Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
Invia.cz
Last minute
Tunisko
Dovolená v Chorvatsku
Pojeďte do Egypta
Bulharsko
Vydělávejte peníze s INVIA.CZ
| Sv. František Xaverský | |
|---|---|
 |
|
| Apoštol Dálného východu | |
| Narození: | 7. dubna 1506 |
| Úmrtí: | 3. prosince 1552 |
| Svátek: | 3. prosinec |
| Pohřben: | Goa |
| Blahořečen: | 25. října 1619 (Pavel V.) |
| Svatořečen: | 12. března 1622 (Řehoř XV.) |
| Úřady: | Misionář, jezuita |
| Uctíván církvemi: | římskokatolická církev |
| Významné zasvěcené kostely: | St. Francis Xavier's Cathedral v Adelaide St. Francis Xavier's Cathedral v Geraldtonu a další |
| Atributy: | kříž, planoucí srdce, křticí miska, křtí |
| Patronem: | misionářů, námořníků, jezuitů, katolického tisku |
Svatý František Xaverský (Francisco de Jaso y Azpilicueta; 7. dubna 1506 Castillo de Javier – 3. prosince 1552 ostrov San Čoan) byl navarrský katolický kazatel a misionář, spoluzakladatel Tovaryšstva Ježíšova. Je označován za apoštola Dálného východu.[1]
Byl průkopníkem katolického misijního úsilí na Dálném východě, podnikl misijní výpravy v oblasti Indie, Zadní Indie a Japonska. Zemřel na cestě do Číny. Je považován za jednoho z největších misionářů všech dob.[2]
Katolická církev jej prohlásila za svatého, jeho svátek se slaví ve výroční den jeho smrti, tj. 3. prosince. Je patronem misionářů, východních misií, námořníků, katolického tisku, Indie a jezuitů.[3] Mezi jeho atributy patří kříž v ruce, miska se svěcenou vodou, někdy lilie nebo planoucí srdce; často je zobrazován, jak křtí.[3] Jsou mu zasvěceny stovky kostelů, zejména těch založených jezuity a misionáři.
Obsah |
Xaverovo dětství bylo ve znamení bojů mezi baskickou Navarrou a Španělskem a Francií o nezávislost. Za zmínku stojí, že v těchto bojích na španělské straně proti Navařře (tj. i proti Františkově rodině, konkrétně 1521 v Pamploně, kde byl Ignác vážně zraněn) bojoval Ignác z Loyoly. Když se nakonec Španělsko v roce 1520 Navarry zmocnilo, byla to pro Xaverovu rodinu těžká rána, neboť přišli o větší část majetku (1524). František se posléze rozhodl pro duchovní kariéru. V roce 1525 odešel studovat do Paříže, kde celých dalších 11 let bydlel na koleji sv. Barbory. František zvládal studium velice snadno a také si zde našel životní přátele: Petra Fabera a Juana de Peňa.
V roce 1528 do Paříže na studia přišel osmatřicetiletý Ignác z Loyoly a dostal se na pokoj, kde bydlel František Xaverský s Juanem de Peňa a Petrem Faberem. První vztahy nebyly nejvřelejší – byli to úhlavní nepřátelé z dob války mezi Navarrou a Španělskem[zdroj?] a Františkovi vadila i Ignácova přehnaná zbožnost. Nakonec si však Ignác Františkovu přízeň získal a stali se přáteli. František zažil své hluboké obrácení a byl spolu se svými spolubydlícími získán pro myšlenku vznikajícího Tovaryšstva Ježíšova – jezuitů.
První řeholní sliby skládá spolu s Ignácem z Loyoly, Petrem Faberem, Šimonem Rodríguezem, Jakubem Laínezem, Alfonsem Salmeronem a Mikulášem Bobadillem v Montmartre 15. srpna 1534.[4] V roce 1536 se všichni vydávají na cestu Lotrinskem, Švýcarskem a Německem do Benátek, aby dále pokračovali do Jeruzaléma, kam však kvůli tureckým válkám nedošli. Mezitím se František zřekl slíbeného místa kanovníka v Pamploně a spolu s ostatními začal s apoštolskou prací v Itálii: ošetřovali nemocné, kázali a vyučovali. František působil především v Bologni.
