Stupňování

Stupňování v lingvistice znamená tvoření tvarů 2. a 3. stupně přídavných jmen a příslovcí. Tradičně se považuje za způsob odvozování slov. Je však možné na stupňování pohlížet i jako na druh ohýbání (flexe) – vedle skloňování a časování. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí, např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti).

Pozitiv (1. stupeň) vyjadřuje základní míru vlastnosti. Při srovnávání znamená stejnou míru, např. Petr je stejně starý jako Pavel. Pozitiv je obvykle považován za základní tvar slova (lemma), pod kterým se přídavná jména a příslovce uvádějí ve slovnících. Stupňování může být prosté (pomocí příslovcí např. velmi chytrý) nebo poměrné (stupeň vlastnosti).

Komparativ (2. stupeň) vyjadřuje vyšší/nižší míru vlastnosti. Obvykle se používá ke srovnávání, např. Petr je starší než Pavel. Samostatně použitý komparativ slouží ke zmírnění určitého tvrzení, např. Paní Nováková je starší dáma (místo Paní Nováková je stará).

Superlativ (3. stupeň) vyjadřuje nejvyšší/nejnižší míru vlastnosti, např. Petr je nejstarší z celé třídy.

[editovat] Literatura

• KARLÍK, Petr; NEKULA, Marek; PLESKALOVÁ, Jana (eds.). Encyklopedický slovník češtiny. Praha : Nakladatelství Lidové noviny, 2002. ISBN 80-7106-484-X. S. 445–447.

[editovat] Související články

• České skloňování#Stupňování

Tento lingvistický článek je příliš stručný nebo neobsahuje důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že jej vhodně rozšíříte.