Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Set-top-boxy
Parfémy
Krása
Produkty pro zdraví
Hodinky
Elektro
Šperky
Nábytek
Nářadí a zahrada
Outdoor
Počítače a notebooky
Svarožic (jinak též Svarožič či Svaražič, Zuarasiz a latinsky Zuarasici) byl slovanský bůh Slunce (Slované měli značné množství bohů Slunce s obrovskými lokálními rozdílnostmi - je možné, že jde o boha, který se nazýval Dažbog či Dabog, podle jiných výkladů je to jeho bratr, syn Svaroga). Charakteristické pro tohoto boha jsou značné oběti, které prokazatelně byly i lidské. Byl to bůh dárce a zprostředkovatel všech životních podmínek na Zemi. Byl proto uctíván v souvislosti s ročními rytmy zimního a letního slunovratu, které patřily k největším svátkům našich předků.[1]
Původ tohoto boha je stále velkou neznámou, většina vědců se domnívá, že jde o původního slovanského boha, který se vyvíjel regionálně a zůstávaly mu zachovány jeho sluneční atributy. Zajímavý by byl jeho vývoj v kyjevském panteonu, kde velmi pravděpodobně tento bůh pohltil íránskou bohyni Chors. Toto sloučení těchto bohů je uznáváno většinou odborníků, přesto však není prokázáno a stojí na relativně vratkých důkazech.
Kořen slova Svarožič pochází z indoevropského kořene svar, tj. světlo, jas. Jeho jméno Dažbog znamená dávající bůh, neboť je jako zosobnění Slunce dárcem života na zemi, jeho sluneční paprsky jsou oploditelé země. I lidé, Slované, se nazývají Dažbogovými vnuky.
Slunce znamená v první řadě pravdu. Sluneční božstva znají celou a jasnou pravdu, proto bývají označováni za vševědoucí a spravedlivě soudící. Svarožič má místo hlavy kouli (Slunce). Ta koule se stále kroutí na všechny možné strany - aby všude a pořád viděla a všechno slyšela.[2]
Obsah |
Svarožič měl u jednotlivých slovanských kmenů rozdílné postavení a různé doplňkové funkce. U východních Slovanů byl uctíván jako jeden z nejvyšších bohů (zpravidla bývá řazen za Peruna) a byzantskými a obchodníky cestovateli byl ztotožňován s Apollónem. V některých místech pak získal funkci boha ohně, z čehož se vyvinula i funkce boha války a později i věštby.
U lutického kmene Ratarů byl uctíván jako nejvyšší bůh a byl zde ztotožněn s několika dalšími bohy.
Podle staroruských homilií byl uctíván jako oheň v peci na chléb či jako domácí oheň. I v tomto pojetí se však odlišuje od Dažboga. V této funkci mu lidé přinášeli oběti a modlili se k němu.
...Pramatka Zem vyvrhla ze svého nitra prvních lidí. Ti však o světě nevěděli nic, dokonce ještě méně než zvířata, ptáci, ryby a brouci... Obří těla měli z hlíny a byli dutí. Svarožič, bůh Slunce a pozemského ohně se slitoval nad nemotornými tvory, nadechl se a dýchl do lidí vánek krátké věčnosti. Tak se v jejich nitru ocitla duše a lidé od té chvíle věděli mnohé věci... A proto tělo, kosti, krev i vlasy lidí patří po smrti zemi... Jen duše, která je Svarožiče, zemi nepatří... po smrti se k němu vrací...
...Když bůh Svarožič dýchl do lidí, bylo to slyšet. A to slyšené nazval slovo. A tak bůh Svarožič věděl, že slovem stvořil Slovany. Protože chtěl, aby tomu slovu i dalším slovům lidé rozumněli, líbal je na čelo. Tak se na věky stalo viditelné sídlo duše. Tak také dostali noví tvorové jméno z čela na věky - čelověky - člověk.[3]
...Čas je pořádek a od té doby, kdy začal Svarožič ukládat děje jeden za druhým a nedovolil jim víc existovat jeden vedle druhého, nebo všem najednou, ale pouze po pořádku; a vnutil jim povinnost vycházet jeden z druhého, můžeme my lidé mluvit o příčině a následku.[4]
Je zobrazován s přilbou a mečem a na prsou má hlavu černého buvola. Zjevuje se však i v podobě ohně o rozměrech člověka, zářivé hlavy, plamenného sloupu či hořícího snopu. Jeho atributem byl bílý kůň.
Otec: Svarog