V roce 1538 se setkávají s papežem Pavlem III., který jim svěřuje pomoc při reformě církve. Bratři jsou rozesláni do různých oblastí a František zůstává v Římě jako Ignácův sekretář. V září 1539 papež Pavel III. schválil Konstituce jezuitského řádu. Téhož roku se v Římě u papeže objevil vyslanec Karla V., který žádal misionáře pro Západní Indii, o rok později předložil podobnou prosbu portugalský král Jan III. Papež se obrátil na novou kongregaci a Ignác svolil vyslat dva ze svých bratrů, Simona Rodrígueze a Bobadillu. Bobadilla však onemocněl a tak jej měl nečekaně nahradit František. Když se s jezuity setkal Jan III., chtěl si je ponechat v Portugalsku. Po jednáních se nakonec rozhodlo, že Rodríguez zůstane a František bude pokračovat dál do Indie.
7. dubna 1541 se František Xaverský v přístavu Belém nalodil na loď, která jej měla převézt do Indie. Plavil se s flotilou nově jmenovaného indického guvernéra Dona Martima Affonsa de Souza. Vylodili se v roce 1542 v indickém městě Goa, kde František začal svou misionářskou činnost. Zprvu se soustřeďoval na kázání a výuku náboženství, později přejímá i organizační úkoly a zasazuje se za práva domorodců proti portugalským kolonistům. Vícekrát píše i samotnému portugalskému králi Janu III., aby se zasadil za spravedlnost ve své vzdálené kolonii, především tam, kde mocenské zájmy Portugalska, správců a místních vladařů ohrožovaly věrohodné hlásání víry a spravedlnost. Během této doby také putuje po Indii a zakládá nové misijní kolonie.
V roce 1545 odjíždí do Malaky (poblíž dnešního Singapuru na Malajském poloostrově), kde ve své činnosti pokračuje, a pak dále na Molucké ostrovy (jihovýchodně od Filipín). Zde pobyl dva roky a v roce 1548 už je opět v jižní Indii. Mezitím se setkává s Japoncem Andžiró a zraje v něm touha jít dál až do Japonska a Číny, která tehdy na své území nevpouštěla žádné cizince[zdroj?]. S postupným zklamáním, kdy vidí, jak král Jan III. nezasahuje a Portugalci úspěšně maří jeho misijní práci a někdy i přímo maří jeho plány a snahy, se nakonec rozhoduje pro cestu do Japonska. Tam připlul na podzim roku 1549. Jeho listy, v nichž popisuje první dojmy z japonské země a kultury jsou cenným svědectvím o životě zde. V roce 1551 odplouvá zpět do Indie. Po skvělých dojmech z Japonska se opět setkává s krutou realitou indické kolonie.
Když v roce 1552 odjíždí zpět do Japonska, má k dispozici malou flotilu, pověřovací listy pro čínského císaře a také nějaký obchodní materiál. Fotila měla vyplout z Malaky, avšak výprava byla zmařena Alvarem da Gama (synem mořeplavce Vasca da Gama), který byl proti tomuto podniku a nepohnulo s ním nic. František je zrazen vlastními lidmi, přesto se nenechal odradit, ale na vlastní pěst vyplul do Číny. Tím však riskoval smrt, neboť porušení čínského embarga se v Číně trestalo obvykle smrtí. Podařilo se mu proniknout až na ostrov San Čoan, což bylo poslední stanoviště, kam mohli přistát cizinci[zdroj?]. Dál se snažil najít někoho, kdo by byl ochoten riskovat a tajně ho převézt do Číny[zdroj?]. Nevyužil ani poslední možnosti opustit ostrov s odplouvajícími portugalskými loděmi. Na ostrově ho v době čekání na odvoz do Číny zachvátila nemoc a František po dvanácti dnech nemoci 3. prosince 1552 umírá ve společnosti jednoho Číňana[zdroj?], který však ani neumí Františkovu řeč. Jeho mrtvola byla pohřbena na ostrově San Čoan.
V únoru 1553 bylo jeho tělo exhumováno a převezeno do Indie (kam dorazilo v roce 1554), kde bylo slavnostně přivítáno. Nakonec bylo uloženo v indickém městě Goa v koleji sv. Pavla, později přeneseno do chrámu Bom Jesu v témže městě. Roku 1615 byla jeho pravá ruka převezena do Říma je relikvií v kostele Al Gesu. Dne 12. března 1622 papež Řehoř XV. Františka Xaverského a Ignáce z Loyoly svatořečil. Roku 1927 byl ustanoven papežem Piem XI. patronem zámořských misií. Jeho památka se v římskokatolické církvi připomíná jako obvykle v den jeho smrti, 3. prosince.
