Stupnice obtížnosti (horolezectví)

Stanovení technické obtížnosti pro pohyb na skále bylo v horolezectví vlastně základem klasifikování vůbec. Tady vzniklo hodnocení pro sportovní lezení, skialpinismus, ledy a posléze i pro bouldering. Použití stupně obtížnosti dle těchto klasifikací předpokládá volné lezení, tedy lezení bez umělých pomůcek nebo jiné dopomoci. „Skalní“ klasifikace se používá většinou pro více délkové výstupy v horách či velkých skalních oblastech. Oproti klasifikaci sportovní je mírně posunuta co se týče technické obtížnosti i když používá stejná označení. Příklad: Vylézt v horách 6+ je sice pravděpodobně stejně náročné jako v 15 metrové cestě též za 6+, ale technická obtížnost vlastního klíčového kroku je v krátké cestě vyšší než v dlouhé mnoha délkové cestě. Hranice mezi skalním a sportovním lezením je velmi labilní a nejednoznačná.

Eulenwand

Pro jemnější rozlišení obtížnosti se u některých stupnic používá znamének „plus“ a „minus“ (např. 6+ je těžší než 6, zatímco 6- je lehčí než 6 a blíží se 5+). U jiných stupnic se za číslem uvádí také písmena „a“, „b“, „c“. Důvodem, kromě jemnějšího rozlišení, bylo také uzavření stupnice – její omezení zeshora. (V historii byl maximem šestý stupeň, sedmý stupeň neexistoval a zdatnější lezci, začli těžší a těžší cesty označovat stupni VIb, VIc…)

[editovat] Klasifikační stupnice UIAA - volné lezení

Stupnice UIAA zohledňuje především fyzickou náročnost přelezu, kde umělé pomůcky slouží pouze k zachycení případného pádu.

• I - Lehké: Nejjednodušší forma skalního lezení, ne však chodecký terén. K zabezpečení rovnováhy je třeba rukou.
• II - Mírně těžké : Začátek lezení, při kterém je vyžadována technika tří pevných bodů.
• III - Středně těžké: Na exponovaných místech se doporučuje mezijištění. Trénovaní a zkušení lezci mohou překonávat úseky tohoto stupně ještě bez použití lana.
• IV - Těžké: Na tomto stupni začíná opravdové lezení. Dostatečné lezecké zkušenosti jsou nezbytné. Delší lezecké úseky většinou vyžadují více mezijištění. Jištění lanem je už obvyklé i u zkušených a trénovaných horolezců.
• V - Velmi těžké: zvyšuje se počet mezijištění. Lezení klade zvýšené nároky na fyzickou kondici, techniku a zkušenosti.
• VI - Neobyčejně těžké : Lezení vyžaduje velmi dobré schopnosti a výbornou trénovanost. Velká expozice se často spojuje s malými možnostmi zajištění.
• VII - Mimořádně těžké: Lze zvládnout jen zvýšenou trénovaností. I dobří lezci potřebují často speciální přípravu pro určitý druh skály, aby úseky tohoto stupně přelezli spolehlivě a bez pádu. Vybroušená technika jištění je nezbytná.
• VIII - X - stupňování předchozích obtíží, velmi vysoké nároky na speciální přípravu, výstupy a úseky krajních stupňů lze často zvládnout až po předchozím nácviku a získání pohybových návyků. V současnosti je horní stupeň této kategorie vrcholem v lezení OS (on sight) pro nejužší světovou špičku.
• XI - současná hranice lezeckých možností ve volném lezení, předchozí nacvičování zpravidla nezbytné, k překonání jsou nezbytné ideální podmínky (vnější i psychické), taktéž naprosté soustředění na výkon.

[editovat] Západoalpská klasifikační stupnice

Alpská stupnice zohledňuje celkovou náročnost túry, tedy obtížnost skalních partií, možnost (a nutnost) jištění, strmost sněhu nebo ledu, délku výstupu, (ne)možnost ústupu a jiná nebezpečí.

