Augustinus

Sv. Augustin z Hippo
Učitel církve
Narození:	13. listopadu 354 v Tagaste
Úmrtí:	28. srpna 430 v Hippo
Svátek:	28. srpen - římskokatolická církev; 15. červen - východní křesťanství
Pohřben:	Pavie
Úřady:	Biskup
Uctíván církvemi:	římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; Lutheráni
Atributy:	biskupské roucho, kniha, psací brk, planoucí srdce probodené šípy
Patronem:	teologů; knihtiskařů; pivovarníků; za dobrý zrak

Vyobrazení klíčové události Augustinova života, kdy slyší dětský hlas volající: Tolle, lege („Vezmi a čti!“)

Sv. Ambrož křtí sv. Augustina

Nejstarší Augustinův portrét (Řím, bazilika sv. Jana v Lateránu, 6. stol.)

Augustin od Sandra Botticelliho (kolem r. 1480)

Aurelius Augustinus (též sv. Augustin nebo Augustin z Hippony) (354 Thagaste [dnes Souk-Ahras v Alžírsku] – 430 Hippo Regius (v dnešním Tunisku) byl biskup a učitel církve v období pozdního římského císařství; je též svatým katolické církve, jehož svátek připadá na 28. srpna. Augustinus je jeden z nejvýznamnějších raně křesťanských filozofů a teologů, představitel latinské platónsky orientované patristiky.

[editovat] Život

Díky Augustinovu spisu Vyznání, jehož prvních deset knih je jakousi duchovní autobiografií, se nám věrně zachoval obraz Augustinova života. Augustin se narodil roku 354 v Thagastě v rodině pohanského římského úředníka a zbožné křesťanské matky. Po studiích v Tagastě a Madauře se věnoval vyučování rétoriky; v mládí žil nevázaným životem, roku 372 se mu narodil nemanželský syn Adeodatus. Svou zkažeností velmi zarmucoval svou matku sv. Moniku, která se neustále modlila za synovo obrácení. Ciceronův spis Hortensius jej vyprovokoval k zájmu o filosofii: tehdy Augustin vstoupil do manichejské sekty a setrval v ní devět let. Od roku 383 vyučoval rétoriku v Římě, od roku 384 v Miláně. Po dlouhých vnitřních bojích se roku 387 nechal pokřtít milánským biskupem sv. Ambrožem. Roku 389 se vrátil do Thagaste v severní Africe, roku 390 nebo 391 přijal z rukou biskupa Valeria kněžské svěcení a roku 393 se stal ve městě Hippo Regius biskupem. Svůj život věnoval práci na filosofických a theologických spisech a péči o svou církevní obec. Zemřel během nájezdu Vandalů roku 430.

[editovat] Učení

V duchu novoplatónismu rozvíjel v dogmatických sporech s různými ideovými odpůrci své doby křesťanskou věrouku. Stejně jako sv. Pavel učil, že člověk je od přirozenosti neschopný konat dobré skutky (nauka o dědičném hříchu), že však určití jednotlivci jsou z milosti boží předurčeni k věčnému spasení (predestinace).

V díle O Boží obci Augustinus podává křesťanskou interpretaci katastrofických událostí, které v jeho době postihly římské impérium a vytváří vlastní katolickou historii světa, jejímž obsahem je boj dvou entit – časné obce pozemské a věčné obce nebeské. Pozemská říše je nedokonalá, tvořená hřešícími bytostmi, její úlohou je být místem, kde se odehrává zápas o pravé určení člověka. Proto má křehký, dočasný osud a není třeba poutat se k ní srdcem. Skutečným místem, kde jsou lidé (křesťané a jejich předchůdci) občany, je říše nebeská. Existence státu pozemského je tedy nutným zlem, a stát tedy musí trvat, dokud všichni lidé nebudou přijati mezi spravedlivé. Církev má poslání dovést je k tomuto cíli. Pozemský stát v čele s křesťanskými císaři musí napomáhat církvi v tomto poslání, sloužit Kristově víře – a tak přispěje ke konečnému vítězství nebeské říše.

Augustinus považoval za příslušníky Boží obce i ty stojící mimo samotnou církev, což ospravedlňovalo možnost zachování některých hodnot antické kultury v křesťanském světě.

Sv. Augustin se ve svém učení také velmi věnoval otázce trojjedinosti Boha, k tomuto tématu je vázán jeden příběh z Augustinova života, kdy potkává na pláži malého chlapce, přelévajícího vodu z moře do jím postaveného jezírka. Sv.Augustin mu říká: „Dříve já přeliji moře do tohoto jezírka, nežli Ty pochopíš toto Boží tajemství.“

Bůh je podle Augustina nejvyšším Principem a zdrojem Světla, nejvyšším, absolutním a jednotným bytím (unum), Pravdou (verum), nejvyšším Dobrem (bonum) a největší krásou (pulchrum)

Svět byl stvořen z ničeho tvořivou boží podstatou. Boží mysl v sobě obsahuje podstatné tvary veškerých věcí (na způsob ideí), které se podle těchto vzorů ve světě utvářejí. Poznat svět je možné jen skrze onu absolutní Pravdu, ke které vede cesta poznáváním sebe samého, své vlastní duše.

