Supermarine Attacker

Supermarine Attacker
Typ:	palubní stíhací letoun
Výrobce:	Supermarine
První let:	27. července 1946
Zaveden:	srpen 1951
Vyřazen:	FAA 1957 Pákistán 60. léta
Hlavní uživatel:	Fleet Air Arm Pakistan Air Force
Vyrobeno:	183

Supermarine Attacker byl britský palubní jednomístný proudový stíhací letoun. Pro Fleet Air Arm ho vyvinula firma Supermarine. Jediným zahraničním provozovatelem letounu bylo letectvo Pákistánu.

[editovat] Vývoj

Attacker byl výsledkem projektu RAF na vývoj proudového stíhacího letounu, označeného specifikacemi E.10/44. Původně to měl být dočasný stíhací letoun, který by létal do té doby, než bude dokončen vývoj projektu Gloster E.1/44, ze kterého později vznikl známý Gloster Meteor. Gloster svůj stroj výrazně přepracoval a tak se prvními proudovými stíhacími letouny přijatými pro službu v RAF staly Gloster Meteor a de Havilland Vampire.

Firma Supermarine nabídla „navalizovanou“ verzi projektu britskému námořnictvu, které jej přijalo. První prototyp, pilotovaný Jeffrey K. Quillem (Jeffrey Kindersley Quill, AFC, RAFO), se poprvé vznesl do vzduchu 27. července 1946.

Druhý prototyp, s/n TS413, prvně vzlétl 17. června 1947. Za jeho řízením byl zkušební pilot Michael John Lithgow (později Lt-Cdr M. J. Lithgow, OBE). Sériová výroba typu byla objednána v listopadu 1949. První sériový kus palubní stíhací varianty Attacker F.1 vstoupil do služby v srpnu 1951. První operační jednotkou FAA vyzbrojenou Attackery se stala 800. squadrona.

Paluba britské letadlové lodě HMS Eagle (R05) v roce 1952 či 1953. Vpředu stojí letouny Supermarine Attacker FB.2 a za nimi jsou pístové letouny Fairey Firefly FR.4 a Blackburn Firebrand TF.4.

Attacker měl přímé křídlo s laminárním profilem, převzaté z vrtulového stíhacího letounu Supermarine Spiteful. Na první pohled poněkud anachronicky u proudového letounu působilo použití záďového zatahovacího podvozku. Výzbroj Attackeru tvořily čtyři 20 mm kanóny, mimo to stroj mohl nést pumy či neřízené rakety na závěsnících pod křídlem. Letoun poháněl proudový motor Rolls-Royce Nene.

[editovat] Služba

Typ Supermarine Attacker byl oficiálně zařazen do služby FAA (Fleet Air Arm) k 17. srpnu 1951 na základně Ford (v hrabství Sussex), kdy byla znovu zformována 800. squadrona, stala se tak historicky první operační jednotkou Royal Navy, resp FAA, vyzbrojenou proudovými letouny. V listopadu 1951 byla přezbrojena druhá jednotka, 803. squadrona (byla znovu zformována k 26. listopadu, rovněž na základně Ford; tato základna je rovněž známa pod označením HMS Peregrine). Attacker se poprvé operačně dostal na letadlovou loď v březnu 1952, kdy se 800. sqdn. nalodila na palubu HMS Eagle.

Jednotky FAA vyzbrojené letouny Attacker:

• 700. squadrona
• 702. squadrona
• 703. squadrona
• 718. squadrona
• 736. squadrona
• 767. squadrona
• 787. squadrona
• 800. squadrona
• 803. squadrona
• 890. squadrona
• 1831. squadrona
• 1832. squadrona
• 1833. squadrona

[editovat] Varianty

• F.1 — stíhací letoun
• FB.1 — stíhací-bombardovací letoun; od F.1 se lišily jen s detailech
• FB.2 — stíhací-bombardovací letoun; instalována vylepšená varianta motoru Nene, pod křídlem měl závěsníky, umožňující podvěšení dvou 454 pum, nebo 8 neřízených raket.

[editovat] Dochované kusy

• Jeden britský Attacker s označením WA473 je uložený v Fleet Air Arm Museum v britském Somersetu.
• Jeden pákistánsky Attacker je vystavený v Pakistan Air Force Museum.

[editovat] Hlavní technické údaje

• Posádka: 1 (pilot)
• Rozpětí: 11,25 m
• Délka: 11,3 m
• Výška: 2,9 m
• Nosná plocha: 21 m²
• Hmotnost prázdného letounu: 3822 kg
• Vzletová hmotnost: 5539 m
• Nejvyšší rychlost: 950 km/h
• Dostup: 13 716 m
• Dolet: 1900 km

[editovat] Pohonná jednotka

• proudový motor Rolls-Royce Nene
• Tah motoru: 21,2 kN

[editovat] Výzbroj

• čtyři 20mm kanóny British Hispano Mk. V v křídle; vnější měly zásobu po 145 nábojích na zbraň, vnitřní po 167 nábojích
• dvě 1000lb (454kg) pumy

• Tento článek je zčásti nebo zcela založen na překladu článku Supermarine Attacker na anglické Wikipedii.

Související články obsahuje Portál Letectví