Supinum

Supinum (z lat. supinus - „obrácený vzhůru“; motivace názvu je nejasná) je neurčitý tvar slovesa (příčestí) v některých jazycích. Využití se v různých jazycích liší.

[editovat] Slovanské jazyky

V praslovanštině se supinum tvořilo od nedokonavých sloves a užívalo se po slovesech pohybu. Jeho předmět měl genitivní formu. Ve většině slovanských jazyků (včetně češtiny) v pozdější době zaniklo a bylo nahrazeno infinitivem. Zachováno zůstalo ve slovinštině a dolnolužické srbštině.

V pračeštině se supinum tvořilo koncovkou –t, méně často –c; u sloves, jejichž infinitiv má dlouhou samohlásku, byla v supinu samohláska krátká, např.:

• spáti – spat
• bráti – brat
• péci – pec

Příklad použití: Příde súdit živých i mrtvých.

V období rané staré češtiny bylo supinum nahrazeno infinitivem (např. král šel spáti). Supinum však v češtině nezaniklo beze stopy. Jeho koncovka –t se začala používat u infinitivu, vznikaly dubletní tvary k původním tvarům na –ti (–i). Infinitivní zakončení –t v průběhu 20. století převládlo, infinitivní tvary zakončené –ti se v současnosti považují za zastaralé nebo knižní.

[editovat] Latina

V latině se supinum tvoří příponou –tum, méně často –sum. Se slovesem esse (být) vytváří pasivní infinitiv perfekta: Audio puer laudatum est. (Slyším, že chlapec byl pochválen.)

Od supina se odvozuje příčestí pasivního perfekta, jehož tvar středního rodu v jednotném čísle má shodný tvar jako supinum: sanatus (vyléčený), sanata (vyléčená), sanatum (vyléčené), visus (uviděný). Toto příčestí se často používá ve spojení se slovesem esse: sanatus est (je vyléčený).

Příčestí pasivního perfekta se užívá i ve funkci slovesného adjektiva, které lze i skloňovat, např. aqua purificata (čištěná voda).

[editovat] Švédština

Švédština jako jediný germánský jazyk používá supinum ve spojení se slovesem ha (mít) k tvoření perfekta a plusquamperfekta: jag har skrivit (napsal jsem).

U slabých sloves má shodný tvar jako pasivní participium (příčestí trpné) ve tvaru středního rodu, např. älskat (milováno), köpt (koupeno). U silných a nepravidelných sloves má supinum zakončení –it, zatímco střední rod trpného příčestí –et: brevet är skrivet (dopis je napsán) x jag har skrivit ett brev (napsal jsem dopis).

Poznámka: Důsledné rozlišení tvarů –it/–et je kodifikováno ve standardní švédštině. V různých nářečích se však tyto tvary často zaměňují podle místních zvyklostí.

[editovat] Reference

• Karlík P., Nekula M., Pleskalová J. (ed.). Encyklopedický slovník češtiny. Nakl. Lidové noviny. Praha 2002. ISBN 80-7106-484-X.
• Čermák F. Jazyk a jazykověda. Karolinum. Praha 2004. ISBN 80-246-0154-0.
• Kábrt J., Kucharský P. Jazyk latinský. Učebnice pro zdravotnické školy. Avicenum. Praha 1973.
• Mencák F., Frydrich M., Švédština pro samouky, SPN, Praha, 1991, ISBN 80-04-24005-4.
• Rejzek J. Český etymologický slovník. Leda, Voznice 2001. ISBN 80-85927-85-3.

[editovat] Související články

Související články obsahuje Portál Jazyk

• en:Slovenian verbs - Slovinská slovesa (v angličtině)