Světový pohár ve skocích na lyžích

Skokan na lyžích, 80. léta 20. století

Světový pohár ve skocích na lyžích pořádá Mezinárodní lyžařská federace (FIS) od sezóny 1979/1980. Jeho prvním vítězem byl Rakušan Hupert Neuper. Jediným Čechem, který seriál zatím vyhrál, byl v sezóně 2005/2006 Jakub Janda.

[editovat] Pravidla

Světový pohár ve Skocích na lyžích upravují zvláštní pravidla vyhlašovaná FIS.

[editovat] Závody jednotlivců

Závody SP smí absolvovat skokani, které nominuje jejich národní svaz a kteří již získali body v Grand Prix či SP nebo alespoň jednou bodovali v závodech Kontinentálního poháru v aktuální či loňské sezóně.

Počet startujících z jedné země je omezen (podle pravidel na sezónu 2006-2007 na šest skokanů z jedné země s bonusy za postavení v pořadí SP, SP zemí, světovém žebříčku či Kontinentálním poháru). Pořádající země může počet svých startujících zdvojnásobit tak zvanou národní skupinou, což dává příležitost získávat zkušenosti mladým závodníkům.

Po první polovině Turné čtyř můstků střídají v Innsbrucku na můstku Bergisel německou národní skupinu rakouští talenti

Do závodu smí obvykle nastoupit padesát závodníků (v letech na lyžích čtyřicet). První patnáctka v aktuálním pořadí SP má postup do závodu zaručen, ostatní skokané musejí absolvovat jeden kvalifikační skok a z nich postupuje 35 nejlépe bodovaných skokanů. Sportovec, který při svém pokusu upadne, avšak dosáhne alespoň 90% maximální délky skoku závodníka, který musel projít kvalifikací, se také může zúčastnit závodu.

Do druhého kola závodu postupuje třicet nejlépe obodovaných skokanů z prvního kola. Opět platí, že skokan, jenž dopad neustál, ale dosáhne alespoň 90% délky letu vítěze prvního kola, postupuje v závodu dále.

Specifický průběh mají čtyři závody SP tvořící Turné čtyř můstků. O druhé kolo se bojuje K.O. systémém (1. v tabulce proti poslednímu postupujícímu z kvalifikace, 2. proti 49. atd.). Postupují pouze vítězové a pět poražených s nejlepším bodovým ohodnocením.

[editovat] Bodování

Skokané dostávají body za dosažené umístění v jednotlivých závodech Světového poháru. Vítězem Světového poháru je závodník, který má na konci sezóny v součtu nejvíce bodů. Body jsou v jednotlivých závodech rozdělovány podle následující tabulky:

Pokud dosáhnou dva skokané stejného výsledku, obdrží i stejné body za příslušné umístění a následující příčka je vynechána.

[editovat] Závody družstev

Každé národní mužstvo tvoří čtyři skokané. Trenéři určí pořadí, v jakém budou jejich svěřenci nastupovat. Týmy nastupují dle pořadí v aktuálním žebříčku Světového poháru národů (od země s nejhorším skóre po nejlepší). Jakmile se vystřídají první skokani ze všech soutěžících států, následují druzí atd. Body skokanů z jednoho týmu se sčítají, do druhého kola postupuje osm nejúspěšnějších zemí (od osmé příčky po vedoucí tým). V druhém kole každý skokan absolvuje ještě jeden skok.

[editovat] Bodování

V týmových závodech získávají družstva body podle následující tabulky:

[editovat] Závody Světového poháru

První skokanský světový pohár začal v sezóně 1979-1980 těsně před Turné čtyř můstků závodem v italské Cortině d’Ampezzo. Závod vyhrál Toni Innauer z Rakouska, celý ročník ale získal po 25 závodech jeho krajan Hubert Neuper. Finálovým podnikem seriálu byl dvojzávod na středním a velkém můstku na slovenském Štrbském Plesu.

Můstek v Sapporu je nejčastějším asijským hostitelem Světového poháru

Na české území se Světový pohár skokanů poprvé zastavil v průběhu druhého ročníku v lednu 1981, kdy se jeho pole po Turné čtyř můstků vydalo do Harrachova a Liberce. Obě střediska pak hostila závody Světového poháru střídavě se Štrbským Plesem, Harrachov také často se svým mamutím můstkem a podnikem v letech na lyžích, v čemž se střídal s nemnoha dalšími funkčními mamutími můstky (hlavně Planicí, Oberstdorfem, Vikersundem či Kulmem). I díky tomu patří Harrachov mezi sedm nejpravidelnějších pořadatelů závodů Světového poháru, do roku 2005 (včetně) zde organizovali pohárový závod šestnáctkrát, o rok později byl závod kvůli nepřízni počasí zrušen.