[editovat] Zobrazení

Sv.Augustin bývá často vyobrazován jako učenec - s knihou, psacím brkem. V jeho přítomnosti je často anděl nebo dítě Ježíš.

[editovat] Známá díla zobrazující Augustina

• Oltář církevních otců v Mnichově (spolu s ostatními třemi otci) od Michaela Pachera z roku 1483
• Fresky Augustina a Moniky v kostele sv. Augustina v San Gimignano od Benozza Gozzoli
• Freska v kostele Ognissanti ve Florencii od Botticelliho
• Fresky Augustina v augustiniánském kostele v Mohuči od Johanna Baptisty Enderleho z let 1771-1772

[editovat] Dílo

Seznam děl
v databázi Národní knihovny ČR, jejichž autorem nebo tématem je
Augustinus

Projekt Wikisource obsahuje související původní latinský text:

Augustinus

Wikimedia Commons nabízí obrázky, zvuky či videa k tématu

Augustinus

• De doctrina christiana (O křesťanském učení) (397-426)
• Confessiones (Vyznání) (397-398)
• De civitate Dei (O Boží obci) (413-426)
• De vera religione (O pravém náboženství)
• De libero arbitrio (O svobodné vůli)
• De Trinitate (O Trojici) (400-416)

Augustin je též autorem mnoha dopisů (Epistulae).

[editovat] Politologický přínos

Ve spisu O Boží obci Augustinus představuje teorii dvou států – odraz světa idejí a smyslové skutečnosti.

• Boží stát (latinsky: civitas Dei) pochází od Ábela a vede ke Kristu a jeho církvi.

Citát: „Boží stát je jediným pravým, dokonalým a věčným státem. Je to obec, kterou založili dobří věřící. Tento neviditelný stát má svého pozemského představitele, své zákony a vládu, a tou je církev“.

• Pozemský stát (latinsky: civitas terraena) pochází od Kaina a vede k formě řecké a římské civilizace.

Oproti „Božímu státu“ tento „světský stát“ neorganizuje společnost na základě víry, ale na lidské přirozenosti, je tedy vládou zla a hříchu.

Takto vykreslil sv. Augustin stát jako nutné zlo, potřebné ke krocení zlého člověka.

[editovat] Prameny a literatura

[editovat] Primární literatura

• Augustinovy sebrané spisy v latině (a italštině)

[editovat] Některá česká vydání Augustinových děl

• Čtvero pojednání o křesťanském boji, Krystal OP: OLomouc, 1948.
• O Boží obci 2, sv. Vyšehrad: Praha, 1950.
• O boží obci, (oba díly) Karolinum: Praha, 2007
• Vyznání, Kalich: Praha, 1992.
• O lži a jiné úvahy, Třebíč: Akcent, 2000.
• Katechetické spisy, Krystal OP: Praha, 2005
• Křesťanská vzdělanost (orig. De doctrina christiana), Praha: Vyšehrad, 2004

[editovat] Sekundární literatura

• FLOSS, Karel. Čas, dějinnost a Aurelius Augustinus. Olomouc: Univerzita Palackého, 1991.
• HOŠEK, František X. Život a spisy sv. Aurelia Augustina, biskupa hipponského. Brno: Dědictví sv. Cyrila a Metoděje, 1864.
• HRONEK, Josef. Svatý Augustin. Praha: G. Francl, 1930.
• HRUBAN, Jaroslav. Estetika sv. Augustina: příspěvek ke psychologii a vývojovému významu myšlení křesťanského. Olomouc: Matice cyrilometodějská, 1920.
• KARFÍKOVÁ, Lenka. Milost a vůle podle Augustina. Praha: Oikoymenh, 2006.
• KRANZ, Gisbert. Augustin: život a působení. Kostelní Vydří: Karmelitánské nakladatelství, 1998.
• MACHOVEC, Milan. Svatý Augustin. Praha: Orbis, 1967.
• MARROU, Henri. Svatý Augustin. Řím: Křesťanská akademie, 1979.
• PAPINI, Giovanni. Svatý Augustin. Praha: B. Rupp, 1947.
• SVOBODA, Karel. Estetika svatého Augustina a její zdroje. Brno: Masarykova univerzita, 1996.

[editovat] Externí odkazy

• Oficiální stránky řádu Augustiniánů v ČR
• O Augustinovi na Gnosis9.net
• O Augustinovi na Antika.avonet.cz
• stránky stránky věnované Augustinovi v češtině

[editovat] Související články

Projekt Wikicitáty má sbírku citátů na téma

Augustinus

Související články obsahuje Portál Filosofie

• Patristika
• Novoplatonismus
• Trojice
• Bis orat qui corde canit