Sudetští Němci

Osídlení během 30. let 20. století

Sudetští Němci jsou lidé německé národnosti, kteří obývali od středověku do roku 1945 tzv. Sudety, tj. území podél hranic dnešní České republiky.

[editovat] Staletý klid

Do Sudet patří část Čech, jižní a severovýchodní část Moravy a téměř celá oblast českého Slezska kromě východní části slezského území (Český Těšín), které bylo národnostně různorodé, neboť zde žili mnohá staletí pospolu Němci, Češi i Poláci. Téměř celými Sudety prochází hraniční pohoří kolem dn. České republiky (Novohradské hory, Šumava, Slavkovský les, Krušné hory, Lužické a Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Hrubý a Nízký Jeseník).

Německá kolonizace pohraničí se počítá od vlády velkých přemyslovských králů počínaje Přemyslem Otakarem I. Sudetští Němci přišli na pozvání českých panovníků, aby tyto málo osídlené oblasti osídlili. Češi totiž žili převážně v nížinách a neměli zkušenosti s životem v horských oblastech. Příchozí Němci tuto oblast osídlili, půdu zúrodnili a vesměs úspěšně zde hospodařili.

Tyto dva národy tj. Češi a Němci zde žili pospolu po dlouhá staletí, situace se začala vyhrocovat až s příchodem dvacátého století.

[editovat] Výhrady proti Československu

Většina sudetských Němců odmítla uznat vytvoření Československa, které naopak Češi brali jako svůj národní stát, a nemohla se smířit se ztrátou pozice vládnoucí vrstvy občanů, jako to bylo za monarchie.

Sudetští Němci tedy na mnoha místech prováděli sabotáže, povstání, např. v oblasti západu Českého Slezska v Opavě vyhlásili svůj stát, který chtěli připojit k Rakouské republice. Povstání však bylo potlačeno a Opava musela být obsazena nově vzniklým československým vojskem. Situace se na čas uklidnila až do začátku 30. let.

Stále více Sudetských Němců začínalo sympatizovat s nacionalistickými názory, které představoval Konrád Henlein a jeho Sudetendeutsche Heimatsfront (SHF) přeměněné později na Sudetendeutsche Partei (SdP). Tento muž vyzýval k veřejnému odporu proti českému státu a mnoho Němců se začalo ztotožňovat s jeho názory.

Situace vyvrcholila Mnichovskou dohodou v roce 1938, kdy byly Sudety, stejně jako předtím Rakousko, připojeny k Německé říši. Sudetští Němci za války povětšinou sloužili v německé armádě Wehrmachtu, našlo se zde však i několik odpůrců nacismu, kteří však představovali jen bezvýznamné procento.

[editovat] Vysídlení

Transport vysídlených českých Němců po druhé světové válce

S koncem války byli téměř bez výjimek Sudetští Němci vyhnáni, majetek byl zabavován a mnoho jich vysídlení do Německa a Rakouska nepřežilo. Dnes je vysídlení těchto obyvatel tématem mnoha diskusí, protože ne všichni Sudetští Němci se ztotožňovali s nacistickou ideologií a nebyli v NSDAP.

Většina obyvatel a politiků České republiky, stejně jako současná česká i někdejší komunistická historiografie, používá termínů odsun či vysídlení. Vysídlení Němci, jako jejichž mluvčí vystupuje především Sudetoněmecké krajanské sdružení (něm. Sudetendeutsche Landsmannschaft), hovoří o vyhnání (něm. Vertreibung).

Příčinou této jazykové dvojkolejnosti je, že v současné době v češtině ani v němčině neexistuje pro tyto deportace bezpříznakové označení: kdo hovoří o odsunu nebo vysídlení, bývá automaticky považován za jeho obhájce, kdo o vyhnání, za kritika. Pro úplnost je třeba dodat, že v angličtině se pro deportace užívá výrazu transfer (tento termín používá i Postupimská deklarace), jenž však nemá v tomto kontextu v češtině odpovídající ekvivalent – pouze přibližně mu odpovídá výraz přesun. Česko-německá deklarace o vzájemných vztazích a jejich budoucím rozvoji používá slovní spojení „poválečné vyhnání, jakož i nucené vysídlení“ (v německé verzi textu „Vertreibung sowie zwangsweise Aussiedlung“).

[editovat] Počet odsunutých Němců

Podle předválečného sčítání žilo v Československu 3,1 mil. osob, které se přihlásily k německé národnosti. Dle těchto oficiálních čísel se odvíjí i odhad počtu odsunutých Němců po II. světové válce. Avšak i této skupiny obyvatelstva se dotkly válečné události. Odhaduje se, že zhruba 300 až 500 tisíc Sudetských Němců padlo jako vojáci wehrmachtu a SS na frontách 2. světové války, nebo bylo zabito při válečných událostech.

Podle některých zdrojů bylo do konference vítězných mocností v Postupimi dne 2. srpna 1945 minimálně 700 tisíc sudetských Němců divoce vyhnáno anebo sami uprchli. Z toho jich cca 300 tisíc uteklo samo před postupující Rudou armádou na základě tzv. Neronova rozkazu, který vydal Adolf Hitler 20. března 1945. Jednalo se zejména o Němce ze severní Moravy a Slezska.

Dalších cca 400 tisíc jich bylo vyhnáno při tzv. divokém odsunu. Dle údajů ze společné komise českých a německých historiků při něm zahynulo 19 až 30 tisíc Němců. Počet nezvěstných je odhadován na 200 tisíc. Mnoho lidí zahynulo nebo zmizelo až v Německu nebo Rakousku. Jsou známy případy, kdy se sudetští Němci stali obětí starousedlíků, kteří je považovali za příčinu války, při které o vše přišli.

Počátkem roku 1947 obdržel tehdejší prezident republiky Edvard Beneš výkaz - pamětní spis od zplnomocněnce pro odsun, ve kterém se psalo, že do 1. listopadu roku 1946 bylo z českých zemí odsunuto celkem 2 170 598 Němců, z toho počtu 1 420 598 osob do americké a 750 000 do sovětské okupační zóny Německa.

Po roce 1945 byla oblast Sudet znovu dosídlena převážně lidmi z vnitrozemí, kteří zde začali hospodařit (někdy však i ničit a rozkrádat) na chalupách po odešlých Němcích.

[editovat] Související články

• Sudety
• Vysídlení Němců z Československa
• Benešovy dekrety