Ze všech pořadatelů pouze závody zařazené do Turné čtyř můstků nikdy nechyběly v kalendáři Světového poháru, dalšími tradičními hostiteli jsou hlavně můstky v Lahti, Planici, Engelbergu nebo proslulý Holmenkollen v Oslu. Ze zámořských zemí hostily Světový pohár zatím Japonsko (hlavně v Sapporu), Kanada (Thunder Bay) a Spojené státy (Lake Placid). Do Severní Ameriky se skokani obvykle vydávali na začátku nebo na konci sezóny, japonský závod býval zařazen přímo do prostředku sezóny. Zatím poslední závod v Severní Americe ale byl do Světového poháru zařazen v roce 2004.

Seriál obvykle zahrnuje od 25 do 30 závodů (často dva na jednom můstku ve dvou dnech), začíná na konci listopadu a končí v březnu následujícího roku.

[editovat] Vítězové Světového poháru

[editovat] Statistiky

Bylo navrženo, aby jedna či několik sekcí tohoto článku byly rozděleny a přesunuty do článku s názvem Statistiky Světového poháru ve skocích na lyžích. (Diskuse)

[editovat] Nejvíce vyhraných ročníků SP

• 4 - Matti Nykänen (Finsko), Adam Małysz (Polsko)
• 3 - Andreas Goldberger (Rakousko)
• 2 - Janne Ahonen (Finsko), Armin Kogler (Rakousko), Primož Peterka (Slovinsko), Martin Schmitt (Německo)

[editovat] Nejvíce vyhraných závodů SP

• 46 - Matti Nykänen (Finsko)
• 38 - Adam Małysz (Polsko)
• 33 - Jens Weißflog (NDR / Německo)
• 32 - Janne Ahonen (Finsko)
• 28 - Martin Schmitt (Německo)
• 25 - Andreas Felder (Rakousko)
• 20 - Andreas Goldberger (Rakousko)
• 18 - Sven Hannawald (Německo), Andreas Widhölzl (Rakousko)
• 16 - Matti Hautamäki (Finsko)
• 15 - Kazuyoshi Funaki (Japonsko), Noriaki Kasai (Japonsko), Primož Peterka (Slovinsko), Ernst Vettori (Rakousko)
• 13 - Horst Bulau (Kanada), Armin Kogler (Rakousko)
• 12 - Dieter Thoma (Německo)
• 11 - Roar Ljøkelsøy (Norsko)
• 10 - Masahiko Harada (Japonsko), Toni Nieminen (Finsko), Pavel Ploc (Československo), Ari-Pekka Nikkola (Finsko), Roger Ruud (Norsko), Primož Ulaga (Jugoslávie)

(naposledy aktualizováno 13. 12. 2007)

Češi

• 10 - Pavel Ploc
• 6 - Jakub Janda
• 4 - František Jež
• 4 - Jaroslav Sakala
• 3 - Jiří Parma
• 1 - Vladimír Podzimek

(naposledy aktualizováno 13. 12. 2007)

[editovat] Nejvíckrát na stupních vítězů

• 98 - Janne Ahonen (Finsko)
• 76 - Matti Nykänen (Finsko)
• 74 - Adam Małysz (Polsko)
• 73 - Jens Weißflog (NDR / Německo)
• 63 - Andreas Goldberger (Rakousko)
• 54 - Ernst Vettori (Rakousko)
• 51 - Andreas Felder (Rakousko)
• 50 - Andreas Widhölzl (Rakousko)
• 50 - Martin Schmitt (Německo)
• 45 - Noriaki Kasai (Japonsko)
• 41 - Ari-Pekka Nikkola (Finsko)
• 40 - Sven Hannawald (Německo)
• 38 - Kazuyoshi Funaki (Japonsko)
• 37 - Armin Kogler (Rakousko)
• 36 - Dieter Thoma (Německo)
• 33 - Matti Hautamäki (Finsko)
• 32 - Roar Ljøkelsøy (Norsko)
• 32 - Primož Peterka (Slovinsko)
• 31 - Martin Höllwarth (Rakousko)
• 29 - Horst Bulau (Kanada)
• 27 - Pavel Ploc (Československo)

(naposledy aktualizováno 14. 12. 2007)

Češi

• 27 - Pavel Ploc
• 20 - Jakub Janda
• 17 - Jiří Parma
• 11 - Jaroslav Sakala
• 7 - František Jež
• 6 - Ladislav Dluhoš
• 2 - Vladimír Podzimek
• 2 - Jakub Sucháček
• 1 - Josef Samek
• 1 - Jiří Malec
• 1 - Ján Tánczoš

(naposledy aktualizováno 14. 12. 2007)

[editovat] Historické tabulky medailistů

V tabulce jsou uvedeni všichni medailisté v závodech Světového poháru. Hlavním kritériem je počet vyhraných závodů. V případě rovnosti rozhoduje počet druhých míst, poté počet třetích míst.

