Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Eurovíkendy
Kanárské ostrovy
Dominikánská republika
Madeira
Last minute
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Sudety (německy Sudetenland, polsky Kraj Sudecki) je v češtině označení pro pohraniční oblasti dnešní České republiky, ve kterých převažovalo německé osídlení. Dříve slovo Sudety označovalo i Krkonošsko-jesenickou subprovincii; v němčině (Sudeten) a polštině (Sudety) je tomu tak dosud.
Původ názvu Sudety není jednoznačný. Nejčastěji uváděný výklad tvrdí, že původní fyzickogeografický termín Sudéta je slovo keltského původu, složené z gramatického základu sud- (kanec) a přípony -éta (les), dohromady tedy „Les kanců“. Někdy se uvádí jiný výklad, například pomocí starogermánského slova „Sudtha“, překládané jako „les“. Termín je doložený již ve starověku u Klaudia Ptolemaia. Není však jisté, jestli skutečně toto slovo na jeho mapě označovalo stejné pohoří.
Obsah |
Po 1. světové válce vedly spory o přesnou podobu hranic nově vzniklého Československa k několika ozbrojeným konfliktům, z nichž nejdramatičtější byl s Polskem o jižní část Slezska (tehdy ještě nebyly Sudety nijak přesněji vymezeny). Proti sociálním, ale hlavně národnostním nepokojům na počátku roku 1919, převážně mezi německým obyvatelstvem, byla nasazena i armáda a četnictvo. V několika střetech, často vyprovokovaných z obou stran, bylo zastřeleno několik desítek občanů převážně německé národnosti. Později byly tyto oběti coby „májoví padlí“ využívány nacionalisty k eskalaci konfliktů, zejména v pohraničních oblastech, které se samy začaly označovat jako Sudety.
Sudety zpočátku zřejmě zahrnovaly pouze pohoří na jihozápadě Slezska, ale záhy tento pojem označoval celou soustavu pohoří (Sudety = Sudetská soustava/subprovincie = Krkonošsko-jesenická subprovincie) od dolního toku řeky Ohře až po řeku Odru, tedy severní část Krušných hor, Lužické hory, Jizerské hory, Krkonoše, Orlické hory a Jeseníky. V polštině termín Sudety (čes. Krkonošsko-jesenická subprovincie) označuje horské pásmo od Labského údolí až po Moravskou bránu.
Podle vzoru Alpské země/alpští Němci se Němci z Českých zemí začali označovat termínem sudetští Němci (podle horstva, které bylo v Čechách, na Moravě i v rakouském Slezsku) a České země začali označovat termínem Sudetské země.
Po vzniku Československa v roce 1918 se termínem Sudetenland označovala jedna ze čtyř provincií (Německé Čechy / Deutschböhmen, Sudetsko / Sudetenland, Šumavská župa / Böhmerwaldgau, Německá jižní Morava / Deutschsüdmähren), které vznikly 29. - 30. října 1918 jako polosamostatná území, sloužící snahám rakousko-německé menšiny o odtržení pohraničního území ČSR a jeho připojení k Rakousku. Československá vláda území všech čtyř provincií prakticky bez větších vojenských akcí připojila mezi 1.-20. prosincem 1918.
Sudetenland rozkládající se na severní Moravě, v českém Slezsku a na východě Čech zahrnoval území zhruba o rozloze 6 543 km² s asi 650 000 obyvateli a centrem v Opavě.
Ve 20. a 30. letech 20. století se termín Sudety (Sudetenland) začal užívat pro většinu pohraničních oblastí Českých zemí (včetně Moravy a Slezska), kde žila až do roku 1945–1946 početná německá menšina (3 až 3,5 miliónů občanů).
 |
Neutralita tohoto článku je zpochybněna. Podrobnější zdůvodnění najdete v diskusi. Informace pro vkladatele šablony: Vložte prosím na diskusní stránku zdůvodnění vložení šablony. |
Termín, který nabyl územně politického obsahu, byl zneužit německými nacisty za podpory části německého obyvatelstva Sudet (zejména Sudetoněmecké strany, SdP) k rozbití demokratického Československa. Toto území bylo totiž od 10. století nikdy nezpochybněnou součástí Českého státu, resp. zemí České koruny, třebaže tu od 13. století žilo německé obyvatelstvo, které zde mělo většinu. Po mnichovské dohodě (1938) bylo jako Sudetenland označováno veškeré území odstoupené pod nátlakem velmocí Československem hitlerovskému Německu.
Po vytvoření Protektorátu Čechy a Morava se podle rozhodnutí Hitlera z dubna 1939 větší část území Sudet, tzv. Sudetengau (Gau-Sudetenland), stalo 1. května 1939 územně správní jednotkou Třetí říše a zahrnovalo oblast od Domažlicka po Moravskou Ostravu s centrem v Liberci (Reichenberg), kde měl sídlo říšský župní správce Konrad Henlein; území se dělilo na 3 vládní obvody: Cheb (Eger), Ústí nad Labem (Aussig) a Opavu (Troppau). Území na jihozápadě Čech bylo připojeno k Bavorsku, zbytek území na jihu k bývalému Rakousku (Ostmark) a v jeho rámci rozdělen mezi říšské župy Dolnodunajskou a Hornodunajskou.
Po porážce Třetí říše bylo veškeré odstoupené pohraniční území připojeno zpět k ČSR a zároveň na základě článku XI. až XII. závěrů Postupimské dohody vítězných velmocí (1945) byla drtivá většina československého obyvatelstva hlásícího se k německé národnosti odsunuta z Československa do americké a sovětské okupační zóny v Německu. Nezákonné, tzv. divoké vyhánění probíhalo již od května 1945. Při divokém vyhánění docházelo i zabíjení německých civilistů.
Masivní úbytek německého obyvatelstva Sudet byl alespoň z části nahrazen lidmi z vnitrozemí Českých zemí a Slovenska a také přistěhovalci ze zahraničí, například Řeky, Rumuny a Volyňskými Čechy. Imigrantů z ciziny bylo úhrnem asi 200 000. Do Sudet později za podpory komunistické vlády přesídlilo i mnoho slovenských Romů.
Kvůli vlivu rozsáhlé migrace v Sudetech zde na několik desetiletí prakticky zanikl veřejný život. Lidé se často cítili a ještě cítí vykořeněni. Situace se začala výrazně lepšit až v 90. letech 20. století po té, co se o problému vůbec mohlo otevřeně mluvit.
Zatímco československo-rakouskou smlouvou byla otázka odškodnění odsunutého německého obyvatelstva do Rakouska fakticky vyřešena, někteří sudetští Němci, vzdor uzavřené česko-německé deklaraci (ratifikovaná 1997), nepovažují problém svého odsunu a zabavení majetku na základě „kolektivní viny“ Benešových dekretů za uzavřený.