Svatý Jiří (světec)

Svatý Jiří
Mučedník
Narození:	3. století, Kapadokie, dnes severozápadní Turecko
Úmrtí:	23. dubna 303, Lod, Palestina
Svátek:	23. duben
Uctíván církvemi:	římskokatolická církev; pravoslaví; východní pravoslavné společenství; anglikánské církve; lutheráni;
Významné zasvěcené kostely:	Kostel svatého Jiří v Lodu, Izrael a další
Atributy:	jako voják, bojující s drakem, jedoucí na bílém koni
Patronem:	Anglie, rolníků, vojáků, proti pokušením, proti válečným nebezpečím

Svatý Jiří jako patron Gruzie na ikoně z 16. století

Podle křesťanské hagiografie byl sv. Jiří římský voják pocházející z Anatolie, dnešního Turecka, který byl uctíván jako mučedník. Je zvěčněn v „legendě o sv. Jiří a draku“, je patronem Anglie, Černé hory, Etiopie, Gruzie, Kanady, Katalánska, Řecka, Srbska, měst Istanbulu, Lublaně, Moskvy a také mnoha profesí, organizací a nemocných lidí.

[editovat] Život

Podle legend, se Jiří narodil v křesťanské rodině kolem roku 270 n.l. v Kapadokii, dnešním Turecku. Jeho otec pocházel také z Kapadokie a sloužil jako důstojník v římské armádě. Jeho matka byla z Lyddy (Lýdie), Palestina (dnešní Lod, Izrael). Jako vdova se po čase se svým synem vrátila do svého rodného města, kde mu poskytla vzdělání.

Mladý Jiří vstoupil po vzoru otce do armády brzy po dosažení dospělosti. Dokázal být dobrým vojákem, a proto byl povyšován. Po svých dvacetinách obdržel titul Tribuna a následně se stal rytířem. Tou dobou byl umístěn v Nikomédii jako člen osobní stráže římského císaře Diokleciána.

V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiřímu bylo nařízeno účastnit se perzekucí, ale namísto toho se Jiří přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Rozzuřený Dioklecián ho nechal mučit za zradu a poté nařídil popravu.

Po různých mučeních, např. trháním kolem s hřeby, byl Jiří popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tento skutek přesvědčil císařovnu Alexandru a pohanského kněze Athanasia k přestoupení ke křesťanství. Jeho tělo bylo navráceno do Lýdie na pohřeb, kam mu brzy začali chodit vzdávat úctu křesťané jako mučedníkovi.

[editovat] sv. Jiří a drak

Socha sv. Jiří na Pražském hradě.

Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu; do našich končin přinesen Křižáky a lichotně převyprávěn romantickou dobou (Loomis; Whatley). Nejranější známá podoba tohoto námětu pochází z počátku jedenáctého století z Kapadokie (Whately), (v ikonografii Pravoslavné církve je Jiří zobrazován jako voják až od 17. století); nejranější známý přeživší epický příběh je Georgiánský text (Whatley).

V plně rozvinuté Západní (katolické?) verzi, si drak udělá hnízdo u pramene, který zásobuje město Cyrene v Lybii, nebo město Lýdii (Lyddu; záleží na zdroji). Obyvatelé musí každý den na chvíli vypudit draka z hnízda kvůli vodě. Aby tak mohli učinit, nabízejí drakovi lidskou oběť, která je určena losem. Avšak jednou padne los na princeznu. Král bezvýsledně prosí o její život, a tak je princezna předložena drakovi. Najednou se objeví sv. Jiří, který na svých cestách zrovna jede kolem, postaví se drakovi, zabije ho a zachrání princeznu. Vděční občané se vzdají pohanství a přejdou ke křesťanství.

Podobnost s Perseem a Andromedou je nevyhnutelná. V alegorii ztělesňuje drak pohanské kulty. Příběh o sv. Jiří a drakovi časově předchází křesťanství. Příkladem mohou být např. Sabazios, nebeský otec, který býl obvykle zobrazován na zádech koně, nebo Diovo vítezství nad stohlavým titánem Typhoonem a další podobnosti s Germánskými a Védskými tradicemi. Tyto podobnosti přivedly mnoho historiků k přesvědčení, že Jiří i příběh jsou křesťanskou verzí starších indoevropských náboženství.

Ve středověkých romancích je kopí, kterým Jiří zabil draka, nazýváno Ascalon podle města Ashkelon v Palestině (dnešní Izrael).

Ve Švédsku zachráněná princezna reprezentuje Švédské království a drak reprezentuje napadající armádu. Ve Stockholmu se nachází několik soch sv. Jiří bojujícím s drakem, nejstarší je na Starém městě v Storkyrkanu ("Velký kostel").

[editovat] Etymologie

Jméno Jiří (George) pochází z latinského Georgius a řeckého Geurgios ("muž", "manžel", "farmář"). Ge ("země") + ergon („práce“).

[editovat] Související články

• Kostel svatého Jiří

[editovat] Reference

• Brooks, E.W., 1925. Acts of Saint George in series Analecta Gorgiana 8 (Gorgias Press).
• Burgoyne, Michael H. 1976. A Chronological Index to the Muslim Monuments of Jerusalem. In The Architecture of Islamic Jerusalem. Jerusalem: The British School of Archaeology in Jerusalem.
• Alban Butler, Butler's Lives of the Saints, vol. 2, pp. 148-150. „George, Martyr, Protector of the Kingdom of England“ (on-line text)
• Gabidzashvili, Enriko. 1991. Saint George: In Ancent Georgian Literature. Armazi - 89: Tbilisi, Georgia.
• Loomis, C. Grant, 1948. White Magic, An Introduction to the Folklore of Christian Legend (Cambridge: Medieval Society of America)
• Natsheh, Yusuf. 2000. „Architectural survey“, in Ottoman Jerusalem: The Living City 1517-1917. Edited by Sylvia Auld and Robert Hillenbrand (London: Altajir World of Islam Trust) pp 893-899.
• Whatley, E. Gordon, editor, with Anne B. Thompson and Robert K. Upchurch, 2004. St. George and the Dragon in the South English Legendary (East Midland Revision, c. 1400) Originally published in Saints' Lives in Middle English Collections
• Kalamazoo, Michigan: Medieval Institute Publications (On-line Introduction)