sonklarspitze).

[editovat] Významné vrcholy

Deset nejvyšších vrcholů Stubaiských Alp :

Tribulaun

Wilder Freiger

Habicht

• Zuckerhütl, 3.507 m
• Schrankogel, 3.497 m
• Pfaffenschneid, 3.488 m
• Ruderhofspitze, 3.473 m
• Sonklarspitze, 3.471 m
• Wilder Pfaff, 3.458 m
• Wilder Freiger, 3.419 m
• Östliche Seespitze, 3.416 m
• Schrandele, 3.393 m
• Hohes Eis, 3.388 m

Ve Stubaiských Alpách je na 500 pojmenovaných výškových kót se statutem vrchol

• Wilde Leck, 3.361 m
• Stubaier Wildspitze, 3.340 m
• Schaufelspitze, 3.333 m
• Breiter Grießkogel, 3.295 m
• Habicht, 3.277 m
• Östlicher Feuerstein, 3.268 m
• Pflerscher Tribulaun, 3.096 m
• Schontalspitze, 3.008 m
• Hohe Villerspitze, 3.092 m
• Gamskogel, 2.815 m
• Schlicker Seespitze, 2.804 m
• Serles, 2.718 m
• Hoher Burgstall, 2.613 m
• Saile (Nockspitze), 2.406 m

[editovat] Turistické chaty

Nürnberger Hütte - 2278m

• Nürnberger Hütte (2278) - Wilder Freiger
• Sulzenau Hütte (2191) - Zuckerhütl
• Dresdner Hütte (2308) - Stubaier Wildspitze
• Amberger Hütte (2136) - Schrankogel
• Westfalenhaus (2276) - Winnebacher Weisskogel
• Adolf - Pichler Hütte (1977) - Kalkögel
• Innsbrucker Hütte (2369) - Habicht
• Tribulaunhütte (2373) - Tribulaun
• Neue Regensburger Hütte (2287) - Ruderhofspitze

[editovat] Stubaier Höhenweg

Stubaier Höhenweg (Stubaiská vysokohorská cesta) je výškový - chodník asi 120 km dlouhý, který se většinou absolvuje v osmi až devíti etapách. Stubaier Höhenweg je okružní cesta se startem a cílem ve městě Neustif. Cesta vede téměř bez výjimky velehorským prostředím ve výškách mezi 2000 a 3000 m a je částečně zajištěná ocelovým lanem a kramlemi. Celý chodník je veden mimo vstupu na ledovec.

[editovat] Odkazy

• Průvodce po Evropských horách (svazek Rakouské Alpy a Italské Alpy - západ, vydavatelství Mirago) - ISBN 80-85922-94-0 a ISBN 80-85922-85-1
• Alpská pohoří - Stubaiské Alpy

Pohoří v Alpách na území Rakouska - Rakouské Alpy

Allgäuské Alpy | Ammergauské Alpy | Berchtesgadenské Alpy | Dachstein | Dientener Berge | Ennstalské Alpy | Gailtalské Alpy | Gutensteinské Alpy | Hochschwab | Hornorakouské předhůří | Chiemgauské Alpy | Kaisergebirge | Karavanky | Karnské Alpy | Karwendel | Kitzbühelské Alpy | Lavanttalské Alpy | Lechquellengebirge | Lechtalské Alpy | Mürzstegerské Alpy | Nízké Taury | Nockberge | Ötztalské Alpy | Rätikon | Rax | Rofan | Salzkammergutberge | Sesvenna | Schneeberg | Silvretta | Steinberge | Stubaiské Alpy | Tennengebirge | Totes Gebirge | Türnitzské Alpy | Tuxské Alpy | Verwall | Vídeňský les | Villgratenské hory | Vysoké Taury | Wetterstein | Ybbstalské Alpy | Zillertalské Alpy |

Pohoří v Alpách na území Itálie - Italské Alpy

Adamello-Presanella | Bergamské Alpy | Bernina | Brenta | Dolomity | Fleimstalské Alpy | Gardské hory | Grajské Alpy | Julské Alpy | Karnské Alpy | Kottické Alpy | Ligurské Alpy | Livigno | Masiv Mont Blanc | Ortles | Ötztalské Alpy | Platta | Přímořské Alpy | Rieserferner | Sarntalské Alpy | Sesvenna | Stubaiské Alpy | Tambo | Tessinské Alpy | Vicentinské Alpy | Walliské Alpy | Zillertalské Alpy |