Svatý Gabriel Possenti

Sv. Gabriel Possenti
Narození:	1. března 1838, Assisi, Itálie
Úmrtí:	27. února 1862, Gran Sasso, Itálie
Svátek:	27. únor
Blahořečen:	1908 papežem Piem X.
Svatořečen:	1920 papežem Benediktem XV.
Úřady:	řeholník - pasionista
Uctíván církvemi:	římskokatolická církev
Atributy:	znak a hábit pasionistů
Patronem:	studentů, mládeže, kleriků, seminaristů

Svatý Gabriel Possenti od Panny Marie Bolestné (1. března 1838 – 27. února 1862) - italský passionista, student bohosloví a velký ctitel Panny Marie, se narodil jako Francesco Possenti v Assisi. Dal výhost světskému životu, vstoupil do řádu pasionistů, později onemocněl tuberkulozou a nedlouho poté zemřel. Roku 1920 byl prohlášen za svatého. Velmi oblíbený je především u italské mládeže.

[editovat] Dětství a dospívání

František Possenti spatřil světlo světa prvního března 1838 v italském městě Assisi. Pokřtěn byl ještě téhož dne a to v té samé křtitelnici, ve které byl svého času pokřtěn svatý František z Assisi. Život sv. Gabriela pak jakoby odrážel i život sv. Františka – obrácení od nestřídmostí světa k životu v Bohu. Narodil se jako jedenáctý z třinácti dětí matce Agnes a otci Santemu, který byl právním poradcem ve městě Spoleto, tehdy ležícím na území papežského státu, kde v tu dobu vládl papež Pius IX.

František Possenti vedl normální život hocha svého věku. Byl oblíbený pro svojí srdečnou a otevřenou povahu a jeho zálibami byl tanec, divadlo a lov. Ve škole mladý František prospíval dobře, navzdory tomu, že mu postupně zemřela matka a tři sourozenci. Později se jeho rodina přestěhovala z Assisi do Spoleta, kde pohledný chlapec brzy vzbudil pozornosti místních dívek. Celkem čtyřikrát Bohu slíbil, že vstoupí do kláštera. Dvakrát v těžké nemoci; potom když se při lovu zranil vlastní puškou a málem přišel o život a konečně při náhlé smrti své sestry, kterou velmi miloval.

[editovat] Řeholní povolání

Jednoho dne, během procesí s obrazem Panny Marie Bolestné, uslyšel hlas Matky Boží, který ho nebádal, ať pamatuje slibu, který dříve složil, dá výhost světskému životu a stane se řeholníkem. František tehdy činí životní rozhodnutí a nedlouho poté se vydává tajně na cestu do passionistického noviciátu u Sv. Pavla od Kříže. Passionisté kromě tří obvyklých slibů (čistoty, poslušnosti a chudoby) skládají ještě slib čtvrtý – šířit úctu k utrpení Páně (passio – umučení)

Po vstupu do řádu složil slib a přijal řeholní jméno Gabriel od Panny Marie Bolestné, jež odráží jeho úctu, kterou k Panně Marii Bolestné choval od dětství. Prostřednictvím Panny Marie si velmi zamiloval jejího Syna a dosáhl v poměrně krátkém čase velké dokonalosti. Ke čtvrtému passionistickému slibu brzy přidal ještě jeden slib – šíření zbožnosti k Panně Marii Bolestné. Vypráví se, že když o Ní mluvil, zdálo se jako by hořel. Svým příkladem strhával i ostatní a všichni, kdo s ním žili, toužili být v jeho přítomností a učit se od něho.

Přestože onemocněl tuberkulózou, snažil se žit stále v odříkání a zúčastňoval se mše svaté, na kterou musel být později nošen. Navzdory bolestivé nemoci a umrtvování si stále zachovával bodrou povahu, konal dlouhé procházky po venkově, pořádal oběti za chudé a v blízké vesnici často vyučoval děti katechismu. Místní ho mohli častokrát vidět, jak klečí před obrazem Panny Marie, s rozpaženýma rukama, jakoby byl v extázi. Přesto nebyl určen pro tento svět, ale patřil jinam - miloval Boha láskou, která ho stravovala.

Svatý Gabriel byl smířený se skutečností, že umírá. Dokonce prý po nemoci toužil, aby tak snáze mohl dosáhnout dokonalosti. Smrt se dostavila dříve, než mohl být mladý passionista vysvěcen na kněze. Skonal v Pánu dne 27. 2. 1862 v passionistickém klášteře v Grand Sasso v přítomnosti svých bratří, s mírumilovným úsměvem na rtech a pevně objímajíc na smrtelném lůžku obraz Panny Marie Bolestné.

[editovat] Kanonizace

V roce 1920 prohlásil papež Benedikt XV. Gabriela za svatého a ustanovil ho patronem mladých. V roce 1959 ho papež Jan XXIII. jmenoval patronem regionu Abruzzi, kde strávil poslední dva roky svého mladého života. Jeho přímluvy se také dovolávají studenti, seminaristé, novicové a duchovní. Svatá Gemma Galgani vděčila sv. Gabriela za uzdravení z těžké nemoci.

[editovat] Úcta

Miliony poutníků navštěvuje každý rok v Teramu v Abruzzi skříň s ostatky Sv. Gabriela, aby viděli místo jeho posledního odpočinku a klášterní dům, ve kterém prožil svá poslední léta. Uctívání sv. Gabriela je rozšířeno především mezi mladými Italy a italskými emigranty, kteří ho rozšířili do cele Ameriky. Skrze Passionisty a jejich činnost se pak uctívání dostalo do celého světa. Každý březen – tři měsíce před zkouškami - tisíce studentů vysokých škol z italských regionů Abruzzi a z Marche navštěvují město Teramo a modlí se při jeho hrobě za zdárné zakončení školního roku. Mnoho lidí již dosvědčilo zázraky na přímluvu sv. Gabriela. Nejznámější je asi případ výše uvedené sv. Gemmy Galgani.