[editovat] Nejvíce vyhraných závodů v jedné sezoně

Janne Ahonen vyhrál v sezóně 2004-2005 rekordních dvanáct závodů Světového poháru

• Janne Ahonen (Finsko) 12 2004/2005
• Martin Schmitt (Německo) 11 1999/2000
• Adam Małysz (Polsko) 11 2000/2001
• Matti Nykänen (Finsko) 10 1982/1983
• Matti Nykänen (Finsko) 10 1987/1988
• Andreas Goldberger (Rakousko) 10 1994/1995
• Martin Schmitt (Německo) 10 1998/1999
• Toni Nieminen (Finsko) 8 1991/1992

[editovat] Další statistiky a trivia

[editovat] Největší bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem v závodu SP

• 47,5 bodů - Felder - Fidjestol, 14. 3. 1987 - Planica
• 44,9 bodů - Małysz - Ahonen, 4. 1. 2001 - Innsbruck
• 43,5 bodů - Nieminen - Vettori, 11. 3. 1992 - Trondheim
• 43,2 bodů - Ahonen - Herr, 27. 11. 2004
• 39,3 bodů - Nykänen - Parma, 20. 12. 1987 - Sapporo
• 38,8 bodů - Małysz - Schmitt, 1. 12. 2001 - Titisee-Neustadt
• 35,4 bodů - Nykänen - Vettori, 26. 1. 1986 - Sapporo
• 35,2 bodů - Harada - Małysz, 18. 2. 1996 - Iron Mountain
• 31,9 bodů - Małysz - Ahonen, 6. 1. 2001 - Bischofshofen
• 31,3 bodů - Kasai - Petek, 23. 1. 1993 - Predazzo

(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)

[editovat] Nejmenší bodový rozdíl mezi prvním a druhým místem v závodu SP

• 0,1 bodu - Kogler - Braten, 1. 1. 1983 - Garmisch-Partenkirchen
• 0,1 bodu - Berg - Felder, 19. 2. 1986 - Sankt Moritz
• 0,1 bodu - Opaas - Klauser, 30. 12. 1986 - Oberstdorf
• 0,1 bodu - Fidjestol - Weißflog, 21. 1. 1989 - Oberhof
• 0,1 bodu - Widhölzl - Hannawald, 28. 2. 1998 - Vikersund
• 0,1 bodu - Funaki - Morgenstern, 5. 2. 2005 - Sapporo
• 0,1 bodu - Hautamäki - Widhölzl, 19. 3. 2005 - Planica
• 0,1 bodu - Küttel - Janda, 3. 12. 2005 - Lillehammer
• 0,2 bodu - Ruud - Persson, 8. 1. 1985 - Cortina d'Ampezzo
• 0,2 bodu - Nikkola - Felder, 4. 3. 1987 - Oemskoeldsvik
• 0,2 bodu - Goldberger - Schwarzenberger, 14. 1. 1996 - Engelberg
• 0,2 bodu - Peterka - Reuteler, 15. 3. 1998 - Oslo
• 0,2 bodu - Schmitt - Widhölzl, 27. 3. 2000 - Iron Mountain
• 0,3 bodu - Fijas - Bobak, 27. 1. 1980 - Zakopane

(naposledy aktualizováno 4. 12. 2005)

[editovat] Dělená vítězství v závodu SP

• Per Bergerud a Manfred Decker, 3. 1. 1982 - Innsbruck
• Ulf Findeisen a Ernst Vettori, 19. 1. 1986 - Oberwiesenthal
• Jon-Inge Kjørum a Pavel Ploc, 14. 1. 1989 - Liberec
• Ari-Pekka Nikkola a Franci Petek, 11. 2. 1990 - Engelberg
• Andreas Felder a Jens Weißflog, 1. 1. 1991 - Garmisch-Partenkirchen
• Andreas Goldberger a Ari Pekka Nikkola, 21. 1. 1996 - Sapporo
• Roar Ljøkelsøy a Adam Małysz, 29. 1. 2005 - Zakopane

(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)

[editovat] Nejvyšší známka dosažená v závodu SP

• 328,2 Sven Hannawald 8. 2. 2003 Willingen
• 319,1 Sven Hannawald 12. 1. 2002 Willingen
• 318,7 Janne Ahonen 27. 11. 2004 Kuusamo
• 316,0 Adam Małysz 4. 2. 2001 Willingen
• 309,0 Matti Hautamäki 12. 1. 2002 Willingen
• 308,3 Andreas Widhölzl 8. 2. 2003 Wiliingen
• 308,3 Janne Ahonen 28. 11. 2004 Kuusamo
• 307,0 Florian Liegl 8. 2. 2004 Willingen
• 305,6 Robert Kranjec 26. 11. 2005 Kuusamo
• 303,8 Andreas Widhölzl 30. 11. 2005 Kuusamo
• 303,4 Takanobu Okabe 7. 12. 1996 Kuusamo
• 303,0 Robert Kranjec 8. 2. 2003 Willingen

(naposledy aktualizováno 27. 11. 2005)

[editovat] Nejstarší vítěz závodu SP

[editovat] Nejmladší vítěz závodu SP