• P - Dobrá pěší cesta.
• PE - Cesta bez obtíží, například v lese mimo cesty.
• TF - Dobrá cesta, obtížnost skály nepřesahuje I UIAA, místy I-II.
• F - Snadné, převážně pasáže I, místy II. Skon sněhu do 30°. Náznaky lezení.
• PD - Poměrně obtížné, převážně pasáže II místy III. Sníh do 35-40°. Použití maček a cepínu nezbytné, jistá chůze, často velká expozice.
• AD - Více obtížné, převážně pasáže III místy IV. Sníh 40-45°, místy 50°.
• D - Obtížné, převážně pasáže IV místy V. Sníh občas přesahuje 55°.
• TD - Obtíže se zvětšují, průstupy významných alpských stěn, skála dosahuje obtížnosti VI, krátké ledové úseky 90°.
• ED - Špičkové výstupy výkonnostních sportovců. Kolmé ledy, obtížné mixy a skály nejméně VII.
• ABO - Extrémně obtížné, dlouhé a nebezpečné túry na horní hranici lidských schopností.

[editovat] Srovnávací tabulka nejrozšířenějších klasifikačních stupnic

The Roaches v Staffordshiru, Velká Británie

lezení na umělé stěně

Následující tabulka umožňuje odhadnout obtížnost skalního lezení v dané lokalitě na základě jiné známé stupnice. V praxi se liší i teoreticky stejné stupnice, např. pískovcová (saská) stupnice v Českém ráji je posunuta vůči stejné stupnici v Labských pískovcích, a také v německé části Saska. Stejně tak vylezení francouzského 6b může být výrazně lehčí než vylezení 7 UIAA někde jinde a naopak.

[editovat] Via ferrata (Klettersteig) - zajištěná cesta

Ferrata Sentiero Leva

• A - lehká

Zajištěné, jednoznačně vedené turistické cesty a velmi lehké zajištěné cesty - ferraty. Místy vedeny strmým skalním terénem, a to po přirozených sklaních pásech nebo po umělých pomůckách ( umělé stupy, lávky). Umělé jištění v podobě ocelových lan, řetězů nebo zábradlí slouží převážně jen ke zvýšení pocitu jistoty v exponovaném terénu, z technického hlediska však není nutné. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti I. UIAA.

• B - mírně obtížná

Mírně strmý skalní terén. Umělé zajištění v podobě ocelových lan, kramlí, kolíků a žebříků slouží přímo k postupu vpřed. Některé pasáže jsou již namáhavé a vyžadují sílu. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. II. UIAA.

• C - těžká

Strmý skalní terén. Umělým jištěním ( ocelová lana, kramle, kolíky, žebříky) je opatřena převážná část celkové délky cesty a mohou být hůře dostupná pro nižší postavy. Časté svislé stěny s nataženým ocelovým lanem k jištění. Zajištěné úseky už vyžadují určitou sílu v pažích a při delším podniku jsou unavující a velmi namáhavé. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti max. III. UIAA.

• D - velmi těžká

Velmi strmý skalní terén, místy kolmé partie, místy dokonce převislé. Umělé jištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a příležitostně umělými stupy (kramle, kolíky). Místy značně exponované. Bez umělého zajištění by se jednalo o horolezecký terén stupně obtížnosti IV. UIAA. Předpokládá se, že lezec je trénovaný a ve výborné kondici. Je dobré použít obuv s podrážkou podobající se lezečkám. Cestou se lze setkat s úseky I - II. UIAA, které nejsou odjištěny vůbec a je nutné je s jistotou překonat. Lze doporučit pouze dostatečně zkušeným vysokohorským turistům a horolezcům. Nezkušení by měli být jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem.

• E - extrémní

Místy extrémně exponované cesty via ferrata, vedené v kolmém skalním terénu s minimem přirozených stupů. Umělé zajištění je realizováno většinou jen pomocí ocelových lan a jen velmi málo umělými stupy (kramle, kolíky). Nejtěžší místa vyžadují použití horolezecké techniky nebo velkou sílu v pažích. Bez umělého zajištění by se jednalo o těžký horolezecký terén – místy stupně obtížnosti V - VI. UIAA. Tyto zajištěné cesty už mají vysloveně sportovní charakter. Pouštět se do nich mohou jen velmi zkušení vysokohorští turisté a horolezci. Klíčová místa jsou nebezpečná a vyžadují koncentraci. Běžně se vyskytuje lezení II. UIAA bez jištění. Nezkušení musí být zásadně jištěni zkušeným vůdcem nebo instruktorem. Tyto ferraty nemají za úkol lezci cestu usnadnit, ale naopak obtíže vyhledávají.

[editovat] Související články

• Horolezectví

[editovat] Odkazy a zdroje

• HO Vertical, VUT Brno
• HO Sakal
• horydoly.cz: skály, ferraty, horské túry, řeky
• Supervht: ferraty
• Schwierigkeit - německy